Problém je zde jiný než u jejich "oranžových kolegů" z východu. Země, která je dávána za vzor ohledně soužití odlišných ras a náboženství má problémy právě tohoto rázu.Ještě před pár týdnů znalo jméno režiséra Van Gogha jen pár filmových odborníků a hrstka opravdových fanoušků V dnešních dnech zná jeho jméno bohužel každý, kdo si alespoň občas přečte noviny či se podívá na televizi. Reakce, které vzbudila jeho smrt rukou muslima, ukazují, že žádná společnost není imunní vůči jedné takřka neléčitelné nemoci, kterou je rasismus a nesnášenlivost vůči jinakosti vůbec.

Hlavně muslimové se začali obávat o svou bezpečnost, neboť těžko vysvětlovat rozlícenému davu, že zrovna vy nemáte s tím vraždícím fanatikem nic společného a násilí na vašich ženách je vám také odporné ( právě o tomto tématu byl jeden z jeho snímků). Už fakt, že lidé museli vyjít do ulic, aby protestovali proti rasismu, je v těchto končinách jistě překvapivé. Možná, že si tito demonstrující před tímto činem ani nepřipouštěli, že by něco tak špatného mohlo v jejich zemi ještě vůbec existovat.

Poslední zprávy s Holandska musí zákonitě vzbuzovat otázky, jestli je vůbec možné rasismus vymítit, ale na druhé straně také, jestli má vůbec smysl budovat v dnešních podmínkách další multikulturní společnosti, když ani zde se to, jak se zdá, příliš nedaří. Je opravdu ideální, aby přijímaly evropské země takřka neomezený počet uprchlíků ze zemí Afriky či Asie? V případech, kdy jim v jejich zemích hrozí smrt, je to bez diskuse, ale pak je tu mnoho dalších, kteří si od své nové země slibují jen lepší ekonomické podmínky. Tomu se také nejde příliš divit, kdo z nás by se nechtěl mít lépe? Vypadá to ale , že ani jedna strana není připravena na společné soužití, ač se o to snaží po tolik desetiletí. Nově příchozí většinou neumějí jazyk, pocházejí z absolutně odlišného prostředí, nemají často chuť opustit své staré zvyky a "asimilovat" se (ruku na srdce, kdo z nás by se chtěl lehko vzdát toho, na co byl po léta zvyklý).

Druhá věc je taková, že jen málokdy může hostitelská země poskytnout skutečné dobré podmínky každému z nich. Emigranti musí často živořit na hranici přežití v nuzných podmínkách a doufat jen v příležitostnou práci, která je ještě k tomu špatně placená. Ale problémy jsou na obou stranách.Většinová společnost se na "cizáky" dívá skrze prsty.

Nerozumějí jim jazykově ani lidsky. Navenek se většinou usmívají, protože jsou přeci civilizovanými Evropany, ale do hlavy jim (možná naštěstí) nikdo nevidí. Oč je ale horší, pokud lidé otevřeně říkají, že mají s cizinců obavy, případně je přímo vedle sebe nechtějí (jako je to, bohužel, u většiny Čechů, alespoň podle četných průzkumů v médiích) nebo jestli je prospěšnější navenek předstírat svůj humánní přístup ke všem bližním, ale uvnitř být stejný?

Jak to opravdu myslíme se většinou ukáže až v nějaké krizové situace, když např. někdo z přistěhovalců spáchá zločin, pak buď následuje lidská účast a smutek nad postiženým nebo počátek chorobné zloby proti všem příslušníkům národa či náboženství, ze kterého daný jedinec pochází. Něco podobného se stalo v "zemi tulipánů". My všichni jen můžeme věřit ( a včerejší demonstrace proti rasismu tomu nasvědčuje), že horké hlavy ochladnou a zdravý lidský rozum zvítězí nad fanatismem na obou stranách. Právě na tom jak se s touto těžkou zkouškou vypořádá tato, v těchto ohledech, dosud bezproblémová země, závisí do jisté míry osud i dalších evropských států a jejich vztahu k přistěhovalcům.

To všechno je ale běh na dlouhou trať a těžko se vše dá vyřešit u kulatého stolu,za účasti politiků a blikajících kamer. Ke zlepšení situace v této oblasti může jistě přispět každý z nás, a tak se o to také snažme, stojí to určitě za to.