Statistiky spotřeby léků a "léčících se" pacientů existují. Mají je k dispozici zdravotní pojišťovny a pokud chce, tak i ministerstvo zdravotnictví. Až uvedené instituce sdělí, že počty těchto závislých předčí "pravé feťáky z ulice", neměli bychom se divit.

Je na vině nevědomost a pohodlnost lékařů a finanční zisk z pravidelných a spolehlivých závislých pacientů? Mlžení farmaceutických firem na příbalových letácích týkající se návykovosti léků? Zneužívání lékařů a léků pacienty? Lhostejnost zdravotních pojišťoven?

Bohužel nejde jen o výše uvedené léky vyvolávající tělesnou závislost a "psychiatrickou" oblast zdravotnictví. Psychická závislost na zázračném lékaři a zázračné pilulce je stejně tak svůdná, krátkodobě úlevná a nebezpečná.

Zdravotnictví, které si tento problém neuvědomuje, vytváří příležitost pro vznik panoptika státem uznaných dealerů (lékařů), feťáků (pacientů) a narkomafie (farmaceutů). Všichni jsou na sobě závislí a radosti i hrůzy takovéhoto fetování platíme povinně z daní a zdravotního pojištění. Kdyby měl tento závislý systém vůli ke změně, odváděl by například významné procento ze zisku farmaceutů na nezávislý výzkum léků. Výzkumné zprávy by byly publikovány ve vědeckých časopisech, a ne jako dnes, kdy je přes 90 % lékařských výzkumů léků přímo či prostřednictvím provizí financováno farmaceutickými firmami a žádný seriozní vědecký časopis je k otištění nepřijme jinak než placenou inzerci. Ubylo by sice vtípků z kuloárů konferencí, za kterou farmaceutickou firmu určitý lékař daný rok přednáší a zejména někteří vedoucí pracovníci nemocnic a léčeben by museli hledat jiné výnosné vedlejšáky, ale to bychom snad přežili.

Nejhůře se léčí závislost, kterou si pacient neuvědomuje. Jenže kdo je vlastně v takovémto systému nemocný?

Vytvořit funkční systém chránící zdraví i námi vložené peníze do zdravotnictví je odpovědnost politiků, nikoli farmaceutických firem. Vypadá to, že pojmenovat miliardové úniky peněz je z nějakého důvodu nemístné. Stejně jako otevřeně říkat, že léky nejen léčí. Ale měnit lze jen to, co si uvědomujeme a pojmenujeme.

Největší moc nebýt feťáky máme my -- pacienti. Přiznáme-li si, že nemocný neznamená bezmocný, budeme schopni ocenit i takový přístup lékaře, kdy nám žádné pilulky nepředepíše, a budeme s ním partnersky hovořit o své léčbě a také říkat a prosazovat, co si nepřejeme. O odpovědnosti za prevenci nemocí nemluvě.

Inspirací ke změně závisláckého systému zdravotnictví nám může být závěr kolegovy přednášky: "...neustálá zdůrazňování kontroly a moci nad pocity, nad druhými lidmi dominuje. Vede k rozvoji addiktivních vzorců ve společnosti, i když z dlouhodobější perspektivy je jasné, že jde o rozhodnutí krátkozraká. A tak nereflektovaný strach a touha po moci, po ovládnutí tohoto strachu na nejrůznějších úrovních, jsou nekonečným živným prostředím pro rozvoj závislosti." Jakékoliv závislosti. Nejen na lécích, lékařích, farmaceutech a penězích.

Autor se zabývá prevencí a léčbou závislostí a kvalitou sociálních služeb