AL JAZEERA: Mnoho voličů, kteří hovořili při volbách s reportéry, šlo volit proto, že očekávali konec chaosu v zemi a obnovení bezpečnosti a stability. Není to tak?

AD-DÚRÍ: S tím nesouhlasím, tyto volby nebyly určeny k tomu, aby obnovily bezpečnost a stabilitu. Americká administrativa se zoufale snažila legalizovat okupaci Iráku, ale vůbec se jí to nedařilo. Tento cíl se pro ni stal posedlostí, tím spíše, že proti válce v Iráku stále protestovala EU a arabské země. Proto se USA snaží legitimovat svou přítomnost v Iráku tím, že mu dají zvolený parlament a vládu, které k nim budou naprosto loajální a budou ochotny uzavřít dlouhodobé dohody, které zabezpečí americký vliv a zájmy v Iráku.

AL JAZEERA: Jako politik a profesor politologie si myslíte, že bojkot voleb ze strany sunnitských Arabů by mohl proces legalizace ohrozit?

AD-DÚRÍ: Je špatné říkat, že sunnitští Arabové bojkotovali volby. Je to pokus o zesměšnění iráckého postoje proti rozdělení země, jejich onálepkování jako sektářů. Americká okupace probudila rozdělení Iráku do tří částí. První je sever, je to etnicky motivovaný pokus o oddělení a vytvoření nezávislého státu (Kurdistán). Druhý je jižní plán oddělit se a vytvořit sektářský stát podobný Íránu. Třetí je střední Irák, který reprezentuje národní vizi budoucnosti Iráku. USA se samozřejmě usilovně snaží zničit tuto část, která je náhodou sunnitská a existuje v centrálním Iráku. Ale ve skutečnosti jsou lidé žijící ve středním Iráku arabští iráčtí muslimové kromě toho, že jsou sunnité. Tato část země udržuje povědomí národní identity a odmítá cizí okupaci a návrhy na rozdělení.

AL JAZEERA: Ale bojkot voleb by mohl zdržet vytvoření národní irácké vlády, parlamentu a ústavy, nemyslíte?

AD-DÚRÍ: Všechno, o čem mluvíte, bylo potvrzeno bývalým americkým správcem Iráku Paulem Bremerem.

AL JAZEERA: A co je na tom špatného, jestliže to bylo pro zemi dobré?

AD-DÚRÍ: Zřízení země musí být národní, zatímco vnitřní zřízení Iráku, které položilo základy budoucího uspořádání, navrhl Noah Feldman, židovský profesor americké univerzity. Všechny dokumenty dnešní irácké vlády byly vytvořeny v USA, přeloženy do arabštiny a přeneseny do Iráku, který je ani nemohl patřičně prodiskutovat. Jak může země přijmout ústavu vnucenou cizí silou? Jestliže byly volby založeny na Feldmanově návrhu, pak nemají žádnou legitimitu, protože vycházejí z nelegálního dokumentu sepsaného okupačními silami.

AL JAZEERA: Prozatímní irácký ministr vnitra prohlásil, že Američané z Iráku odejdou během 18 měsíců. Co si o tomto prohlášení myslíte?

AD-DÚRÍ: Především bych se chtěl zeptat, proč k tomuto prohlášení došlo v předvečer voleb? Nepochybně šlo o součást volební kampaně. Ovšem, je to součást americké strategie. Tato myšlenka byla v USA široce rozebírána, ne proto, že by Američané skutečně chtěli odejít z Iráku, ale protože neočekávali boje uvnitř měst. Vynaložili stovky, miliony dolarů na irácké bezpečnostní síly s úmyslem postavit je proti odboji. Ty peníze byly ve skutečnosti určeny na rekonstrukci Iráku, ale já jsem si jist, že nebude rekonstruováno nic, absolutně nic, ani ne v ropném průmyslu. Iráčtí představitelé nemluví za sebe, jsou ozvěnou amerických rozhodnutí a nařízení. Skutečným vládcem dnešního Iráku není prezident ani prozatímní premiér; je jím americká ambasáda v Bagdádu. Je nepravděpodobné, že by USA skutečně chtěly z Iráku odejít; do dneška vynaložily 300 miliard dolarů, jak by je dostaly zpět, kdyby odešly? USA se zmocnily slepice snášející zlatá vejce, proč by ji nechaly běžet? To nemůže být. Spojené státy nešly do války s Irákem kvůli ZHN ani kvůli al-Qá'idě. Jsem plně přesvědčen, že jim šlo o mou zemi. Nepřišly ani proto, aby v zemi nastolily demokracii. Naopak, když se podíváme na dnešní Irák, nespatříme nic jiného než nejednotnost, nenávist a sektářství. Pokud Američané skutečně chtějí odejít, neudělají to dřív, dokud si v Iráku nezřídí pevnou základnu.

AL JAZEERA: Americké základny existují v Japonsku a Německu. Myslím, že nikdo nemůže tvrdit, že americké základny zpomalily vývoj v těchto dvou zemích v období po druhé světové válce?

AD-DÚRÍ: Pro většinu Iráčanů je tento názor nepochopitelný. Americké základny v Německu a Japonsku byly zřízeny za odlišných mezinárodních podmínek. Stalo se tak po světové válce vyvolané Německem a Japonskem. Tyto země vedly útočnou válku a okupovaly cizí státy, takže Američané a spojenci bojovali proti Němcům, aby je vyhnali z okupované Evropy. V Iráku to tak nebylo. Mimo Irák nebyly žádné irácké síly, na jejich území došlo k válce se silami, které přišly ze zámoří, aby je okupovaly. Jak je možno srovnávat to, co se stalo v Iráku, s nacistickým Německem?

AL JAZEERA: Přesto, proč protiameričtí Iráčané nepočkají, co bude dál?

AD-DÚRÍ: Máte na výběr mezi životem se ctí nebo beze cti. Proč bychom měli čekat? Co Irák od USA potřebuje? Je to země bohatá na přírodní bohatství, má strategickou polohu, a vysoce vzdělané lidi. Pokud USA skutečně chtějí pomáhat, existují desítky chudých a nerozvinutých zemí, ať pomáhají tam místo toho, aby pomáhali zemi, která má druhé největší světové rezervy ropy a která dosáhla předtím, než byla okupována, vysokého stupně rozvoje.

AL JAZEERA: Když Bagdád 9. dubna 2003 padl do rukou Američanů, řekl jste, že "hra skončila". Co jste tím myslel?

AD-DÚRÍ: Mnoho lidí si to vykládalo tak, že to, co se stalo, byla hra mezi Saddámem Husajnem a USA. Já jsem měl na mysli 13 let sankcí OSN proti Iráku, OSN byla tím jevištěm. Hráči nebyli jednotní v tom, jak ukončit sankce, které zabily miliony Iráčanů. V důsledku toho, když se USA rozhodly na Irák zaútočit, všichni dali ruce pryč a USA si dělaly, co chtěly.

AL JAZEERA: Ale po celém světě byly protesty a mnoho zemí bylo proti válce.

AD-DÚRÍ: To nestačilo.

Zdroj al-Džazíra ZDE