"Americká demokracie je nesmírně křehká. Jak je možné, že dokázalo osm nebo devět neokonzervativců ovládnout celou zemi?"

Úkolem každého novináře je podle Hershe "nutit všechny osoby, zastávající státní funkce, aby dodržovali co nevyšší míru slušnosti a poctivosti. Tolerovat cokoliv jiného, i v zájmu státní bezpečnosti, je nesprávné."

Hersh je často v Americe kritizován ze všech stran - neokonzervativec Richard Perle ho přirovnává k teroristům a Hershova kniha z roku 1998 The Dark Side of Camelot o vládě Johna F. Kennedyho, znamenala, že přišel o mnoho přátel v americké levici. Pullitzerovu knihu dostal Hersh za to, že v roce 1969 odhalil masakr v My Lai a to, že byl tento masakr během vietnamské války zakamuflován.

V roce 1982 vydal Hersh knihu The Price of Power: Kissinger in the Nixon White House (Cena moci: Kissinger v Nixonově Bílém domě), v níž Henryho Kissingera vylíčil jako válečného zločince. Dostal za tuto knihu cenu National Book Critics Circle a cenu deníku Los Angeles Times.

V poslední době jako reportér časopisu New Yorker se Hersh soustřeďuje na podvody, lži a chyby týkající se irácké války. Už v květnu 2003 byl Hersh prvním americkým reportérem, který jasně konstatoval, že se žádné irácké zbraně hromadného ničení nikdy nenajdou. V dubnu 2004 Hersh jako první prozradil veřejnost, že si američtí vojáci natáčeli digitálně své mučení a sexuální ponižování Iráčanů ve vězení v Abu Ghraib. Své články na toto téma v časopise New Yorker vydal také mezitím už knižně.

"Bush mě děsí," řekl Hersh: "Ale na mě nezáleží. Důležité je, že Bush děsí celou řadu velmi důležitých lidí ve Washingtonu, kteří nemohou promluvit veřejně, v armádě, ve výzvědných službách. Tito lidé velmi dobře vědí, jaký obrovský rozdíl existuje mezi skutečností a tím, co si myslí Bush."

Poukázal na to, že Bush bojuje v Iráku proti neviditelnému nepříteli, "a tak tam bombarduje všechno". "Dne 28. června si Bush vytvořil s Allawim vládu a la Potěmkinovu vesnici. V Iráku Američané denně bombardují. Americký tisk nevyžaduje informace o tom, kolik letadel bombarduje, kolik bomb se shodilo, nikdo to nepočítá a nikdo to nechce vědět. Vedeme totální válku proti neviditelnému nepříteli, kterého nemůžeme najít, nemáme žádné výzvědné informace, tak bombardujeme všechno."

"Není pravda, že je Bush lhář," konstatoval Hersh. "Skutečně strašným vtipem je to, že on tomu, co dělá, věří." Neokonzervativci jako Bush, Dick Cheney, Paul Wolfowitz, jsou idealisté, "vlastně jsou to utopisté." Skutečně si myslí, že globální terorismus bude odstraněn v důsledku invaze do Bagdáídu a skončí, až budou násilím všechny nepřátelské vlády na Blízkém východě proměněny v demokracie.

"Žádný počet mrtvých Bushe nepřesvědčí," konstatoval Hersh, navzdory tomu, že mu jeho zdroje sdělují, že se irácká válka nedá vyhrát.

Vzhledem k tomu, že americká armáda "zprivatizovala" tolik iráckých institucí, zdecimovala trh práce. Proto se hlásí 100 000 lidí k policii. Nemají možnost dělat nic jiného, a tak stojí ve frontě na policejní práci a jsou ochotni riskovat, že je někdo zabije - musejí živit rodinu.

Na námitku, proč kritizuje americký útok na Irák, vždyť Saddám Husajn byl vrah a zločinec, odpovídá Hersh bez úsměvu: "Samozřejmě, Saddám mučil a zabíjel vlastní lidi. A teď to děláme my."

Hersh argumentuje, že techniky mučení a ponižování, užívané ve vězení v Abu Ghraib, vznikly v důsledku intenzivního úsilí získávat - alespoň nějakým způsobem - jakékoliv informace, nejprve o al Kajdě, pak o Talibanu a nyní o iráckých povstalcích.

"Má vláda má od prosince 2001 tajnou jednotku, která způsobuje, že lidi najednou zmizí, podobně jako to dělali v Brazílii a v Argentině. Rumsfeld se po 11. září rozhodl, že nemůže čekat. Prezident podepsal tajný dokument. Existuje tým lidí, létají neoznačenými letadly, mají vlastní vrtulníky, nemají americké pasy, prostě se zmocňují lidí. Chápu, že ze začátku to bylo do určité míry opodstatněné. Těsně po 11. září jsme měli strach a nevěděli jsme, co dělat..."

Fotografie sexuálního ponižování vězňů se původně podle Hershe dělaly proto, aby jich bylo u propuštěných vězňů posléze používáno k jejich vydírání - aby tito propuštění vězni, většinou obyčejní zloději nebo náhodní civilisté - se stali pro americkou armádu udavači. "Fotografie, na níž je Arab nahý a napodobuje homosexuální styk, anebo když je na fotografii s americkou vojákyni, to je pro Araba v jeho společnosti konec."

To, že Američané takovéto činy páchali - a odmítli za ně přijmout odpovědnost - ukončilo roli Ameriky jako morálního vůdce nejen na Blízkém východě, ale i na celém světě. Hersh v této souvislosti citoval jednoho izraelského veterána, který mu napsal: "My zabíjíme Palestince už 40 nebo 50 let, a oni nás taky zabíjejí 40 nebo 50 let, ale víme, že nakonec budeme s těmi blbci muset žít... Kdybychom však s nimi zacházel itak, jak vy jste zacházeli s Araby v Abu Ghraib, ty sexuální věci, ty fotografie, nemohli bychom s nimi žít... Vy lidi vůbec nechápete, co jste udělali, kam jste se v arabském světě umístili..."

Podrobnosti v angličtině ZDE