Shortová: Nemyslím, že lidé, kteří si tu knihu přečtou, dospějí k tomuto závěru. Ta kniha není tónem jinak útočná. Snažím se v ní vysvětlit, jak jsme se dostali do nynější šlamastyky, abychom z ní mohli najít východisko. Myslím, že Irák je katastrofa a Blízký Východ také. Al Kajda je silnější, mezinárodní systém je rozbitý, Kofi Annan poukazuje na to, že bylo mezinárodní právo úplně odsunuto stranou, Ženevské konvence byly zrušeny, máme opravdu vážné problémy. A skoro všude postupuje chudoba a ničení životního prostředí. Snažím se vysvětlit, jak k tomu došlo.

Píšu o Blízkém východě a o tom, jak tu situaci vyřešit. O naší zahraniční politice a o domácích britských ústavních strukturách, které nefungují, a jak by se to dalo napravit.

Moderátorka: Ale v té knize jsou osobní útoky. Píšete, jak jste s ním cestovala a jak se neustále převlékal, jak si sprejoval vlasy a líčil si obličej makeupem...

Shortová: Ne. Tony Blair je hnán kupředu svými prezentačními schopnostmi. Myslím, že pokud dáme moc politikům, a děje se to častěji - Schwarzenegger, Ronald Reagan, bulvární sdělovací prostředky, která tohle chtějí a na toto se zaměřují - k moci se dostávají lidé, kteří se soustřeďují výlučně na umění prezentace - a přitom v zákulisí rozhodují o otázkách, které jsou pro budoucnost nesmírně důležité pro svět a pro naše země. Tak nevím. Mně to neustálé Blairovo převlékání a to jeho nesmírné úsilí, aby vypadal dobře, neobyčejně překvapilo. Myslím, že lidé mají právo vědět, že se takhle chová.

Moderátorka: Také ale píšete, že všemu dominuje a všechno ovládá.

Shortová: To je pravda. A je to selhání řádné rozhodovací práce vlády. Myslím, že to vede k chybám. Protože člověk, který se dokáže vynikajícím způsobem soustředit na prezentaci, soustředil veškerou moc u sebe a u svých několika málo nohsledů a marginalizoval normální ústavní systém, vládní výbory a celý britský systém. To vede k omylům a je nutno to napravit.

Moderátorka: Když šlo o Irák, vy jste bezpodmínečně vyžadovala, že musí existovat pro útok mandát OSN. Jak ospravedlňujete, že jste zůstala v úřadu až do května 2003, když tato podmínka nebyla splněna a Blair zaútočil na Irák bez ní?

Shortová: Protože jsem nedokázala válce zabránit. Nedalo se jí zabránit. Blair v této věci nemohl hlasování v Dolní sněmovně prohrát, protože konzervativci hlasovali na podporu vlády, navzdory jejich tvrzení. Není pochyb o tom, že v Iráku vládl zločinný režim. Blair uvedl mě i celou zemi v omyl ohledně toho, jaký byl postoj Francie a zda je realistické, že by byla schválena druhá rezoluce. Ale prosil mě, abych ve vládě zůstala, a slíbil mi, že sice válce nemůže zabránit, ale že začneme podnikat konstruktivní kroky ve věci Izraele a Palestiny a že dojde k plné internacionalizaci rekonstrukce Iráku. A já si myslela, že pokud se to stane, k tomu nejhoršímu chaosu, jaký zavládl nyní, nedojde. Tak jsem reagovala pozitivně na jeho tvorby. Lidé mě za to kritizují, ale já si pořád myslím, že kdyby byly tyto kroky učiněny, Blízký východ by byl na tom daleko lépe....

Je to opravdu hrozné dospět k takovým závěrům, k jakým jsem musela dospět, o šéfovi své strany a o svém premiérovi.

Moderátorka: Někteří lidé tvrdí, že jste se stala obětí vlastní pýchy, že jste zůstala ve vládě, protože vám Blair lichotil...?

Shortová: To je nová verze, z Blairova úřadu. Jak jsem se mohla stát obětí vlastní pýchy, když to, co mi bylo přislíbeno, mohlo být pouze uděláno, pokud by to Blair učil, ale on své sliby pak nesplnil. Já jsem mohla sehrát svou roli pouze tehdy, kdyby se Blair postavil proti Američanům a požadoval, aby byla cestovní mapa realizována a aby za celou věc byla odpovědná OSN.

Moderátorka: Někteří lidé také poukazují na to, že existují paralely mezi vaší zkušeností a zkušeností jiné britské ministryně, která rezignovala, Mo Mowlam.

Short: Tolik politických komentátorů si myslí, že když jste ve vládě, neustále kalkulujete, jaké je vaše postavení. Já jsem to nikdy nedělala a Mo to taky nedělá. Já jsem vždycky prosazovala to, o čem si myslím, že je to správné, o čem si myslím, že to umím dělat, prosazovala jsem to, o čem si myslím, že je to cesta kupředu. A mám zkušenost, že Blairova Nová labouristická strana je nesmírně vypočítavá a pečlivě řízená a hovoří přesně vypočítanými a připravenými výroky pro tisk. A lidi jako jsou Mo a já jim celou tuto pečlivě vykalkulovanou stavbu bouráme. Protože my hovoříme přímo o tom, o čem si myslíme, že je to správná věc. Muži, které Blair má ve vládě, jsou velmi poslušní. Takže styl Blairovi politiky se nehodí pro lidi, jako je Mo a já.

Moderátorka: Vy Blairovu politiku charakterizujete jako "klukovskou", "chlapeckou". Také píšete, že Blair málem zrušil všechny ženské kandidátky na vládní místa. Neprosazuje ženy do vyšších postavení v politice?

Shortová: Blair jmenoval do vlády víc žen než kdy předtím. Je pravda, že byl velmi znepokojen ženskými kandidátkami a málem je několikrát úplně zrušil. Dává ženy do vyšších postavení, ale v té vnitřní skupině, kde vládne, to jsou on, ministr financí Gordon Brown, tiskový tajemník Alastair Campbell, Philip Gould. Byla to těsně svázaná skupina mocných mužů, kteří rozhodovali o všem. Takže sice ve vládě bylo více žen než kdy předtím, ale v samém ohnisku moci to byla klukokracie. Nejsem jediný člověk, kdo na to poukázal.

(...)