Deník Daily Telegraph se u soudu pokusil argumentovat, že bylo ve veřejném zájmu publikovat dokumenty, které jeho reportér David Blair našel v Bagdádu a z nichž, jak se zdálo vyplývalo, že Galloway dostával od Saddámova režimu peníze. List Daily Telegraph se bránil, že prý nikdy netvrdil, že jsou nalezené dokumenty pravé, ale zdůrazňoval, že byly tak závažné, že prý bylo - bez ohledu na to, že jejich autenticita nebyla ověřena, ve veřejném zájmu je publikovat. Toto britský tisk podle principu tzv. "qualified priviledge", speciálního práva na svobodu projevu, smí činit, avšak pouze pokud je splněno 10 velmi konkrétních podmínek.

Soudce David Eady, předsedající tomuto soudnímu řízení, konstatoval, že byl nucen "rozhodnout ve prospěch odškodného pro pana Gallowaye, aby byla obnovena jeho dobrá pověst." Soudce Gallowayovi udělil odškodné ve výši 150 000 liber, tedy asi 7,5 milionu Kč.

Mluvčí listu Daily Telegraph se vyjádřil, že je prý tento verdikt "ranou svobodě projevu ve Velké Británii". Poté, co dokument o Georgi Gallowayi byl publikován v deníku Daily Telegraph v dubnu 2003, bylo zahájeno v Dolní sněmovně v této věci vyšetřování. Generální ředitel deníku Daily Telegraph Neil Darbyshire poukázal na to, že na některé otázky, vyplývající z tohoto dokumentu, parlamentní komise, vyšetřující celý případ, ještě neodpověděla. Dodal ve čtvrtek před soudní budovou: "Daily Telegraph nikdy netvrdil, že obvinění, obsažená v těchto dokumentech, jsou pravdivá. Tyto dokumenty jsme publikovali, protože obsahovaly některé velmi závažné otázky v důležité etapě války proti Iráku. Daily Telegraph nemohl podrobně zkoumat, zda jsou tyto dokumenty pravé, a ani se o to nepokusil. Když jsme tyto dokumenty zveřejnili, učinili jsme tak proto, že jsme byli přesvědčeni, že je jejich obsah důležitý, že musí být zveřejněn a že ho budou posléze vyšetřovat příslušné úřady."

Soudce zdůraznil, že list Daily Telegraph Gallowaye "vážně pomluvil". Konzervativní deník v dubnu 2003 napsal, že Saddám Husajn Gallowaye tajně platil a že od něho Galloway dostával ročně asi 375 000 liber; že zpronevěřoval peníze z iráckého programu "ropa za potraviny", a tak zřejmě připravoval Iráčany o potraviny a léky; že zneužil dobročinné akce Mariam, jejímž prostřednictvím Galloway sbíral peníze na léčbu jedné irácké dívky s leukémií, pro osobní obohacování. Všechno toto se podle deníku Daily Telegraph "rovnalo zradě".

Soudce zdůraznil: Žalovaná strana argumentovala, že prý pouze "neutrálně informovala" o dokumentech, které objevil reportér Daily Telegraphu na poškozeném ministerstvu zahraničí v Bagdádu. Avšak charakter, obsah a tón zveřejněných článků tomuto tvrzení neodpovídá.

Soudce zaznamenal, že list Daily Telegraph neposkytl Gallowayovi dostatečnou možnost, aby obvinění, zveřejněná v deníku, dementoval. Soudce poukázal na to, že Galloway sice vedl pětatřicetiminutový rozhovor s Andrewem Sparrowem, reportérem listu Daily Telegraph, avšak list mu neposlal objevené dokumenty z Bagdádu ani mu předem nesdělil, že celou věc hodlá publikovat.

"I když byl Galloway interviewován telefonicky odpoledne dne 21. dubna, nebyla mu dána možnost předem si irácké dokumenty prostudovat, ani mu nebyly telefonicky přečteny," řekl soudce a poukázal na to, že "Galloway neměl férovou možnost zjistit, o co jde, ani se řádně vyjádřit k věci, než byla publikována." Dodal, že každý normální čtenář listu Daily Telegraph musel dospět k závěru, po přečtení zveřejněných článků, že Gallowaye Saddám Husajn skutečně platil. "Za těchto okolností nelze říci, že by žalovaná strana měla společenskou či morální povinnost publikovat v tuto dobu obvinění pana Gallowaye, aniž by se je pokusila ověřit," konstatoval soudce.

List Daily Telegraph se pokusil hájit, že měl právo v Bagdádu objevené dokumenty o Gallowayovi publikovat ve veřejném zájmu a v dobré víře. Soudce Eady však rozhodl, že tato obhajoba není přesvědčivá, právě vzhledem k tomu, že deník neposkytl Gallowayovi dostatečný čas, aby se k věci vyjádřil. To je jedna z 10 důležitých podmínek, které britští soudci podle předchozích precedenčních případů musejí zkoumat v případech pomluvy.

Tento čtvrteční rozsudek budou bedlivě studovat všichni šéfredaktoři britského tisku, mediální právníci i odborníci v oblasti sdělovacích prostředků ve snaze analyzovat, jakým směrem se rozvíjí zákon o pomluvě. Rozsudek totiž obsahuje nové informace o tom, do jaké míry je či není tisk chráněn podle výše zmíněného principu veřejného zájmu "qualified priviledge", který byl ustaven před pěti lety v případě soudního sporu mezi irským premiérem Reynoldsem a týdeníkem Sunday Times a podle něhož smí za určitých okolností publikovat sdělovací prostředek i neověřené informace závažného charakteru.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE