úterý 23.45: Televize ABC uvedla, že v Driving Park Recreation Centre, převážně černošské čtvrti v městě Columbus, ve státě Ohio, museli voliči stát frontu před volební místností pět až šest hodin. Je to mj. proto, že Republikánští aktivisté kontrolují voliče.

Jeden z pozorovatelů amerických voleb, vyslaných Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, si stěžoval, že úřady státu Ohio neposkytují volebním pozorovatelům plný přístup do volebních místností.

Soren Sondergaard sdělil společnosti BBC, že tito pozorovatelé "nemají žádné konkrétní právo navštěvovat volební místnosti", přestože jsou v USA přítomni na pozvání amerického ministerstva zahraničních věcí.

úterý 11.00: Federální odvolací soud povolil Republikánské straně, aby umístila do volebních místností v Ohiu, v klíčovém státě, který může rozhodnout o výsledku voleb, své lidi. Ti budou kontrolovat, zda mají osoby, přicházející volit, skutečně volební oprávnění.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Poté, co obě soupeřící politické strany vydaly ve Spojených státech na stále frenetičtější předvolební kampaň téměř celou miliardu dolarů, závod o nejmocnější funkci na světě skončil. Ze všech průzkumů veřejného mínění vyplývá, že by mohl vyhrát Bush i Kerry. A co když nakonec o výsledcích amerických voleb nebudou rozhodovat voliči, ale právníci?

Těmito slovy zahájil svůj poslední pořad Newsnight před americkými volbami přímo ze Spojených států v pondělí v noci moderátor Jeremy Paxman. Poslední předvolební informace ze Spojených států shrnujeme především podle televize BBC:

Od jedné hodiny v noci středoevropského času začnou přicházet volební výsledky z USA. Jak je interpretovat?

Přátelé,

Tak tohle je ono. UŽ ZBÝVÁ JEN JEDEN DEN. Chtěl bych říct mnoho věcí. Cestuju v předvolební kampani už 51 dní, takže jsem neměl moc času psát. Tak jsem teď dal dohromady pár poznámek pro různé skupiny lidí v tomto jediném dopise. Prosím, klidně si okopírujte a rozesílejte jakékoliv části tohoto dopisu přátelům i příbuzným a přesvědčujte během těch posledních 24 hodin všechny, koho přesvědčit dokážete, aby šli volit Johna Kerryho.

Toto jsou má konečná slova...

Bývalá britská ministryně pro mezinárodní rozvoj Clare Shortová rezignovala třikrát z britského vládního týmu. Naposledy v květnu 2003 na protest proti tomu, co považuje za chyby Tonyho Blaira při vedení války v Iráku a absenci řádných příprav pro rekonstrukci země po válce. Její rozhodnutí bylo kontroverzní. Někteří ji kritizují, že zůstala ministryní pro mezinárodní rozvoj příliš dlouho a měla jednat na základě svého svědomí okamžitě, kdy bylo v Británii rozhodnuto, že se půjde do války proti Iráku.

V pondělí dopoledne interviewoval o této knize i o jejích postojích vůči Tonymu Blairovi britský rozhlas. Úvodem se zeptal, zda je to jen další osobní útok na britského premiéra a jeho stranu: Clare Shortová právě vydala knihu o svém životě v politice. Zejména se v ní soustřeďuje na Tonyho Blaira, jeho vládu a na válku v Iráku. Kniha se jmenuje An Honourable Deception: New Labour, Iraq and the Misuse of Power (Počestné podvádění: Nová labouristická strana, Irák a zneužívání moci)

Před půl rokem došlo k rozšíření Evropské unie. V květnu tiskl britský bulvární tisk dramatická varování, že Británii zahltí vlna parazitů ze středovýchodní Evropy, kteří tam budou usilovat o získání sociální podpory.

Britský rozhlas tehdy interviewoval jednu mladou polskou dvojici, která skutečně plánovala přijít do Británie pracovat. V pondělí 1. listopadu odvysílal reportáž o tom, jak to s nimi pak v Británii dopadlo. A není to zrovna nejveselejší příběh:

Boris Cvek ve svém článku Ekolog a ekologista napsal: "Ideologie se snaží co nejkonkrétněji definovat hodnoty, které pak může aplikovat na problémovou situaci jedině tak, že přehlíží její konkrétní svébytnost." To radikálně snižuje schopnost ideologa přijímat (nepředpojatě) fakta. Naproti tomu pragmatik nedbá na správnost těch či oněch hodnot jako takových; uznává je toliko implicitně (?), s ohledem na účinnou pomoc při řešení konkrétního problému.

Co to jsou "implicitně" chápané hodnoty?

"Je tragické, že inteligence romského obyvatelstva nedokáže většinové bělošské obyvatelstvo využít ke vzájemné spolupráci a blahu všech. Proč?" ptá se Jan Čulík ve svém článku "Slovenský stát a Rómové proti sobě navzájem vedou válku". Odpověď není překvapivá, píše Jan Stejskal.

Na německé extrémně politické scéně došlo o tomto weekendu k pozoruhodné události, když na sjezdu NPD v thüringenském Leinefelde předsedové dvou stran, Udo Voigt ( NPD - Nacionálně demokratická strana ) a jeho host, vydavatel Gerhard Frey ( DVU Deutsche Volksunion - Německá lidová unie ) oznámili, že obě strany spojí své síly a budou v příštích volbách - 2006 - do Bundestagu (spolkový parlament) kandidovat na společné kandidátce. Teprve čas sice ukáže, jestli označení "historický sjezd" bylo oprávněné, protože hlavní otázkou zůstává, zda se jim podaří překonat spory, které doposud tyto strany měly. Lze se však obávat, že vedeni společným cílem, nebudou to, co je doposud dělilo, z pragmatických důvodů příliš diskutovat.

Obávám se, že nynějším rozhodnutím o sjednocení volební kandidátky NPD/DVU bude mít ohlas u voličstva, protože v Německu "protestních voličů" rapidně přibývá a prvně se vytváří i reálná možnost přeskočit pětiprocentní hranici, dělící doposud jednotlivě kandidující extrémně pravicové strany od vstupu do Bundestagu.

V posledních týdnech, nedlouho před americkými prezidentskými volbami, kulminuje násilí v Iráku. Jeho cílem se stále častěji stává i tzv. "Zelená zóna" v Bagdádu. Američané tak říkají čtvrti, která je pokládána za jediné místo v Iráku, bezpečné k podnikání. Pečlivě střežené sídlo okupační správy, proamerické vlády a západních firem se však 14. října stalo místem výbuchu, který stál život pět lidí. Business je někdy nebezpečná záležitost -- a na frontě zvlášť.

Na podstatu hrubě manipulativní billboardové předvolební kampaně ČSSD, zobrazující tvář Stanislava Grosse s nic neříkajícím, avšak emocionálně svůdným heslem "Myslím to upřímně" ZDE a ZDE inteligentním satirickým billboardem reagoval Štěpán Mareš, autor Zeleného Raoula v časopise Reflex. Jeho verze billboardu "Myslím to upřímně", kterou publikujeme, právem poukazuje na skutečnost, že líbivý slogan nevypovídá absolutně nic o osobě, s nímž je spojován - tou osobou může být i terorista. Marešův billboard byl vystaven v jihomoravské Třebíči, protože (jak jinak v ČR, všechno se tam tak dělá!) tam měl autor protekci u jedné místní reklamní agentury.

Tímto se ovšem zviditelnilo, že v České republice neexistuje svoboda projevu a je zakázána satira. Důkazem toho je skutečnost, že Policie ČR satirický billboard násilím odstranila (to samo se zdá z právního hlediska pochybené, viz analýza Jana Sýkory) a jeho vyvěšení na veřejnosti podle ČTK prý vyšetřuje "jako trestný čin podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka".

Běda zemi, kde bičují šašky. Větší Absurdistán byste si nemohli vymyslet. Jde o další důkaz, že Česká republika má opakovaně vážné problémy se základními pojmy svobody projevu. Trestnými se stávají činy komiků, zatímco netrestatelnými se stávají zákonodárci - a to i v případě evidentních a úmyslných legislativních zmetků.

P. S. Jan Sýkora ve svém příspěvku analyzuje případ podle současného stavu českého práva; je záhodno však upozornit, že to obsahuje jako pozůstatky komunistické praxe nejrůznější "verbální trestné činy" a mezinárodní lidskoprávní organizace požadují už delší dobu od ČR, aby je zrušila, protože verbální trestné činy mohou být zneužívány proti svobodě projevu, jak se právě v případě ČR znovu a znovu prokazuje (viz téma BL "Hon na svobodu slova").

Podle zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR v aktuálním znění je policistům v § 7, odst. 1 uložena zakročovací povinnost v případě, že je páchán trestný čin, respektive přestupek. Povaha opatření v rámci zákroku je stanovena velmi obecně, zejména v § 2, odst. 1 téhož zákona. V tomto smyslu je tedy účelem služebního zákroku policisty zmařit probíhající trestný čin (nebo přestupek), nebo učinit vhodná opatření v případě, že se lze důvodně domnívat, že jeho spáchání teprve hrozí. Zároveň podle § 6 nesmí být případně způsobená újma bezdůvodná a v právech a svobodách nesmí překročit míru nezbytně nutnou k dosažení účelu, sledovaného služebním zákrokem.

Nechci ani v nejmenším zpochybňovat stále rozrůstající se jazykový úzus, který ze všeho, co se týká životního prostředí, dělá ekologii a ekologické myšlení, chtěl bych jen zdůraznit věcnou diferenci, jež se i díky tomu zanedbává, ačkoli by se o ní mělo mluvit co nejvíce. Je to možná už v lidské povaze, že kdykoli se objeví nějaký zásadní problém, vrhající negativní světlo na většinovou společnost, vznikne -- zejména mezi mladými a nonkonformními lidmi -- poptávka po ideologickém řešení, které bude vyjadřovat jejich životní pocit.

Jak se liší ideologický typ myšlení od pragmatického?

V minulosti nám politikové slibovali lepší svět. Měli různé způsoby, jak toho dosáhnout, ale jejich moc a autorita pocházela z optimistických vizí, které nabízeli svým občanům. Tyto sny selhaly. A dnes lidé už ztratili víru v ideologie. Politikové jsou stále častěji dnes už považováni jen za manažery veřejného života. Avšak oni nyní objevili novou roli, která jim navrací jejich moc a autoritu. Namísto toho, aby pro nás plnili sny, nám politikové slibují, že nás ochrání -- před nočními můrami.

Tvrdí nám, že nás dokáží zachránit před strašlivými nebezpečími, která nevidíme a jimž nerozumíme. A největší hrozbou ze všeho je mezinárodní terorismus -- mocná a zlá mezinárodní síť, rozprostírající se všemi zeměmi světa. A proti této hrozbě je nutno vést válku proti terorismu.

Avšak většina této hrozby je jen fantazií, přehnanou a zkreslenou politiky. Je to temná iluze, kterou, nezpochybněnu, šíří vlády po celém světě, bezpečnostní služby i mezinárodní sdělovací prostředky.

Toto je soubor filmů o tom, jak a kdy byla tato fantazie vytvořena a komu přináší prospěch. Jádrem tohoto příběhu jsou dvě skupiny: američtí neokonzervativci a radikální islám. Obě skupiny byly idealistické. Obě vznikly ze selhání liberálního snu vytvořit lepší svět. Tyto dvě skupiny skutečně změnily svět, ale nikoliv tak, jak zamýšlely. Společně vytvořili dnešní vizi noční můry tajné mezinárodní organizace, která ohrožuje svět. Je to fantazie, o níž politikové pak zjistili, že jim vrací jejich moc.

Ve středu 20. října 2004 ve hlavním vysílacím čase ve 21 hodin uvedl okruh BBC 2 první díl závažného třídílného dokumentárního filmu od Adama Curtise o "fikci globální teroristické hrozby". Zde je shrnutí jeho argumentace:

Shrnutí druhé části tohoto filmu je ZDE

Jádrem globálního příběhu posledních desetiletí jsou američtí neokonzervativci a radikální islámisté. Britský dokumentarista Alan Curtis v trojdílném dokumentárním filmu, který se v současnosti vysílá v televizi BBC, argumentuje, že se američtí neokonzervativci a radikální islámisté sobě navzájem nesmírně podobají a vzájemně si -- nevědomky vyhovují a pomáhají si. Svět se tak dostává do velmi nebezpečné situace.

V druhé části Curtisova filmu The Power of Nightmares (Moc nočních můr), nazvané Phantom Victory (Iluzorní vítězství), který se vysílal na stanici BBC 2 ve středu 27. 10. ve 21 hodin, líčí autor, jak se američtí neokonzervativci a islámští extremisté spojili, aby bojovali v Afghánistánu proti Sovětskému svazu. Obě skupiny dospěly samostatně k přesvědčení, že právě ony porazily "Říši zla", a tak mají moc změnit svět. Oboje jejich revoluce ale selhaly.

Proto si američtí neokonzervativci ve snaze uchvátit znovu moc vymysleli novou fantazii, nového iluzorního nepřítele pro celý národ, Billa Clintona. Radikální islamisté v téže době propadli zoufalé spirále hromadného masakrování a terorismu, také ve snaze přesvědčit občany, aby je následovali. Z toho vznikl podivný svět fantazie, lhaní, násilí a strachu, v němž nyní žijeme.

Publikujeme shrnutí argumentace z této druhé části Curtisova filmu. První část je ZDE.

Shrnutí třetí části tohoto filmu je ZDE

Bezpečnost je důležitým základem lidského života. Svobodní lidé nepromarňují svou bezpečnost, navzdory Bushovu tvrzení, že nenávidíme svobodu. Ať nám vysvětlí, proč jsme například nezaútočili na Švédsko.

Přinášíme překlad z videoprojevu údajného Usámy bin Ladina, který odvysílala v pátek televize Al Jazeera. Toto je doslovný překlad všech výňatků z tohoto videozáznamu, který odvysílala Al Jazeera.

Pokud se místo gratulace ke státnímu vyznamenání generálu Fajtlovi omlouvám s tím, že byl letošního 28.října na Pražském hradu omylem, považuju to spíš za ironické, než za úlisné a blbé. Zároveň však nemohu chtít, aby to tak bylo i pochopeno. Proč bych se ale měl panu Vojtovi nebo snad všem ostatním omlouvat za to, že Václav Havel pověřil sestavením první polistopadové vlády Mariána Čalfu? To je zase poněkud nesrozumitelné mně, ale místo toho, abych nad takovou "blbostí" mávnul rukou, zkusím se zamyslet.

Na námestí stálo čudesné auto, celé žlté. A zelené. A trocha červené, a biele, a fialové. Auto, alebo skôr kočiar, obťažkané povykrúcanými rúrami, rúrkami, trúbami a trubičkami -- auto, ktoré bolo zároveň pojazdným zosilňovacím systémom s reproduktormi v tvare kvetín, svetelnou šou a súdiac podľa počtu všelijakých fľaštičiek, flakónikov a kelímkov rozložených na jednom z jeho pultov, aj pojazdnou maskérňou. Na ohnutej "udici" nad vehiklom viala dúhová vlajka s nápisom PEACE. Chlapík s tvárou prekliateho básnika, v ošumelom klobúku a saku akoby požičanom od Charlieho Chaplina, prekvapivo dobre hral na prekvapivo zachovanú gitaru, zatiaľ čo dve dobrovoľníčky v teplákových bundách a s palestínskymi šatkami okolo krku svojím šliapaním do pedálov poháňali zosilňovač.

Demokracia, jedna z historických foriem riadenia spoločnosti, je v súčasnosti považovaná za ideálnu, resp. v rámci možností a všakovakých ľudských vlastností za najlepšiu možnú. (Známa je sentencia: Demokracia je to najlepšie, čo doposiaľ ľudstvo vymyslelo.) Je to však naozaj tak? Plní dnes úlohy, pre ktoré pôvodne vznikla?

Nedělní parlamentní volby v Uruguayi vyhrál levicový kandidát Tabaré Vázquez, který po sečtení všech hlasů získal 50,7 procenta. Jak připomínají agentury, poprvé v dějinách této malé jihoamerické země bude zastávat nejvyšší státní funkci levicový politik. Zároveň s volbami se konalo i referendum, v němž se 60 procent Uruguayců postavilo proti udělení koncese soukromým firmám na distribuci vody. Kontrola vodních zdrojů je podle ústavy v rukou státu.

Vítězstvím Vázqueze následuje Uruguay jihoamerické země jako Brazílie, Argentina, Chile a Venezuela, které si vybraly levicové předáky po desetiletích prohlubující se chudoby a Spojenými státy podporované hospodářské politiky, která často vedla ke krizím.

Informaci přinesla za všeobecného nezájmu českého tisku ČTK

Vznešený cieľ vytKnutý
žiari v zorí vzplanutí
svitu nie súc šKodcom-zhrdcom .
pozve svit mu po vôli
deň Kde i sám vrcholí ---
Ani stranou ani vzad
tedy zirKom nezatáčať
pre ohľad;
ale --- jakby vystrelil ---
s jasnou hlavou, smelým srdcom,
z plna síl
rovno napred --- K nemu Kráčať,
a v postupe taKto rovnom,
usilovnom
až K dosahu --- vytrvať . . .

V N.Z. 12. 1. 1918

Soubor lístků, poslaných přes propast času TÉMA BL

V říjnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5119,90 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.