Amerika byla vždy bohabojným národem. Do kostela chodí v Americe daleko více lidí než v Británii či ve většině evropských zemí. A v Americe existuje obrovské množství nejrůznějších církví a věr.

Američtí Otcové zakladatelé, vědomi si církevního útlaku, před nímž uprchli z Evropy, včlenili do americké ústavy odluku církve od státu. Samozřejmě, náboženská víra měla vliv na politiku: před 44 lety bylo vysoce kontroverzní, že John F. Kennedy byl katolík.

Avšak v současnosti se projevuje moc organizovaného náboženství otevřeně politickým způsobem.

Výzkumnice Karlyn H. Bowman z pravicového American Enterprise Institute vysvětlila v rozhlase BBC, jak obrovský význam má dnes pro George Bushe a pro Republikány náboženství:

"Jde o něco, co je v naší politice dost nové. Příslušnost k církvím byla vždycky důležitá. V šedesátých letech vládlo znepokojení, že Američané nejsou ještě ochotni zvolit katolického prezidenta. Ale asi od sedmdesátých let, od prezidentského období Jimmyho Cartera, začalo být daleko důležitější, jak aktivně občan praktikuje svou náboženskou víru.

Katolík, který chodí každý týden na mši, má více společného s protestantem, který chodí každý týden do kostela, s židem, který chodí každý týden do synagogy, než kolik společného má ten praktikující katolík s katolíkem, který do kostela vůbec nechodí.

Hlavním rozdílem v naší dnešní politice je to, čemu říkají sociologové a politologové, religiozita, nikoliv příslušnost k určité církvi. Například, lidé, kteří chodí pravidelně do kostela, jsou daleko častěji Republikány. Lidé, kteří nechodí vůbec do kostela, mají světský pohled na svět, jsou daleko pravděpodobněji Demokraty."

Prezident Bush téměř přirozeně užívá náboženského jazyka a zejména jazyka "znovuzrozených", evangelických křesťanských fundamentalistů...

Bowman: "Toto bylo velmi důležitou součástí úspěchu George W. Bushe. Zjevně Bush silně počítá s tím, že pro něho budou ve velkých počtech hlasovat bělošští, "znovuzrození" křesťané. Ti tvoří asi 27 procent amerického obyvatelstva. Bush využívá tohoto náboženského jazyka velmi přirozeně a lehce. V kampani v roce 2000 hovořil o tom, že je hříšníkem, kterého zachránila modlitba. Pro americký lid tím velmi dobře definoval, kým je. Američani tento způsob hovoru přijímají a také přijímají, jak hovoří Kerry o své náboženské víře, o svém katolictví, o tom, že byl ministrantem, že on a jeho manželka paní Heinz Kerryová na své druhém rande šli společně do kostela. Takže náboženství je v americké politice velmi populární."

Vlivný Bushův politický stratég Karl Rove si myslí, že ve volbách v roce 2000 nehlasovaly 4 miliony fundamentalistických křesťanů. Pokud by se mu podařilo přesvědčit, aby šli k volbám, je téměř jisté, že Bush nynější volby vyhraje.

Michal Lind z New American Foundation, bývalý sympatizant s Republikány, vysvětlil v rozhlase BBC, jak se církve přesunuly do politického vakua:

"Důvodem je, že americká politika se zpolarizovala kolem otázek morálky a životního stylu, nikoliv kolem hospodářských otázek. V letech 1930 -- 1960 se odlišovaly obě hlavní americké politické strany především podle toho, jaký postoj zaujímaly k ekonomice. Avšak vzestup náboženské politiky na pravici i na levici vysvětluje ještě jiný faktor. Došlo totiž k rozkladu původních městských stranických struktur, které mobilizovaly občany a přesvědčovaly je, aby šli volit. Američané se přestěhovali do předměstí a tyto městské stranické struktury se rozpadly. Nejbližším funkčním ekvivalentem politických struktur jsou církve. Včetně černošských církví. Takže političtí aktivisté byli nahrazeni kazateli. Jako například reverend Jessie Jackson na levici, nebo reverend Jerry Falwell či Pat Robertson na pravici."

Reverend Jerry Falwell založil v roce 1979 evangelistické hnutí jménem The Moral Majority, Morální většina. Jako mnoho evangelistických duchovních začínal Falwell jako Demokrat. To bývala dělnická strana. Proč se stal Republikánem a proč aktivně podporuje George Bushe?

Falwell: "Protože, když jsem byl před 52 let v biblické koleji a v semináři, učili nás tam, že nelze náboženství a politiku směšovat. Liberální odvětví křesťanství bylo však v politice velmi aktivní a my, konzervativci, jsme prohrávali, protože jsme se nepodíleli na politice. Asi 40 let jsme se nepodíleli na politice. Teprve začátkem 60. let, kdy Nejvyšší soud USA zrušil modlitby a čtení z Bible ve státních školách a o 10 let později, v roce 1973, povolil potraty na přání. Právě tehdy začalo být mnoho z nás velmi znepokojeno, že nejsme přítomni na politické scéně. Proto jsem v roce 1979 založil hnutí Morální většina. V současnosti se asi 33 procent amerických voličů považuje za "znovuzrozené" křesťany, a téměř jednomyslně půjdeme v úterý všichni k volbám. Nebudeme hlasovat pro Republikány ani pro Demokraty, ale budeme hlasovat pro křesťanskou perspektivu, budeme hlasovat pro život, pro rodinu, pro silnou státní obranu, pro morálku, pro slušnost, pro ty skutečnost, které učí svaté Písmo."

Ale tuto agendu právě přesně prezentuje Bushův Bílý dům?

Falwell: "Ano. V Americe by neměly organizace, osvobozené od daní, jako jsou církve, podporovat či odmítat z kazatelen politické kandidáty. To neděláme. My prostě registrujeme své lidi pro volby, říkáme jim, v co věříme a o čem jsme přesvědčeni, že je to perspektiva Bible, a necháme lidi se rozhodnout. A víceméně se to v současnosti shoduje s Republikánskou politikou, tedy Georgem Bushem."

Takže vy jim to nemusíte vysvětlovat, že?

Falwell: "Jsou nás miliony. Mnozí z nás jsou aktivně v politice, někteří už zastávají i státní funkce v Kongresu a máme dokonce jednoho znovuzrozeného křesťana v Bílém domě, je jím George Bush.

Řekl byste, že vy jste neopustil Demokratickou stranu, že Demokraté opustili vás?

Falwell: To se přesně stalo. V šedesátých a pak zejména v sedmdesátých a v osmdesátých letech začala Demokratická strana prosazovat světskou ideologii. A dnes se u Demokratických politiků vůbec neobjevuje slovo "Bůh". Doufám, že nastane den, kdy obě hlavní americké strany, Demokraté i Republikáni, budou podporovat zákaz potratů, budou pro rodinu, a budou plně prosazovat judeokřesťanskou etiku, na níž byl náš národ založen. Abychom si mohli vybrat nejlepšího šéfa státu. Tak tomu bývalo, když jsem byl chlapcem. Teď je mi 71. V současnosti je to však volba mezi světlem a temnotou. A není tedy obtížné, když naši lidé půjdou k volbám, že budou hlasovat pro George Bushe."

Americké politické strany většinou nejsou založeny na třídní příslušnosti, na rase či dokonce na politické ideologii. Příklon Republikánů k náboženství je tedy značně drastickým vývojem v této důležité části americké společnosti.

Michael Lind: "George W. Bush a Republikánská strana a její vedení v jižních amerických státech, to je autenticky populistická, pravicová, bělošská dělnická strana. Lidé, kteří v Americe vydělávají více než 100 000 dolarů ročně, většinou v těchto volbách podporují Kerryho. Bělošská dělnická třída je velmi silně pro Bushe. Myslet si tedy, že je Republikánská strana jen nástrojem big byznysu či ropného průmyslu, to je chyba. Tyto zájmy se v Republikánské straně prosazují, ale Republikáni využívají autentických pocitů vlastenectví, provojenských postojů, konzervativního křesťanství, v některých případech konzervativního židovství, jak se to projevuje u bělošských dělnických Američanů. V tomto smyslu je to vlastně gaullistická strana -- populistická, nacionalistická strana. Není to stará Republikánská strana, skládající se z podnikatelů. Kdyby tomu tak bylo, byla by daleko liberálnější v těchto otázkách."

Vzniklo tedy něco nového. A tradičnější, umírněnější, grandióznější Republikáni mají pocit, že byli odsunuti stranou. Christine Todd Whitman, guvernérka New Jersey, ministryně ekologie na začátku Bushovy vlády, je typickým příkladem tohoto umírněného tradičního konzervatismu.

Todd Whitman: "Mnoho lidí bylo překvapeno, když slyšeli ten náboženský žargon. Slyšeli ta slova a nechápali, jak hluboce jeho víra ovlivňuje každodenní život a jeho rozhodování. Být znovuzrozeným křesťanem znamená, že víra je ohniskem vašeho života. Mnoho lidí si neuvědomovalo, jak důležité je náboženství pro Bushe.

Máte pocit, že váš liberální republikanismus je nyní v Republikánské straně odmítán?

Todd Whitman: Není sporu o tom, že je mnoho lidí v mé straně, kteří hluboce nesouhlasí s mými postoji. Viděla jsem to, když jsem se ucházela o znovuzvolení a konzervativnější osoby v mé straně doporučovali, aby konzervativnější kandidáti kandidovali proti mně. Těmto lidem říkám "sociální fundamentalisté", skoro že raději chtějí mít pravdu, než dostat se k moci.

Jsou tedy jako staří Puritáni, kteří byli přesvědčeni, že mají absolutní pravdu ve všem?

Todd Whitman: "Tak by se dalo argumentovat. Nemyslím si, že je to zdravý postoj, nemyslím, že je to konstruktivní postoj. Pro mě je to znepokojující postoj."

Neznamená to, že má John Kerry obrovskou příležitost? Jestliže George Bush získal na svou stranu jednu část společnosti, neznamená to, že John Kerry musí být atraktivní pro ostatní? Senátor Bob Graham, Demokratický guvernér na Floridě míní, že v dobách, kdy je Amerika v podstatě bez problémů a žije v míru, většinou vítězí konzervativní sociální filozofie.

Reportér: Prezident George Bush je zjevně nesmírně kontroverzní osobností, v USA i v zahraničí. V takové situaci by přece většina voličů měla podporovat Kerryho?

Graham: "Jsem poněkud frustrován. Vzhledem k tomu, že hospodářská situace stagnuje, zdravotnictví je problémem pro lidi, kteří nemají pojištění, vzhledem k válce, která byla obrovským odváděním pozornosti od toho, co by mělo být naším hlavním bezpečnostním cílem, totiž likvidace mezinárodního terorismu, proč jsou toto vyrovnané volby, to je pro mě záhadou. Zjistíme v úterý."

Jak změnil prezident Bush situaci v Americe. Změnil ji, anebo jen odráží hlubinné změny? A jestliže bude znovu zvolen, jaké další změny očekáváte nebo se jich obáváte?

Graham: Změnil zejména naši zahraniční politiku. Jeho zahraniční politika je podstatně odlišná od zahraniční politiky jeho otce. Jeho otec byl v podstatě internacionalista, věřil ve vytváření koalicí, v použití ozbrojené síly až jako poslední možnost. Jeho syn se chová daleko více unilateralisticky. Je ochoten užívat síly dříve, než byly vyčerpány ostatní možnosti.