Evropa - s výjimkou Kypru a Balkánu - už šedesát let nezažila válku. Na území Spojených států amerických se neválčilo dokonce více jak sto čtyřicet let. Většina obyvatel uvedených oblastí proto nemá s ozbrojenými konflikty přímou zkušenost už po několik generací. Zmíněná fakta  částečně vysvětlují úspěch amerického propagandistického konstruktu "high-tech válčení", ale i šok vznikající z konfrontace se skutečnými následky ozbrojeného konfliktu. 

Tvůrci konstruktu "high-tech válčení" se snažili neinformovanou veřejnost přesvědčit, že vyspělé technologie umožňují přesné zásahy vybraných vojenských cílů pokročilou municí (jen za cenu mírných "vedlejších škod"), což údajně minimalizuje utrpení civilního obyvatelstva. Jde však o falešný obraz současné "omezené" války, který ignoruje některé základní strategické postuláty (už Clausewitzem formulovaný princip eskalace, například). Především však jde o obraz vzniklý neúplným a nepřesným zobrazováním toho, co se na bojišti i v podmínkách omezeného konfliktu skutečně děje.

Bývalý americký diplomat, který tvrdí, že jméno jeho ženy, agentky CIA, prozradil Bílý dům, protože se mu chtěl pomstít, svědčil ve čtvrtek v britském rozhlase, že Bushovi poradci Tonyho Blaira v týdnech před vojenským útokem na Irák podvedli.

Joseph Wilson, který byl americkým velvyslancem v Iráku v době před první válkou v Perském zálivu v roce 1991, uvedl, že "ti lidé ve Washingtonu, co chtěli Saddáma Husajna svrhnout", zneužili úsilí britského premiéra Saddáma odzbrojit.

Své zamyšlení o postavení české literatury a spisovatelů v současné době začnu velmi osobně. Od počátku devadesátých let minulého století se mi podařilo vydat čtyři autorské knižní tituly pro dospělé, z toho jedna kniha veršů ve dvou vydáních, honorář jsem obdržel pouze za jedinou knihu. Dále jsem vydal osm knih pro děti, za čtyři tituly jsem dostal finanční odměnu, u ostatních nebyly honoráře žádné anebo jen symbolické, které zdaleka neodpovídaly znění smluv. Důvodem nenaplnění smluv bylo zčásti ukončení nakladatelské činnosti a zčásti nechuť naplnit smlouvu ze strany nakladatele. Nesehnal jsem žádného advokáta, který by mne zastupoval pro něho v tak bezvýznamném sporu. Celková suma finanční odměny za všechny uvedené tituly se pohybuje přibližně ve výši, kterou dostane televizní bavič za jedno večerní vystoupení či režisér za jeden reklamní klip.

Smršť zájmu o dvojici uprchlíků z borské věznice se utišila. Není divu. Roman Čabrada patrně zmizel z dohledu naší policie. Pokud skutečně nezůstal ve Vídni, ani se nevrátil do vlasti, kde má zázemí, možná se ztratil v některé kolonii bezdomovců někde na jihu Evropy, kde se dá zima přežít i pod širým nebem. A "hodný vrah" Rostislav Roztočil vyměnil celu na Borech za patrně komfortnější příbytek v německé vydávací vazbě. Do 1. prosince, kdy má soud rozhodnout o návrhu na obnovu procesu z r. 1985, se v jeho věci nebude dít nic vzrušujícího. V těchto dnech zřejmě začne vyjasňování stanovisek mezi našimi a německými orgány, ale nebude probíhat před očima veřejnosti, čili nic pro novináře. Do konce roku se ještě můžeme dovědět, zda ho Německo vydá do ČR. Prostě momentální nuda.

Spousta národů očekává dnes od Německa a USA vedoucí roli v odpovědích na mnoho těžkých otázek mezinárodní politiky. A právě tuto vedoucí úlohu my převezmeme"

USA chtějí po zvolení Angely Merkelové zintenzivnit vztahy k Německu, jak vyplývá z exkluzivního příspěvku amerického velvyslance v SRN W. Timkeho pro Berliner Zeitung pouhý den po zvolení nové kancléřky.

Sigmund Freud uměl nenávidět své nepřátele. Bojoval proti nim s divokostí a sveřepostí. Učinil ze své ordinace chrám nové víry a hnal z ní bičem všechny kupčíky a nevěrníky. Jedním z jeho zavržených žáků byl Alfred Adler. Zemřel roku 1937 na výletě v Aberdeenu. Rok před svou vlastní smrtí komentuje Adlerův skon maskulinně nesmiřitelný Freud v dopise Arnoldu Zweigovi takto: "Nechápu váš zármutek nad Adlerem. Pro židovského hocha z vídeňského předměstí je smrt v Aberdeenu už sama o sobě neslýchanou kariérou".

Z citované Freudovy věty čiší ohromná síla aliance humoru a neústupnosti proroků. Taková pevnost kombinovaná s nadhledem se dnes už nepěstuje. Lidé jsou dnes příliš rozechvělí, než aby takový životní styl unesli. Navíc je to přístup bytostně patriarchální, který všichni pod reflektory nového civilizačního paradigmatu odsuzujeme, byť ve skutečnosti po této otcovské tvrdosti jako společnost toužíme. A toužíme po ní tím více, čím méně je reálných otců v našich rodinách - proto se česká politika 90. let zaklela do dvou postav, které tuto naši kompenzační potřebu ukojily: Václava Klause a Miloše Zemana. Frustraci, kterou nevědomě vyvolal nástup sterilních "postpatriarchálních" postav typu Grosse, Sobotky či Topolánka (nezaměňujme buranství s patriarchálností), jsme ještě plně nedocenili a nepochopili. Díky tomu také jen sotva můžeme do hloubky pochopit nástup fenoménu Paroubek.

Poprvé od kontroverzního západního vojenského útoku na Irák se nyní britská vláda Tonyho Blaira pokusila umlčet sdělovací prostředky. Britský generální prokurátor v úterý pohrozil britským médiím Zákonem o utajovaných skutečnostech, pokud zveřejní obsah dokumentu, který se údajně týká sporu mezi Tonym Blairem a Georgem Bushem ohledně provádění vojenských operací v Iráku.

Na mapě Evropy jsme bezvýhradně obklopeni pomyslnou hranicí "potencionálního krizového pásma" a náš politický osud je, jako už po celá tisíciletí, predestinován zeměpisnou polohou, nepomineme-li přirozeně z toho plynoucí kulturní historickou pečeť. Z hlediska našeho vojensko-politického spojenectví, v přesně vymezených hranicích předpokládaného globalizačního procesu, je i role našeho státního útvaru, historicky přijatelnější a přiměřenější České republiky, jen malou součástí celosvětového scénáře, v němž se bude naše suverenita nutně podřizovat silám zdaleka přesahujícím sféru našeho vlastního vlivu, přání nebo politických snů a utopií.

Tisková zpráva Ligy lidských práv

V rámci právě probíhajícího týdne proti násilí na ženách se ve čtvrtek 24. 11. v 16:00 v Divadle 7 a půl na Sukově ulici 4 uskuteční veřejná diskuse s mottem "Všude dobře, doma?..", jejímž tématem bude problematika domácího násilí v Jihomoravském kraji.

Pan Kalous popisuje reakci společnosti na ropný zlom. Obávám se, že autor nepochopil zcela problém, protože to, co líčí v svém článku je popis situace, kdy ropa a veškeré její alternativy zmizí ze dne na den. Ano, současná civilizace je úzce provázána s ropou a výrobky z ní pocházející. Ovšem jak energetika, tak i průmysl nejsou závislé pouze na ropě, míní Aleš Procházka:

Moje pětadvacetiletá kamarádka, o níž jsem už psal, bývalá ortodoxní žid (myslím, že si v té chvíli přála být i mužem, nikoli z potřeby konvertovat k druhému pohlaví, nýbrž mít to snazší ve svém životním poslání), budhistka a marxistka-leninistka, opustila definitivně politiku a náboženství a rozhodla se věnovat záchraně potomků velkých osobností českého divadelního umění, což jí vydrželo celé tři neděle. Nyní vstoupila buď do ilegality, neboť se stala členkou nějaké supertajné organizace s cílem ovládnout náš už tak sdostatek globalizovaný svět, nebo ztratila mobilní telefon, který vyzvání, ale majitelka se neozývá. Nebo prostě ohluchla. Záchraně potomka, přesněji řečeno, se přestala věnovat z důvodu zjištění, že se jedná "o stejné pako", jako byli ti před ním, jak ráčila definovat, ale stejně to nebylo tak veselé, jako když se zmítala v kategorii životního utrpení "Muži nad 45".

"Za komoušů platívalo, že kdo má moc, má i peníze. Teď platí, že kdo má peníze, má i moc" napsal pan Renčín pod svůj "vtip" 15 let po revoluci.

Pan prezident kontroval: "Svět peněz je světem svobody, nikoliv světem moci. Svět moci je světem bez peněz." taky 15 let po revoluci.

Zatímco Renčín napsal lapidární pravdu, tak pan prezident se poddal těžké sofistice.

Zákaz a nakonec rozehnání sobotního pochodu polských homosexuálů v Poznani, zadržení jeho spoluorganizátorek ze strany Zelení 2004, stejně jako mudrování polského prezidenta Kaczyňského, že čtyřprocentní menšina "nepatří do naší kultury", vyhlíží z české kotliny neuvěřitelně. Gayové a lesbičky se v Česku sice dosud nedočkali registrovaného partnerství, jejich komunita zastoupená mj. umělci však má v zádech podporu některých osob, vystupujících na veřejnosti i politiků od KSČM po ODS, veřejnost je k ní poměrně shovívavá a plamenné projevy poslance Jiřího Koniáše Karase občas hasí i jeho vlastní lidová strana. Se zlou by se potázal ten, kdo by si v Česku vůči čtyřprocentní menšině zkusil postupy a rétoriku ze sobotní Poznaně. Obávám se však, že velká část polské společnosti poznaňskému zásahu zatleská.

Oproti dnes vládnoucí polské pravici je totiž česká ODS, napadaná za svoje národovectví a autoritářství, umírněnou, kultivovanou a téměř proevropskou silou.

Stanovisko občanského sdružení Za starou Ostravu k podobě investiční soutěže na zástavbu území Karolina

Dovolujeme si vyjádřit své podněty k podobě investiční soutěže na Karolinu vůči vám, zastupitelkám a zastupitelům, jako těm, kteří budou o věci rozhodovat. Jako občanské sdružení dlouhodobě se zabývající ostravskou architekturou a podobou města cítíme potřebu formulovat v několika bodech své připomínky s nadějí, že je na svém výjezdním zasedání vezmete v potaz.

V pondělí v ranních hodinách oznámil předseda francouzské Sociální strany (PS) Francois Hollande vítězství sjezdu v Mans : Strana se sjednotila a má program pro volební rok 2007.

Vítězství znamenající v první řadě sjednocení za jednotným programem, není zdaleka naplněním očekávání, které do sjezdu francouzských socialistů vkládali kolegové ze zahraničí. Někteří z nich dokonce očekávali, že se francouzská PS může stát vzorem evropské sociální demokracie, jak tomu bylo kdysi v historii. Jiní komentátoři naopak vyzývali francouzskou PS k modernizaci a transformaci podle modelu britské Labouristické strany.

Kdysi jsem v jedné týdenní literární příloze publikoval glosy pod hlavičkou Věž ze slonoviny -- zápisky od života odtrženého spisovatele. Měly společného jmenovatele. Vyjadřoval jsem se k věcem, které mě naplňovaly úžasem a přesvědčovaly mne, že jsem vedle. Posléze toto publikování ustalo, když byl redaktor svou službou pověřen jinými úkoly. Vedle jsem být ale nepřestal. Proto se s těmito glosami nyní uchyluji do Britských listů.

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.