Dr. Huang Hongyun pěstuje buňky z potracených nenarozených lidských plodů a vpichuje je injekční stříkačkou do mozku a do páteře svých pacientů. Jsou to kontroverzní léčebné metody, ale právě kvůli nim za ním do Pekingu jezdí stovky lidí ze Západu. Ochrnutí pacienti doufají, že jim vrátí schopnost chodit, pacienti odkázaní na respirátory, že jim umožní dýchat, lidé, kteří nemluví, že jim umožní znovu mluvit. Čínský lékař přitom používá metody, které západní lékařský establishment většinou odmítá.

Dr. Hongyun neslibuje nic. Netvrdí, že dokáže zázračně léčit. Jediné, co ví, a co říká svým pacientům, je, že jeho metoda často funguje, a výsledky hovoří samy za sebe.

George Galloway, levicový poslanec za jeden volební okresek ve skotském Glasgow, který byl nedávno vyloučen z Labouristické strany za to, že nabádal veřejně Araby, aby bojovali v Iráku proti britským vojákům, nyní spektakulárně zvítězil v soudním sporu s konzervativním deníkem Daily Telegraph. Galloway tento vlivný britský celostátní deník žaloval za to, že list napsal, že Galloway dostával korupčně peníze od režimu Saddáma Husajna v Iráku. Galloway je stále - nyní nezávislým - poslancem a při příštích volbách hodlá kandidovat v Londýně v jednom volebním okrsku proti jedné labouristické poslankyni.

Galloway vždy energicky popíral, že by býval usiloval o získání peněz od Saddáma Husajna anebo že by mu Husajn nějaké peníze dával. Tvrdí, že se vždy stavěl proti Saddámově irácké diktatuře.

Na - přiznejme si - poněkud stalinský - pokus britského komentátora Davida Aaronovitche zpochybnit argumentaci Johna Laughlanda z organizace BHHRG a Justina Raimonda z amerických internetových stránek www.antiwar.com nikoliv rozdrcením jejich argumentů, ale spojením jejich osob s lidmi a kauzami, obecně nepřijatelnými pro levocentrický britský establishment - což bývala mimochodem skutečně především taktika bolševické propagandy - reagoval na stránkách antiwar.com jejich editor Justin Raimondo nesmírně energickým debatním příspěvkem, skutečnou ironickou invektivou (anglický výraz je diatribe), kterou je radost číst, bez ohledu na to, jaké má autor politické přesvědčení. Ano, přiznávám, v některých ohledech autor útok na Aaronovitche trochu přehání.

Pozn. JČ: Je Aaronovitchovi skutečně možno mít za zlé, že byl jako student členem britské komunistické strany, zejména vzhledem k tomu, že tato strana odsoudila sovětskou invazi do Československa, a byla tedy docela reformní? Nicméně některé Raimondovy argumenty jsou zajímavé... Výběrově z jeho dlouhého článku citujeme.

Justin Raimondo: "Commisar Aaronovitch" v angličtině ZDE

Komise pro informatiku a telekomunikace ČSSD se na svém jednání dne 1. prosince 2004 rozhodla veřejně vyzvat ministra informatiky Vladimíra Mlynáře k činnosti ve prospěch uživatelů českého internetu. "Jedním z aspektů stagnace rozvoje informačních technologií v České republice je nedostatečná podpora státu. Zodpovědnou osobou za rezort informatiky je Vladimír Mlynář. Kdo jiný by měl urychleně jednat než on", poznamenal k tomu bývalý ministr Karel Březina.

David Blunkett je jedním z nejrazantnějších a nejautoritářštějších ministrů Blairovy vlády, někteří kritikové ho nazývají i "stalinistou". Jako student a mladý politik byl totiž aktivní v radikální levici. Blunkett, který je ministrem vnitra od roku 2001, v Británii pod záminkou "boje proti terorismu" zavádí tvrdá autoritativní opatření.

Článek vyšel ve čtvrtek v Lidových novinách ZDE

Tvůrci televizních pořadů společnosti BBC se zřejmě budou muset srovnat s patnáctiprocentními škrty v programovém rozpočtu. Panel expertů, jmenovaných britskou vládou, ve středu otevřel dveře směrem k budoucímu komerčnímu financování této veřejnoprávní společnosti.

V diskusi o společenských otázkách jsem slyšel názor, že princip neviditelné ruky není základem žádné ideologie. Když padla všeobecná kritika politické úrovně v ČR, odpovědí bylo stoické prohlášení, že je demokracie relativně nejlepší způsob rozdělení moci a že je nutno se s tím buď smířit nebo moc nějak převzít. To jsou ale jen extrémní protipóly toho, co demokratický režim nabízí, nehledě na to, že veřejná kritika je vlastně naplňováním principu demokracie. Takové názory jsou ve společnosti dost běžné, a to se zdaleka nejedná o nevzdělané jedince.

Jak reagují mladí muslimové na život v západní společnosti? Deník Guardian uspořádal diskusi se 103 mladými muslimy z nejrůznějších sociálních vrstev, kteří žijí v Británii. Domníváme se, že myšlenky z této diskuse mohou být zajímavé i pro českou společnost, která většinou nemá s cizími vlivy tohoto druhu bližší zkušenost a definuje se vůči nim většinou defenzívně. Reportérka Madeleine Buntingová shrnula celkový dojem z debaty.

"Nejde o to, jaké mají lidé pocity, ale o to, co je jim dovoleno cítit," řekl jeden muslimský překladatel, podle jehož názoru je nemožné se prohlásit veřejně za "britského muslima". "Můžeme říkat lidem, že jsme Britové, ale oni od nás vyžadují další vysvětlení, protože pro ně neodpovídáme jejich představě britskosti. Narodil jsem se tady a byl jsem zde vychován, neznám nic jiného než život v Británii, ale musím přijmout skutečnost, že mě nikdy nebudou považovat za stoprocentního Brita."

Britská zahraniční politika napomohla další integraci britských muslimů do politického života země. Muslimové proměnili svůj nesouhlas a hněv v aktivní účast v politickém životě komunity. "Válka proti terorismu" přivedla islám a všechny jeho varianty do mainstreamové politiky. Umožnila muslimům, aby se angažovli v mainstreamové politické debatě a určovali její rámec a průběh.

"Nudí nás, že máme pořád mluvit o tom, jak se oblékáme," řekla Šata Khalil, novinářka s vysokoškolským vzděláním. "Všichni si myslí, že je muslimský šátek symbolem útlaku. Je to naše právo. Zvolili jsme si ho. Zvykněte si na to."

Ženy, které dominovaly této diskusi, vyjádřily názor, že nemají pocit, že jsou utlačovány svým náboženstvím, pouze tvrzeními, že by ten pocit mít měly.

"Existují dva silně rozšířené předsudky. Zaprvé, že jsme teroristé, a zadruhé, že diskriminujeme ženy."

"Musíme se vrátit k tradičnímu islámu a aplikovat základní zásady víry v moderním kontextu," argumentoval jeden účastník. "Použijete-li ty základní principy, tak z toho vznikne správný islám pro danou zemi."

Jiný účastník: "Islám je o etice a o morálce. Nejde o žádnou konkrétní zemi. Takže může existovat islám, který je založen na britské kultuře. Jde o to vytvořit takový islám, který bude autenticky britský."

Mlčky přecházejí Ministerstvo zahraničí ČR -- stejně jako Horní i Dolní sněmovna parlamentu ČR - informace, které upozorňují, že v Iráku od začátku poslední války umřelo zřejmě už asi 100 000 lidí. Nejvyšší odhady -- včetně tisíců nových mrtvých v městě Fallúdža a zabitých raněných povstalců -- sahají až k hranici 200 000.

Sto tisíc obyvatel je asi tolik, kolik má město Olomouc na Moravě... A tak mě napadá jediné: Kolik mrtvých ještě potřebuje česká i světová veřejnost, aby se probrala z letargie? A co kdyby snad celá jedna čtvrtina Iráčanů začala bojovat proti "demokratickým" USA a jejich spojencům -- bude správné je pobít všechny, aby po období normalizace vznikl i v Iráku politický systém západního typu?

Úterní Lidové noviny přišly s nápadem vypsat anketu na ženu roku 2004. Aby čtenáři napověděly, jakou osobnost vybírat, představily mu hned pětici žen, jež mohou na titul ženy roku aspirovat. A právě jejich výběr mi připomněl absurditu a zbytečnost podobných anket.

Nechci nijak snižovat profesi, činnost, úspěchy pětice zmíněných žen, ale přece jen pár poznámek...

Na půdě Společnosti pro návykové nemoci České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně zazněla před nedávnem ojedinělá přednáška. Přednesl ji vedoucí lékař kliniky návykových nemocí, respektovaný odborník addiktologie (nauka o závislostech) a psychoterapie. Tématem jeho přednášky byly závislosti na lécích na "běžné civilizační choroby", jako je nespavost, neklid či úzkosti.

Fóru přítomných byly otevřeně sděleny věci, které odborníci vědí, ale "taktně" se o nich mlčí. Že zdravotní poškození pacientů je pří dlouhodobém užívání těchto léků srovnatelné s nelegálními drogami, odvykací příznaky většinou horší než u heroinu. Ve statistikách závislých se ale tito pacienti až na vyjímky neobjevují. Kdyby lékaři diagnózu závislosti vykázali, přiznali by, že pacientům novou nemoc sami způsobili.

Pan Dvořák se ve svém článku dotkl jistě mnoha závažných a velkých témat. Nicméně pokud již sklouzl do roviny srovnávání společenských drog (jisté antropologické konstanty) a léků asi by svá silná tvrzení měl dokázat. Nebudu se pouštět do komplikovaného a pro tento účel kontraproduktivního uvádění účinku léčiv na různá onemocnění. Pouze uvedu, že například na internetových stránkách SUKLu jsou podrobné statistiky spotřeby léčiv v ČR.

Prostým nahlédnutím je zřejmé, že spotřeba léčiv se v ČR nezvyšuje naopak snižuje. Jeden s nejgenerelnějších údajů -- počet dávek na den stagnuje řadu let, počet prodaných balení klesá, a to velmi výrazně. Kde je tedy narkomafie a dealeři? ptá se Petr Wagner.

VERSAILLES -- Odvolací soud rozhodl snížil bývalému francouzskému premiérovi Alainu Juppému předchozí trest 10 let nevolitelnosti na pouhý 1 rok. Za zneužívání vlivu při obsazování míst na pařížské radnici snížil rovněž původní podmíněný trest odnětí svobody z 18 na 14 měsíců. Rozhodnutí soudu tak vrací zpět do hry o prezidentské křeslo muže, který byl dlouho považován za Chirakova nástupce.

středa 11.45: Ukrajinský parlament projevil hlasováním nedůvěru současnému premiéru Viktoru Janukovyčovi. Poslanci těsnou většinou schválili návrh opozice, aby byl Janukovyč odvolán, protože špatně zastává svou funkci. 229 poslanců v parlamentu hlasovalo, aby byl Jakunovyč odvolán a aby byla vytvořena prozatímní vláda. Byl to druhý pokus vyjádřit Janukovyčovi hlasováním nedůvěru - první, v úterý, neprošel.

Viktor Janukovyč se vyjádřil, že bylo hlasování "protizákonné" a že neodstoupí.

Juščenkova opozice souhlasila, že ukončí blokádu vládních budov.

Zahraniční vyjednavači se snaží pomoci Ukrajině ze slepé uličky mezi oběma znepřátelenými tábory. Polský prezident Aleksander Kwasniewski a litevský prezident Valdas Adamkus přicestovali ve středu dopoledne do Kyjeva. Jednání se bude také účastnit ruský činitel Boris Gryzlov a Javier Solana, činitel EU pro zahraniční politiku. Vyhlídky na smír však prý nejsou dobré.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Pri sledovaní správ o "Oranžovej revolúcii" na Ukrajine môže človek ľahko zabudnúť na ostražitosť pred slovnými spojeniami, ako "ľudová revolúcia", "prozápadný líder" a "boj o budúcnosť krajiny".

Hoci v týždne sa tiahnucej ukrajinskej dráme prichádzajú nové správy každú chvíľu, základné rozostavenie hráčov sa nemení -- v prezidentských voľbách (s veľkou pravdepodobnosťou zmanipulovaných, ako naznačujú správy pozorovateľov) zvíťazil tesnou väčšinou "proruský" súčasný premiér Viktor Janukovič, favorit doterajšieho prezidenta Leonida Kučmu. A to napriek tomu, že predvolebné prieskumy a odhady pozorovateľov predpokladali víťazstvo opozičného lídra Viktora Juščenka. Nasledovali obrázky, ktoré sa až zarážajúco podobali československej "Nežnej revolúcii" (a časová blízkosť oboch dátumov možno sčasti vysvetľuje, prečo našli udalosti na Ukrajine v stredoeurópskych médiách takú veľkú a často takú nevyváženú odozvu) -- stúpenci opozície vyšli v desaťtisícových davoch do ulíc a žiadajú predanie moci. Objavujú sa požiadavky na "predanie moci ľudu", vzýva sa "opozičný líder -- záchranca" a hovorí sa o "rozhodujúcom zápase o budúcnosť krajiny". V hektike vrcholiacej krízy sa zabúda, že pravda je, ako zvyčajne, niekde úplne inde.

Ukrajina sa po skončení studenej vojny a rozpade Sovietskeho zväzu ocitla v ruskej sfére vplyvu, v jej tzv. blízkom zahraničí. Aj členstvo v Spoločenstve nezávislých štátov ju pútalo k Moskve. Západu sa teraz naskytá príležitosť pomôcť toto všetko zmeniť. Svieti oranžová.

Zástupcovia východných a južných regiónov Ukrajiny sa v nedeľu po príchode ukrajinského predsedu vlády a zároveň víťaza druhého kola prezidentských volieb Viktora Janukoviča do Severodonecka rozhodli vypísať referendum o určení štatútu regiónu. Dôvod autonómie prorusky orientovanej časti Ukrajiny je sobotný verdikt Verchovnej rady, ktorá druhé kolo volieb označila za neplatné, čím umožnila opozičnému súperovi o prezidentský post Viktorovi Juščenkovi zopakovať voľby. Po minuloutorňajšom oficiálnom zverejnení necelého trojpercentného víťazstva súčasného premiéra vlády nad Viktorom Juščenkom sa atmosféra opozičných demonštrácií preniesla aj do Ústrednej volebnej komisie, kde jej členom trvalo rozhodnutie o podpise zápisnice tri a pol hodiny.

Poľsko sa na vojnovom ťažení v Iraku zúčastňuje na úkor modernizácie vlastnej armády. Zdá sa, že velenie armády alebo politici zle odhadli reálne náklady na túto vojenskú misiu. 2 500 vojakov a všetky ich zariadenia stoja poľský štátny rozpočet čoraz viac.

Pod tlakom opozície a verejnej mienky premiér Marek Belka parlamentu sľúbil, že už o pár mesiacov začne sťahovať poľských vojakov domov.

Na základě rostoucí poptávky po kvalitních a objektivních analýzách mediálního obsahu, přichází společnost NEWTON I.T. s novým unikátním projektem MEDIAINFO.CZ , který odborníkům i široké veřejnosti zpřístupňuje analytické informace o obsahu českých médií. Základem projektu MEDIAINFO.CZ je stejnojmenný server, který přináší řadu pokročilých interaktivních nástrojů pro měření medializace vybraných osobností z řad politiků a umělců. Vedle on-line funkcí, které si obsluhuje sám návštěvník, se na serveru publikuje ucelená řada rozborů tematického zaměření zpravodajských internetových serverů a pravidelné kapitoly z obsahové analýzy televizního zpravodajství a publicistiky.

Britské listy v posledních dnech zveřejňují dosti neotřelé pohledy na ukrajinskou situaci, píše z Polska Vladimír Petrilák a pokračuje: Jdou, nikoliv poprvé, proti proudu mínění naprosté většiny médií v Evropě (té západní i střední) (není to pravda, pozn. red. to se tak zdá jen ze střední Evropy.) . Ukrajinské události sleduji z Polska. Zde vzhledem k historickým vazbám a sousedství je jistě mnohem více informací i lepší orientace. Nicméně i v polských médiích převažuje názor, že "oranžová revoluce" je demokratickým vzepětím antivýchodní opozice a bývalý premiér Juščenko je snad jakýmsi andělem demokracie. Svou dějinnou roli nyní sehrává i polský prezident Aleksander Kwaśniewski, který se chystá do Kyjeva, aby tam již podruhé v roli vyjednávače usmiřoval rozvášněné strany sporu.

Avšak i v Polsku existují i jiné názory na to, co se nyní děje v Ukrajině. Myslím si, že pro čtenáře Britských listů může být zajímavé seznámit se s jedním z nich. Jde o článek Józefa Darského, publikovaný na serveru ABC Net, což je mediální servis Nadace "Orientacja", blízké varšavské pobočce Liberálně demokratické strany "Niepodległość" , který se zabývá otázkami středovýchodní Evropy -- čili místo sice jednoznačně orientované "naprawo", ale nanejvýš povolané a fundované. Sám Darski je výtečným znalcem regionu, analytikem a skvělým publicistou. Článek v polštině, který byl publikován 27.11. 2004, přinášíme v českém shrnutí, které připravil Vladimír Petrilák.

Jozef Darski: Koniec pierwszego rozdania - v polštině ZDE

V minulých dnech silně citují britské sdělovací prostředky ke krizi na Ukrajině Johna Laughlanda. V úterním vydání deníku Guardian jeho vidění světa, stejně jako analýzy Justina Raimonda, označil komentátor David Aaronovich za zaujaté:

Shrnutí analýzy Johna Laughlanda z Ukrajiny Ukrajina: Revoluce proměněná v televizní show

Současná ofenzíva neokonzervatismu a volební neúspěchy levice vyvolávají pochopitelně skepsi, která nalézá svůj odraz i v médiích. Objevují se chmurné předpovědi zániku levice. I když sdílím mnohé pravdivé postřehy v těchto mediálních vystoupeních, nemyslím, že situace opravňuje k tak vysoké míře pesimismu.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

V říjnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5119,90 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.