Vyjímám z článku Američtí aktivisté protestují proti radaru"

Kdo dal této vládě mandát k něčemu takovému? To je proti rozumu a media nás ani trochu neinformují, píše Štěpán Rudolf.

Několik málo novinářů a poslanců je ochotno bojovat proti zlověstnému úsilí britské vlády potlačovat občanské svobody. Mělo by je podpořit daleko víc lidí, píše Henry Porter v týdeníku Observer.

Převažujícím světovým názorem na to, jak politicky vyřešit konflikt mezi dvěma nacionalismy v Izraeli/Palestině, je takzvané řešení se dvěma státy -- tj. vytvoření dvou států, Izraele a Palestiny, v hranicích někdejšího britského Palestinského mandátu. Toto stanovisko není v žádném případě nové. Dalo by se říci, že celosvětově převládalo po celé dvacáté století.

"Radar dělí i umělce" byl název článku v předposledním Magazínu Právo. Zaujaly mě argumenty zastánce umístění cizích vojsk na našem území pana Smoljaka. Hned jeho první věta "Kdybych byl předseda vlády, nikdy bych takovou věc nepustil do veřejné diskuze." vypovídá, že autor si ještě nestačil zcela zvyknout na skutečnost, že žijeme v demokratické společnosti a že diskuze na jakékoliv téma je žádoucí, nikoliv naopak.

Po 17. listopadu roku 89 se Václavák zaplnil lidmi, kteří bláhově doufali, že teď už je budou politici slyšet, že už nebudou o osudech lidí rozhodovat jenom stranické špičky. Bohužel. Historie se opakuje.

Diktát prominentních politiků, kteří odmítají komunikovat s občany, jež považují za nesvéprávné hlupáky - to není demokracie! Zase nám vládnou zkorumpovaní a pokřivení lidé. Zase platí, že každý má tolik práva, kolik si utrhl moci. A zase jsou ti nahoře rovnější než ti dole.

Vzpomínka na 17. listopad před 18 lety je i vzpomínkou na Chartu 77. Ta dlouhá léta usilovala o ochranu lidských práv a o demokracii. Charta 77 byla ale také spojena s mírovým hnutím. Léta spolupracovala s evropskými a americkými sdruženími - Evropským jaderným odzbrojením a Kampaní za jaderné odzbrojení. Československá Státní bezpečnost perzekvovala chartisty a členy Nezávislého mírového sdružení NMS. Se západními mírovými aktivisty se známe z honiček, které na nás pořádala Státní bezpečnost. Heslo "Žádná raketa není mírová" znělo tehdy z Prahy, Lublaně, Krakowa, ale i z Londýna, Paříže a New Yorku.

Dnes je jiná doba. Mírové aktivisty v České republice nezavírají. Jen se snaží je umlčet.

Demonstrace, svolaná studenty, odboráři a protiradarovými aktivisty na Václavském náměstí 17.11. 2007 FOTOGALERIE

Le souvenir du 17 novembre il y a 18 ans, c’est aussi le souvenir de la Charte 77. Celle-ci, pendant de longues années, s’efforçait de défendre les droits de l’homme et la démocratie. La Charte 77 était également liée aux mouvements pacifistes. Pendant des années, elle travaillait en commun avec des mouvements européens et américains – Désarmement nucléaire européen et Campagne pour le désarmement nucléaire. Les chartistes et les membres du mouvement pacifiste NMS étaient pourchassés par la Sécurité de l’Etat tchécoslovaque. Nous avons rencontré les militants pacifistes occidentaux grâce à la Sécurité de l’Etat qui nous prenait en chasse.

Zdravím všechny účastníky demonstrace za Referendum, demonstrace za opravdovou demokracii! Před osmnácti lety se u nás otevřela cesta k demokracii. Byla to doba velkých nadějí. Obyčejní lidé promluvili do věcí veřejných, promluvili zásadním způsobem. Studentská demonstrace, rozehnaná nakonec násilím, se stala impulsem, který zvedl vlnu nespokojenosti, postupně se hromadící už dlouhá léta. Cestu k novým, demokratickým poměrům otevřeli obyčejní lidé, jejich masové demonstrace. Dvacátého pátého listopadu 1989 demonstrovalo v Praze kolem 750 000 lidí, jen den předtím jich bylo kolem půl milionu. Pak, sedmadvacátého listopadu přišla rozhodující generální stávka. Tehdejší vedení komunistické strany se rozhodlo vzdát se politického monopolu.

Toto prohlášení (viz níže) bylo ráno 17. listopadu v New Yorku předáno Martinu Paloušovi na české misi při OSN. Dopis je reakcí na výzvu, kterou po světě rozeslala skupina Ne základnám.

Tento americký protest podepsala řada lidí, kteří před listopadem 1989 organizovali protesty proti sovětským raketám SS20 a proti věznění českých mírových a lidskoprávních aktivistů z Charty 77 i z Nezávislého mírového hnutí.

Tyto protesty tenkrát organizovala Campaign for Peace and Democracy East and West vedená aktivistkou Joanne Landy. Dnes se tato organizace jmenuje trochu jinak, vyškrtla ze svého názvu East a West a pod vedením stejných lidí znovu reaguje na výzvu českých domácích aktivistů. Je historickou ironií, že protestní dopis od této delegace přebíral velvyslanec Martin Palouš, bývalý mluvčí Charty 77, kterého se tito Američané zastávali za totalitního režimu, vysvětluje z Kalifornie Jan Kavan.

A Statement from U.S. Peace Organizations Delivered to Ambassador Martin Palous
Permanent Mission of the Czech Republic to the United Nations

November 16, 2007

We are here today to declare our solidarity with tomorrow's protest by the No Bases Initiative in the Czech Republic, where demonstrations will take place against the plans of the Czech government to host the radar for a U.S. anti-missile system.

The No Bases Initiative chose the date of November 17 because, in their words, this date "has come to symbolize the overthrow of the undemocratic regime in the former Czechoslovakia and the return of representative democracy. This change came about because of the protest of hundreds of thousands of people in the streets of Prague eighteen years ago." In the view of these Czech activists, resistance to the introduction of new foreign military bases is the most fitting way to commemorate that anniversary.

Svatební oslavy v hotelu Esplanade v Mariánských lázních se zúčastnilo 30 pozvaných hostů. Účet za hostinu a oslavu nepřesáhne cca 120 000 korun, o které jsme se podělili s rodinou mé manželky Petry. Hosté, kteří strávili v hotelu noc, si účet za pokoj platili sami. Stejně tak i já jsem zaplatil účet za naše ubytování s manželkou, jak jsem již od začátku předpokládal.

Média také často zmiňovala můj vztah s panem Vlastimilem Dvořákem, majitelem hotelu. Známe se zhruba od roku 1992, či 1993, kdy působil v komisi cestovního ruchu Magistrátu hlavního města Prahy, jejímž jsem byl předsedou. Před tímto datem jsme se neznali a nemohu proto komentovat jeho aktivity před rokem 1989. Pokud je mi známo, jsou jeho hotely Ambassador či Esplanade častým místem pořádání důležitých a společensky prestižních akcí, jako je například Atlet roku nebo galavečer soutěže Česká hlava a jiné.

Opravdu by mě zajímalo, zda se předseda ČSSD vzbouřil proti svým odborníkům na veřejné mínění, zda je odeslal na dovolenou či zda někdo záměrně sabotuje Paroubkův mediální obraz. Po světě běhá mnoho lidí, kteří se po rozvodu znovu oženili, míra nevkusu při provedení druhého Paroubkova sňatku je však překvapivá a připomíná mi úlety Stanislava Grosse či Mirka Topolánka.

Bulvárem dlouho očekávaná svatba předsedy ČSSD Jiřího Paroubka (55) s milenkou Petrou Kováčovou (34) proběhla. Ve státní svátek. Paroubek proto zorganizoval kladení věnců na 17. listopadu 8:30 ráno, aby vše stihl. Přesto musel po dálnici jet skoro 200 km/hod, bez ohledu na mokrou vozovku a pravidla silničního provozu. Nejel ale z Prahy z kladení věnců, ale z Ústí nad Labem z okresní konference ČSSD, odkud byl vypoklonkován Arno Fišerou, předsedou OV ČSSD v Ústí a ústeckým místoprimátorem. Podle fotografií bulvárních deníků, jejichž fotoreportéři jeli za ním, se Paroubkův řidič nerozpakoval předjíždět ve vysokjé rychlosti přes dvojitou plnou čáru. Svatba, konaná v ostentativně luxusním hotelu v ostentativně luxusním stylu proběhla tak, jak si novomanželé nejspíše přáli... "Politik by měl být vzorem a příkladem pro ostatní," komentovala svatbu jeho bývalá žena Zuzana.

foto AHA

V deníku Právo si dne 14.11. Václav Klaus povzdechl nad neutěšenými poměry, nad mravním močálem, nad tím, že rodiče nemají čas na výchovu dětí, nad neúctou ke stáří, rozmáhajícím se neonáckovstvím a "narušenou konzistencí a strukturou společnosti". Nejdřív mi dovolte, abych "povytáhl obočí" nad tím, že Václav Klaus dnes vůbec vypustil z úst slovo "společnost", neboť tomu není až tak dávno, kdy podle svého vzoru Margaret Thatcherové napsal, že něco takového jako společnost neexistuje. Ale to jen tak na okraj.

Pro jistotu si nedal ani minimum námahy, aby svá tvrzení jakkoli doložil citáty, odkazy nebo čímkoli jiným. Jinak by do toho pytle lhářů a falešných pýthií musel hodit spoustu vládních orgánů USA, které na rizika ropného zlomu upozorňují, například ministerstvo energetiky, ministerstvo obrany, CIA, kongresový kontrolní úřad GAO a další. Lháři jsou pro něj ropní geologové, investiční makléři z oboru energetických investic, o řadě světově uznávaných novinářů, publicistů, univerzitních vědců a nejrůznějších aktivistů ani nemluvě. A za dobu, kdy na toto téma píšu, dokonce i řada ředitelů velkých ropných společností opatrně přiznala, že něco jako ropný zlom nás v nepříliš vzdálené budoucnosti čeká.

Stala se mi taková věc, že se o tom s vámi musím podělit. Jedná se o naše zdravotnictví. Praskla mi zubní korunka. Ihned jsem šel ke svému zubaři, aby mi pomohl. Bohužel, (nebo bohudík) u zubaře byl sanitární den nebo něco takového a na dveřích cedulka, abych v případě nouze šel na první polikliniku na první pomoc.

Vzhledem k tomu, že jsem měl večer sraz abiturientů po padesáti letech od maturity, šel jsem tam. Ochotně mi dali provizorní korunku -- dokonce zadarmo. Zeptal jsem se na definitivní korunku a také, kolik to bude stát. Speciály za dva nebo tři tisíce jsem odmítl, jako důchodce si to nemůžu dovolit. Nabídli mi tedy kombinaci vpředu pryskyřice a vzadu nějaký kov na zpevnění. Za přijatelnou cenu cca 750 Kč.

Spadá otázka co chce Putin vjedno s otázkou co chce Rusko? Myslím, že odpovědi na ně jsou si velmi blízké. V každém případě se Putin vůbec nezdráhal říci nám, co si přeje jménem Ruska. Nedávno využil dvě evropské konference na vysoké úrovni k tomu, aby přesně vyjádřil, o co mu jde. Poprvé tak učinil 2. října 2007 v Mnichově na 43. konferenci o bezpečnostní politice za přítomnosti německé kancléřky Angely Merkelové. A podruhé na tiskové konferenci po skončení summitu Evropské unie v Lisabonu 26. října.

Francois de la Rochefoucauld napsal, že pokrytectví je pocta, kterou vzdává špatnost ctnosti. Tento citát přesně vystihuje smysl Ježíšova slova o zdobení pomníků spravedlivých z 29. - 31. verše 23. kapitoly Matoušova evangelia.

V těchto dnech si připomínáme také počátek „sametové revoluce“ před osmnácti lety. Je dobré si při té příležitosti připomenout toto Ježíšovo slovo, které říkal nejen svým současníkům, farizeům, ale které má obecnou platnost: jste pokrytci, kteří stavíte pomníky zastáncům pravdy a obětem nesvobody, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: my nic, my muzikanti, my za omyly a hříchy minulých režimů nemůžeme, to naši tatíci a minulé generace, my bychom přeci nikoho, kdo by hlásal pravdu nepronásledovali!

Článek Jana Čulíka na toto téma (v angličtině) je ZDE

V předvečer výročí "sametové revoluce" vyšli do ulic -- obrazně řečeno -- novináři se svými transparenty nad hlavou v podobě článků, aby náležitě oslavili okamžik, kdy bylo zahájeno "vítězství" demokracie.

Jak jsme rádi, že tě tady máme, demokracie! Jistě, nejsi úplně dokonalá, ale kdo z nás je?

Jiný režim měl kdysi jiný posvátný den "vítězství". A v roli hlavních hrdinů tehdy neúčinkovali studenti, nýbrž hrdinní námořníci Aurory, kteří tehdy, 7. listopadu 1917, svým výstřelem z děla této lodě dali signál k zahájení revoluce.

Je srovnávání dnešního, přece tak demokratického režimu s tím včerejším, přece tak zločinným svatokrádeží?

Projekt nové Národní knihovny je nesmyslný, protože na rozdíl od moderních knihoven v západním světě tam nebudou knihy na regálech přístupné čtenáři, budou uloženo v gigantickém skladu a vydávat je bude drahá automatizovaná technika :) Kdo na takovou pitomost přišel? (JČ) - K megalomanskému projektu píše Milan Krejčiřík:

"Úředním jazykem České republiky je jazyk český. Čeština představuje zvláštní formu jazyka německého, která se od všech ostatních německých dialektů nejvíce vzdálila spisovné němčině. Je nepochybné, že se jedná o jazyk nikoliv slovanský, nýbrž o zcela zvláštní jazyk germánský s četnými slovanskými prvky. Tak například slovo 'švestky` se podle spisovné němčiny užívané ve SRN (označované též jako Hochdeutsch) řekne -- Pflaumen, podle němčiny rakouské -- Zwetschken a konečně podle němčiny české (neboli češtiny) -- švestky. Zde je více než patrná podobnost slov 'Zwetschken` a 'švestky`. Ovšem, vzhledem k tomu, že čeština byla dlouhodobě vystavena vlivu slovanských jazyků, zejména pak slovenštině, polštině a ruštině, vžilo se pro švestky i označení obecně slovanské -- slívy.

Jedinou další výraznou zvlášntností, jíž se čeština odlišuje od spisovné němčiny, je sklon k fonetizování. Například: Kübel -- kýbl, Hamburg -- Hamburk, Trottel - trotl a mnoho dalších. A právě posledně uvedené skutečnosti důkladně vyvrací jakékoliv případné tvrzení o tom, že čeština není kodifikovaným německým nářečím."

Saša Vondra varoval USA, že pokud nepostaví v ČR radar - omezí rozpočet na jeho výstavbu, naruší to naše vzájemné vztahy ČR s USA. To podle mého názoru posouvá diskusi úplně do jiné roviny, kdy je tedy ČR ten kdo žádá USA o umístění radaru. Neslýchané! upozorňuje Martin Marek.

ČTK/ČT24: Vondra v USA varoval před omezováním financí na základnu ZDE

Velmi se mi ulevilo. Měl jsem značné jazykové problémy. Konečně se mi situace zcela vyjasnila. Rozsáhlé odborné a veřejné diskuse a polemiky, na téma, který jazyk bychom se měli učit, našly své jednoznačné definitivní řešení.

Rakouští sociální demokraté sice před rokem zvítězili v parlamentních volbách, ale po vytvoření velké koalice začátkem roku zatím ve všech volebních průzkumech kulhali za poraženými lidovci. Nyní se však situace obrátila v jejich prospěch. Podle listopadového průzkumu renomovaného institutu pro výzkum veřejného mínění OMG se profilovali se 36 procenty poprvé za toto období dvěma procentními body před lidovci. Podle známého demoskopa Wolfganga Bachmayera se to stalo poté, co doposud úspěšný postup lidovců vůči svému vládnímu partnerovi se zvrtl kvůli jejich neústupnému ideologickému postoji v otázkách rozdělujících společnost. Jednalo se především o debatu o vytvoření jednotného vzdělávajícího systému ve školství a zákazu kouření ve veřejných místnostech a pohostinských zařízeních včetně kaváren.

Zaujal mě text Ivana Gabala, prominentního zastánce americké základny na českém území ZDE , ZDE ZDE na jeho blogu. Podle Gabala byla česká vláda zaskočena, když Američané pozvali na plánovanou radarovou základnu Rusy, přestože se o americkém pozvání Rusů do naší země předtím veřejně diskutovalo. Ivan Gabal dále tvrdí, že "jeden z šéfů názorových stránek předních českých novin odmítl text, upozorňující na prudký obrat v situaci, s námitkou na nerelevanci tématu!"

Je česká vláda a část českých novinářů stádem ignorantů? ZDE

tisková zpráva Českého helsinského výboru

Český helsinský výbor (dále ČHV) vyjadřuje vážné znepokojení nad řízením o vydání paní Sheli Kazansky, státní příslušnice Státu Izrael, k trestnímu stíhání do Běloruské republiky a nad skutečností, že je jmenovaná ode dne 18.9.2007 držena v předběžné vazbě. ČHV považuje tento případ za další příklad kontroverzní a nepřijatelné praxe příslušných orgánů České republiky v řízeních o extradici, jak konstatoval již ve stanovisku "Hrozí nezákonné extradice!", vydaném dne 11.9.2007 (viz http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2007091102). V demokratické zemi, ctící mezinárodně právní standardy lidských práv, totiž nemůže mít, dle přesvědčení ČHV, místo vážné uvažování o vydání k trestnímu stíhání do takových zemí s autoritářským režimem a hrubým despektem k lidským právům, jako je Bělorusko.

Vážený pane prezidente,

před několika měsíci jsme Vám jménem iniciativy pro referendum zaslali dopis, ve kterém jsme si dovolili upozornit Vás na četné nesrovnalosti týkající se uvažované výstavby cizího vojenského radaru na našem území.

Tehdy jsme ještě netušili, kam situace dospěje. V příloze tohoto dopisu přinášíme důkaz o tom, že činitelé, kteří nesou plnou zodpovědnost za osudy českého státu, nejednají s naším národem a se svými voliči poctivě.

ZDE jsem nalezl odkaz na článek s dosti těžko uvěřitelnými úvahami našeho státního raketového integrátora. Jeho způsob uvažování v této slohové práci možná dává nahlédnout na způsob uvažování naší politické reprezentace. Až je mi z toho stydno.. Zajímavé jsou kupodivu i reakce v diskuzi pod článkem, píše David Štindl.

Máme-li hovořit o recepci osobnosti a díla Óndry Łysohorského v oblasti českého Těšínska a Horního Slezska, musíme vzít v úvahu činitele literárního života, které sehrávají významnou úlohu v důležitých obdobích literárního vývoje. Z hlediska polské literární vědy, v níž se prolínají sociologická hlediska s aspekty literárněhistorickými, pod pojmem instituce literárního života rozumíme orgány literární politiky, profesní stavovská sdružení, instituce oběhu, činitele, které umožňují účast v literární kultuře. Setkáváme se přitom často se spojením a kombinací několika typů kulturních kontaktů. Zabýváme-li se těmito otázkami podrobněji, pak si musíme povšimnout, že kromě naznačeného směru, jenž zdůrazňuje sociokulturní podmíněnost literárního procesu, existují i další metodologické přístupy, které například podtrhují specifickou „literárnost“ komunikačního systému nebo uvažování o typech a funkcích kolektivní obraznosti motivovaných literaturou i společenským životem.

Všude je "něco", říká se. Všude je nějaká ta korupce, krádež, lež, podvod, selhání. Dobrá to výmluva pro mafiána. Lidem vadí, když je okradou jiní, ale málokdy jim vadí, když kradou sami. Chtějí-li ale omlouvat zlodějinu, nechť strpí raději zloděje, který krade jim, a nechají ostatní (jimi okrádané) na pokoji.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V říjnu 2007 přispělo celkem 121 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 27808,25 Kč. Příjem z reklamy byl 4000 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2007 částku 166 539.96 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.