neděle 19.45: Komisař OSN pro uprchlíky, bývalý holandský premiér Ruud Lubbers (65) odstoupil kvůli obvinění, že se v úřadu dopustil sexuálního obtěžování své ženské podřízené. Stěžovala si na něho jednapadesátiletá Američanka, dlouholetá pracovnice jeho úřadu, a dva svědci viděli, jak ji Lubbers vede z kanceláře ven, přičemž má ruku položenou na jejích zádech. Lubbers to označil za "přátelské gesto", nikoliv za sexuální obtěžování. Podle interní zprávy OSN si žena stěžovala, že ji prý Lubbers "uchopil a přitiskl se na ni zezadu". Lubbers to popřel a odmítl rezignovat, avšak vyšetřovatelé OSN zjistili "soubor indicií", z nichž vyplývalo, že to bylo možné. Generální tajemník OSN Kofi Annan odmítl Lubberse propustit, protože mu odborníci sdělili, že by takové obvinění neobstálo u soudu, avšak poté, co podrobnosti případu i vyšetřování publikoval v pátek 19. 2. britský list Independent, Lubbers v neděli sám odstoupil.

Vyšly najevo důkazy, že americké jednotky v Afghánistánu systematicky týraly afghánské vězně obdobně jako v iráckém vězení Abu Ghraib. Pořizovali si "trofejní fotografie" vězňů a znásilňovali je a sexuálně je ponižovali.

K týrání docházelo v hlavním vazebním středisku v Bagramu, nedaleko Kábulu, a také v menším americkém vězení nedaleko města Kandahár.

Z dokumentů také vyplývá, že američtí vojáci se snažili týrání vězňů v Afghánistánu a v Iráku zatajovat, a to i po loňském skandálu v Abu Ghraib.

Bude zřejmě konečně prozrazeno dvaatřicet let staré historické tajemství... Bob Woodward a Carl Bernstein, reportéři listu Washington Post, kteří jako první zveřejnili informace o slavné aféře Watergate, konstatovali, že prozradí, kdo byl Deep Throat (Hluboké hrdlo), jakmile ten člověk zemře (je to muž). Legendární osoba, která prozradila novinářům skandál Watergate (ten donutil amerického prezidenta Nixona v roce 1974, aby odstoupil), je údajně vážně nemocná.

Martin Vadas a další lidé ze skupiny aktivistů iniciativy www.zrusmekomunisty.cz, chystají připravit pietní akt na Staroměstském náměstí 25.února mezi 16,30 - cca 19,30 hod. pod balkónem Paláce Kinských.

Během tohoto aktu budou štafetově různými osobnostmi předčítána jména obětí komunismu. Seznam cca 1000 jmen obětí komunismu, ze kterého vycházíme, připravil ing.Adolf Rázek z ÚDV, člen KPV.

Na stránkách www.zrusmekomunisty.cz, se tvrdí, že se KSČ za totalitní režim neomluvila.

Ne, nebojte se, nebudu moralizovat o hnízdečku páně premiérově. O tom už dneska píše a mluví skutečně kdekdo a snaží se z toho vytřískat kapitál. Ti, co dosud váhali, snaživě dobíhají hejno a snaží se přitetelit do houfu, ukazujíce jedovatou slinu. Dokonce to už jako problém vidí i KDU-ČSL, a ta je už zvyklá skutečně na ledacos. Na druhé straně je pravda taková, že diskuse o cenách bytů a bydlení vůbec ve mně vzbudila několik otázek, na které neznám odpověď.

Evropský parlament odmítl návrh zákona o patentování softwaru. Zákon bude muset projít novým kolem konzultací, má-li být v budoucnu schválen. Není vyloučeno, že bude během konzultací podstatně pozměněn nebo úplně zrušen.

Zákon podporovaly počítačové firmy, které argumentovaly, že potřebují patentovou ochranu, mají-li investovat do výzkumu. Oponenti zákona naopak varovali, že by zákon potlačoval schopnost inovovat, že by byl zneužíván firmami, které chtějí zachovat dosavadní monopoly a ochromil by růst hnutí open source.

Zákon se v Evropském parlamentě setkal s vážnými problémy. Odmítli ho polští poslanci Evropského parlamentu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americký Kongres schválil nový zákon, jehož účelem je znemožnit občanům kolektivně žalovat velké firmy. Většina takových žalob, kdy se občané spojují a žalují všichni jednu velkou firmu o totéž, se nyní bude muset přesunout od soudů v jednotlivých amerických státech k daleko méně vstřícnějším federálním soudům.

Rwanda je malá africká země, jejíž novodobé dějiny byly poznamenány jednou z největších tragédií světa, kdy mezinárodní společenství nebylo schopné či ochotné zabránit genocidě menšinového kmene Tutsiů. Tato hrůzná pohroma si vyžádala více než osm set tisíc lidských životů. Některé země se dosud nevyrovnaly se svou smutnou úlohou, a mezi ně patří i Francie. Právě ve středu 16. února podala skupina přeživších rwandských obětí žalobu k pařížskému soudu.

Kdo má vinu: skandál Rwandy, Afriky i Západu ZDE

Když aktivista britské extremně pravicové strany British National Party Mark Norwood dal do okna svého bytu v hrabství Shropshire plakát s nápisem "Islám - ven z Británie" vedle fotografie hořícího Světového obchodního centra, byl odsouzen podle novely britského zákona o veřejném pořádku z roku 2001 za "vyvolávání nepokojů z rasových či náboženských pohnutek". Rozsudek byl nedávno potvrzen Evropským soudem pro lidská práva.

Britská vláda však nyní nechává ve sněmovně schvalovat další zákon, který má kriminalizovat každý veřejný projev, vyvolávající rasovou či náboženskou nenávist. Přitom je vyvolávání rasové či náboženské nenávisti definováno velmi mlhavě. Je to velmi nebezpečné, argumentuje v listě Guardian Timothy Garton Ash. Lidé totiž sice nemohou nic namítat proti něčí rase, ale přece existuje velké množství racionálních námitek proti náboženství, ať už je to křesťanství, judaismus, hunduismus či islám. Tyto námitky vyjádřili i největší myslitelé v moderní historii.

Nejen že je pravdou, ale je to zároveň i prů..., švihem samozřejmě.., (i když vyvíjející se čeština..., i já ..., tedy společně jsme zaznamenali dokonce slovo průseršvih...,) že tak jako všechno vůkol, tak i jazyk se pochopitelně mění, a to nejen proto, že někteří chtějí a jiní jen tak prostě chcou., teda hlavně ti na Moravě...

Kamarádi fyzikové říkají, že v uzavřených systémech, ať se nám to líbí nebo ne, prostě entropie narůstá. Čili volně i do vyvíjející češtiny přeloženo -- všechno, zkrátka, jednoznačně a neodvolatelně spěje ke svému horšímu konci. Jasné?!! Autíčko po deseti letech nebude rozhodně lepší, než je autíčko dnes, taktéž váš chrup i tvářička vaší nejmilejší. Jenže věc má háček, řekl kapr, když sežral návnadu...

Na rozdíl od Ondřeje Slačálka mám pocit, že se český jazyk obnovuje, a to zvláštním, rozporným způsobem. Možná tomu tak je ale vždycky, v každé době.

Milan Nápravník má jistě pravdu, když hovoří o úpadku jazyka. Setkávám se s ním při své práci korektora i jako člověk, který občas píše odborné a publicistické texty, a tedy i přemýšlí, jaké používat výrazové prostředky.

V první polovině čtyřicátých let minulého století, a tedy v dobách, kdy přestupovaly děti v tehdejším Protektorátě Böhmen und Mähren z tzv. "obecných škol" do gymnázií, byla česká gymnázia nacisty redukována do té míry, že se nacházelo jedno v okruhu zhruba sta kilometrů. Někteří rodiče, kteří se obávali posílat třináctileté školáky každý den desítky kilometrů vlakem do nejbližšího gymnázia ve vzdáleném městě, se proto rozhodli, ponechat dítě raději v místě bydliště v tzv. hlavní škole (Hauptschule) předem určené pro lidi nízkého vzdělání. Tím, ničeho netušíce, podporovali nacistickou tendenci deintelektualizace české populace.

Přihodil bych ještě pár jazykových legrací, píše Ivan Vlček:

Anglické vysílání TV al-Džazíra přineslo nedávno interview, pořízené ve středu 2. února 2005 s bývalým iráckým vyslancem při OSN Muhammadem ad-Dúrím.

Když byl Bagdád 9. dubna 2003 okupován, poslední vyslanec vlády Saddáma Husajna u OSN Muhammad ad-Dúrí prohlásil, že hra skončila. Novinář, univerzitní profesor a politik, který působil jako delegát u OSN v letech 1999-2003, opustil Irák v roce 1999, kdy přesídlil k OSN do švýcarské Ženevy a později do New Yorku, kde zůstal až do okupace Iráku.

AL JAZEERA: Co si myslíte o volbách?

AD-DÚRÍ: Přese všechno, co jsem prohlásil o jejich nekompetentnosti, je to stále demokratický způsob. Je to součást dobře promyšleného plánu USA na realizaci jejich strategie v Iráku. Je však třeba si uvědomit, že nedělní volby vytvořily v Iráku sektářství. Mnoho Iráčanů se volebního procesu účastnilo buď jako kandidáti nebo voliči na základě sektářské nebo etnické motivace. Je to velmi nebezpečné a Irák by měl sektářství odmítnout.

Auto s výbušninou, jehož řidič měl tvář zahalenou červeným šátkem, najelo kolem 9:00 ve čtvrti Wahda na západě města do americké kolony sedmi vozidel. Američané zranili sice řidiče auta střelbou, on ale pokračoval a náraz do kolony způsobil silnou explozi a zničení dvou Humvee. Poškozen byl i tank. Bylo zabito devět Američanů a egyptský tlumočník s americkým občanstvím. Tlaková vlna způsobila zřícení střechy domu vzdáleného 500 metrů, která zabila starší ženu a její 32letou dceru. Zabitý tlumočník byl v okolí dobře znám, protože svým výrazným egyptským přízvukem vyhlašoval často tlampačem americká nařízení. Dalších šest amerických vojáků bylo vážně zraněno.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Amerika a její klíčový spojenec Saúdská Arábie jsou obviňovány, že se nenápadně snaží dát náhubek televizi Al Džazíra, která opakovaně přiváděla americkou vládu k zuřivosti v důsledku svého zpravodajství o Iráku.

Podle zpráv z USA a z Perského zálivu nařídila katarská vláda, majitelka televize Al Džazíra od jejího vzniku v roce 1996, aby byly urychleny přípravy na její privatizaci. Mnoho zaměstnanců televize Al Džazíra se obává, že to povede k ztrátě novinářské svobody. Televize Al Džazíra vznikla s využitím týmu novinářů, který byl sestaven pro projekt arabského vysílání televize BBC, který posléze nebyl realizován.

Jak tomu bývá často, Američané patří nejen k nejneohrabanějším obráncům svobody, ale také k jejím nejodhodlanějším strážcům, píše v britském deníku Times komentátor Simon Jenkins v článku, ostře kritizujícím nového britského ministra vnitra Charlese Clarka, který "zřejmě bude nejslabším britským ministrem vnitra moderní doby. Ustupuje temným silám, skrývajícím se za každou vládou, jimž je jedno, dochází-li k omezování svobod" a omezuje občanské svobody na základě nesmírně pochybných informací.

K tomu cituje Jenkins rozsáhlou, drastickou, nesmírně varovnou reportáž od Jane Mayerové v nejnovějším vydání amerického časopisu New Yorker o obětech politiky "mimořádných únosů", kterou praktikuje americké ministerstvo obrany pod vedením Donalda Rumsfelda.

Tuto politiku schválil prezident George Bush. "Speciální jednotky" unášejí osoby (libovolné národnosti) z různých částí světa a tajně je letecky dopravují do států, spřízněných s USA, které při výsleších používají mučení. Informace, získané mučením Američany unesených osob, jsou pak dávány k dispozici americké rozvědce. Mezi zeměmi, které Spojené státy k mučení unesených lidí používají, jsou Sýrie, Jordánsko, Maroko, Egypt a pravděpodobně i Uzbekistán.

Že je možné, aby takovéto země byly považovány za spojence Velké Británie a USA ve válce proti terorismu, je zcela surrealistické, zdůrazňuje Jenkins a pokračuje:

"Můj bratr pracuje deset hodin denně, někdy od čtyř ráno do deseti večer. Nevím, že by měl někdy dovolenou nebo čas na děti. A za to dostává 2 000 korun (v přepočtu -- pozn. překl.) měsíčně," říká Andrea, pracovnice nikaragujské charity.

Anglická oficiální mají zřejmě štědrou náladu. Minulý týden dokonce Blair s Brownem věnovali celý summit G7 zmírnění afrického dluhu a slíbili pomoc ve výši 50 miliard dolarů ročně a aktivistům a aktivistkám kampaně Make Poverty History (Učiňme chudobu minulostí) bylo "povoleno" demonstrovat na hranici neoploceného prostranství.

Přičiňuji několik poznámek k článku pana Provazníka. Napsal totiž mimo jiné, že káravá reakce pana Jírovce na Bystřičanův rozbor Domovního řádu Rekreačního střediska jej pohnula ke shovívavému úsměvu. Mě ale, přiznám se, páně Jírovcův tón spíš nadzvedl ze židle.

"Když čtu noviny, připadá mi, že jsme tu žili asi jenom na chov, protože všechno bylo špatně," pravil strýc, voják ve výslužbě, uprostřed prosince 1989.

"Kdo dělá z Palacha symbol nabitý významy, chtě nechtě nese odpovědnost za takovou interpretaci, která v co největší míře předejde možným destruktivním účinkům tohoto symbolu..." napsal v posledním palachovském příspěvku Karel Dolejší. Čin Jana Palacha pro tento národ (objektivně vzato) symbolem -- nabitým významy - je. Karel Dolejší tomu nezabrání a Vladimír Línek to nezpůsobil.

Španelsko je první zemí Evropské unie, jejíž občané budou rozhodovat v referendu o přijetí či nepřijetí Evropské ústavy. Stane se tak tuto neděli a jako v každých demokratických a svobodných volbách bude mít na výsledek vliv predevším mediální kampaň, jež se již po několik týdnů vede po celém Španělsku.

Na zpravodajských stránkách společnosti BBC najdete znepokojující srovnání, jak vypadala různá místa na světě před lety a dnes. Na zde reprodukované fotografii je argentinský ledovec Upsala, jak vypadal v roce 1928 a podtím, jak tamější scéna vypadala v roce 2004. O důvodech, proč tento ledovec mizí, se však vědci přou. Jiné fotografie, srovnávají situaci jindy a nyní, naleznete ZDE

Na Britských listech vyšel nedávno velice zajímavý psychoanalytický rozbor pohádky O červené Karkulce. Autor v něm podle freudovského schématu analyzuje psychiku Karkulky jako "tichou hysterku", jejíž cesta je jednak cestou od náboženského dogma k atheismu a ve druhé rovině je prvotním setkáním s vlastní sexualitou.

Poněkud střízlivější analýzu stejné pohádky si můžete přečíst zde. Autorem je Erich Fromm.

Jiří Mašek vyzývá veřejnost k podpisu jeho petice, kritické vůči hlavním českým sdělovacím prostředkům:

Britská Arts and Humanities Research Board, která financuje postgraduální i další vědecký výzkum na britských univerzitách, se rozhodla každoročně po dobu nadcházejících tří let udělovat šest stipendií na vypracování doktorské práce z oboru středo a východoevropských studií na britských univerzitách - "ring-fenced awards in Central and East European Studies". O stipendium mohou přirozeně žádat i studenti ze zemí střední Evropy, po dohodě se svým případným školitelem na britské univerzitě. Rádi přijeme na katedře slovanských studií na Glasgow University studenty, kteří by tam chtěli pracovat na doktorské práci z oboru české literatury, českého filmu či středoevropských médií. Vítáme studenty i z oboru polonistiky a rusistiky.

Studenti ze zemí Evropské unie (včetně tedy, od 1. května 2004, i z České republiky), kteří nemají trvalý pobyt ve Velké Británii, mají nárok žádat jen o stipendium na uhrazení školného na britských univerzitách, nedostanou stipendium na živobytí, avšak na to si lze v Británii vydělat.

Lze žádat o studium na plný i na částečný (part time) úvazek.

Podrobnosti o stipendiích AHRB ZDE

Žádosti o stipendium nutno podat do úterý 3. května 2005, pozor ale, největší naději na úspěch mají žádosti, podané prostřednictvím konkrétní britské univerzity, s níž je třeba si případný výzkumný program dohodnout hned teď. Např. Na Glasgow University je interní lhůta pro podání žádostí o postgraduální stipendium AHRB do 1. dubna 2005.

Informace o postgraduálním studiu na Glasgow University ZDE ZDE

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.