Pokud ovšem můžeme za liberálnější křídlo považovat hnutí Laurenta Fabuise, který se postaral o poslední rozkol ve straně prosazováním "non" o evropské ústavě, tak toto stálo poněkud v pozadí. Liberalismus byl účastníky sjezdu vnímám jako hlavní příčina problémů, které Francii v poslední době pronásledují, a tak se liberálnější hnutí zmohlo například na vyškrtnutí návrhu o "zrušení reforem, kterými současná pravice systematicky ničí sociální výdobytky". Nicméně požadavek na zpětné znárodnění obřího podniku EDF (francouzské elektrárny) se v závěrečném programu s mnoha podobnými návrhy udržel.

Silnou kritiku socialistů si vysloužila i Evropská unie, přestože se kolem tématu chodilo velmi opatrně. Socialisté prohlásili minulou ústavní smlouvu za mrtvou, a naopak očekávají nový text, stručný a zaměřený na instituce a hodnoty Unie (zejména sociální). Současnou EU vnímají socialisté jako bezprogramovou, omezující se na vydávání deregulačních a liberálních směrnic.

Vymezení se vůči liberalismu sice pomohlo straně najít společnou řeč, sama strana však není zdaleka tak "sociální" a "blízko lidu", jak by se od ní mohlo očekávat. Zajímavý rozbor uveřejnil minulý týden deník Le Parisien a nazval ho "Deset důvodů, pro které se francouzské PS nedaří dobře". Pokusím se je stručně popsat a místy doplnit :

1. Strana nemá směr. Strana Francoise Mitterranda nemá pro společnost žádný jasný návrh týkající se role státu, kupní síly, globalizace, veřejných služeb, imigrace a nyní ani Unie.

2. Je unavená a "zestárlá". Srovnáme-li fotografie ze sjezdů strany z let sedmdesátých (kdy bylo mnoho členů oslněno Mitterrandovými vizemi, pozn. LD.), třicátníci převládali. Dnes vedou jednotlivé sekce strany důchodci. Průměrný věk 127 000 členů se blíží šedesátce. Každý šestý člen má dokonce 70 let. Poslední příliv mladých, ovšem nijak výrazný, byl zaznamenán v roce 2002 při prezidentské kandidatuře Lionela Jospina.

3. Stranu opustili lidoví voliči. Pouze 11% dělníků hlasovalo v roce 2002 pro Jospina. Jak v prezidentských volbách v roce 2002, tak i během referenda o ústavě na jaře 2005 se "lidové" vrstvy voličů od strany masivně odvrátily. To je poněkud mrzuté pro stranu... sociální.

4. PS je ochromena prezidentskými volbámi. Je teprve 17 měsíců od příštích prezidentských voleb a ve straně je již 7 kandidátů (Lang, Aubry, Fabius, Hollande, Royal, Kouchner a Jospin). Kandidát se bude vybírat až v roce 2006.

5. PS nikdo neřídí pevnou rukou. Francois Hollande má sice zvláštní schopnost se sbírat poté, co utrží tvrdé porážky, a ve straně vede s podporou 54%, ale jeho postavení je křehké. Odmítavý postoj předsedy k tomu, aby se vypořádal s nedisciplinovanými členy a zastánci "non" pro ústavu, tak dělá dojem nejasnosti.

6. PS kritizují státní zaměstnanci (fonctionnaire - zaměstnanec veřejné správy s definitivou! pozn. LD.). Strana je složena jak ve svých předsednických vrstvách, tak v členské základně, vysokými úředníky či zaměstnanci z veřejné sféry. 60% členů jsou dokonce veřejní zastupitelé. Velmi ojediněle jsou zastoupeni reprezentanti ze soukromého sektoru a podniků, pro které PS nemá žádnou sekci. Jedině v Paříži byla právě sekce podniků utvořena - v Senátu. Pouze 5% členů strany jsou dělníci a 11% řadoví zaměstnanci. Přitom ještě v roce 1985 byly počty dělníků dvojnásobné.

7. Nepřitahuje již intelektuály. PS za Miterranda uměla přitáhnout intelektuály. Jejich přínosy byly pro stranu v době změn ve společnosti významné. Dnes se velcí univerzitní profesoři vrátili k politické svobodě, přičemž občas neváhají prodat své myšlenky i pravici.

8. PS již nezastupuje celou levici. Podle nedávného průzkumu, pro 57% Francouzů nebere sociální strana ohled na různé názorové proudy levice.

9. PS trpí Jospinovým stínem. Nestabilitu strany posiluje nejistota týkající se konečného rozhodnutí Lionela Jospina kandidovat v roce 2007, a to přestože je tento politik v čele průzkumů.

10. PS se bojí UMP. Před třemi lety hodlala PS zdvojnásobit svou členskou základnu. Neuspěla, zatímco Sarkozy nabírá nové členy s otevřenou náručí a monopolizuje si veřejnou debatu na všechna témata, počínaje dvojím právním postihem, přes pozitivní diskriminaci, nulovou toleranci pro výtržnictví a daňové reformy.