18. 2. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 2. 2005

Za dobrou práci rekreaci aneb Republiku si roz(z)vracet nedáme

Přičiňuji několik poznámek k článku pana Provazníka. Napsal totiž mimo jiné, že káravá reakce pana Jírovce na Bystřičanův rozbor Domovního řádu Rekreačního střediska jej pohnula ke shovívavému úsměvu. Mě ale, přiznám se, páně Jírovcův tón spíš nadzvedl ze židle.

"Když čtu noviny, připadá mi, že jsme tu žili asi jenom na chov, protože všechno bylo špatně," pravil strýc, voják ve výslužbě, uprostřed prosince 1989.

Zatímco takto lamentoval, lovil z kredence pečlivě ukryté spisy Benešovy a Masarykovy. Věřím, že i pan Jírovec měl za minulého režimu doma libri prohibiti, a snažím se chápat jeho úsilí nedobrat se stejného závěru jako můj strýc. Má asi pravdu, že celá "rekreační" problematika je poněkud složitější, než jak o ní pan Bystřičan píše. Jenže ty stránky, z nichž si Bystřičan střílí, rozhodně nechyběly -- a dokonce ani nejsou tím nejhorším, na co je možno poukázat. Abychom se však nepřetahovali o jednotlivosti, je třeba především říci, k čemu za minulého režimu "odbory" sloužily.

"Revoluční odborové hnutí" vůbec nehájilo práva zaměstnanců, jako například právo na stávku, ale coby člen Národní fronty zajišťovalo vševědoucí straně "kontakt s masami". Tento kontakt byl ovšem mnohovrstevnatý a my zde můžeme začít třeba tím, co zdůrazňuje pan Jírovec: za levný peníz bylo možno zakoupit rekreaci, účastnit se některých sportovních podniků -- ale ROH také třeba rozdávalo vánoční kolekce, pořádalo oslavy MDŽ (pro mladší: Mezinárodního dne žen) atd.

Pod příkrovem ROH vznikal též jistý prostor pro spontaneitu, byť většina těchto aktivit byla přece jen podnikána "dobrovolně povinně". V počátcích režimu si část lidí skutečně myslela, že pracují "na sebe", mnohá rekreační střediska byla i později vybudována díky nemalému množství neplacené práce zaměstnanců, atd., atd. A přinejmenším ke konci režimu už existovaly i ojedinělé případy, kdy tzv. odborářské akce jen kamuflovaly v podstatě plně spontánní aktivity vznikající občanské společnosti. To je ta lepší stránka věci.

Rubem této mince však byla skutečnost, že "odborářské" funkce lidé vykonávali na základě stranického pověření a jejich úkolem bylo též během "všestranné péče" zaměstnance kontrolovat. Při zajišťování potřeb zaměstnanců se totiž jakoby mimochodem shromažďovaly všelijaké informace o rodinných poměrech, hodnotových preferencích, politických názorech atp., které v případě potřeby umožňovaly individualizovat postup oficiální moci vůči konkrétnímu člověku.

Nechť se tedy pan Bystřičan nediví tykání v Domovním řádu -- to prostě u nás v republice patří k věci, soudruhu. Buďme adresní, žádná falešná měšťácká slušnost, že ano. Nebudeme příliš daleko od pravdy, když řekneme, že se vlastně jednalo o uplatňování pastorální moci v režimu, který oficiálně hlásal náboženství konzumu.

A to už vůbec nemluvím o tom, že "odborový" funkcionář, jehož povinností bylo udržovat v hlavě stovky, ba tisíce jmen a na potkání předvádět zájem o individuální situaci zaměstnanců, pravidelně na Ústřední výbor KSČ odesílal souhrnnou zprávu o politické situaci v okruhu své působnosti. V rámci této dvojsečnosti se samozřejmě našli i "odboroví" funkcionáři, kteří v podstatě nikomu vědomě neškodili a skutečně se snažili v rámci možností zajistit materiální potřeby svých klientů.

Takoví lidé diskreditovali autentické odborové hnutí a nechávali se sami režimem zneužít, "aby udělali něco pro lidi". Nicméně vedle nich existovaly spousty jiných, kteří jednoznačně škodili -- a ti, kdo se pyšnili titulem "RSDr.", jejž lidová tvořivost výmluvně rozšifrovala jako "rozhodnutím strany doktor", patřili spíše k těm horším. Bohužel se ten pochybný "politický" titul znova začíná nosit -- například jeden nejmenovaný důstojník se jím nedávno opentlil, když coby expert na psychologickou válku v armádním magazínu vysvětloval, proč americké letáky určené irácké populaci nesmějí obsahovat prvky červené barvy a že naopak velmi vhodná je banánová žluť. Lidé jako on vedli psychologickou válku proti vlastní populaci přinejmenším od roku 1968 po dalších dvacet let, takže se jejich zkušenosti spojencům budou jistě hodit.

A samy domovní řády, předmět Bystřičanova posměchu? Pokud z vůle "rozhodnutím strany doktorů" nenastolovaly ono tak dobře známé "organizované volno", souhlasím s panem Jírovcem, že mohly být občas i užitečné. Když se totiž stane, že se někdo chová s prominutím jako prase, je pro slušného člověka dobré mít po ruce nějaké pravidlo k jeho pacifikaci.

Pohlcení nejrůznějších spolkových aktivit mocenskými mechanismy, k němuž za minulého režimu došlo, z nás ale udělalo národ extremních individualistů nesnášejících jakákoli omezení (to ovšem platí v soukromí -- na veřejnosti bývají Češi spíš konformní). Nicméně žádná společnost nemůže dlouhodobě fungovat jen jako náhodný shluk atomizovaných jednotlivců.

Asi bychom se měli smířit s myšlenkou, že i na domovních řádech mohlo přece jen něco být. Pokud ovšem ten, kdo je porušoval, neměl nadstandardní kontakty s držiteli moci -- to si totiž až po jistou ne zcela přesně definovanou mez mohl dělat, co se mu zlíbilo.

Když tedy pan Jírovec píše "podniková rekreace měla jen velmi málo společného s politikou", nemá pravdu. Byli rovní a rovnější, tak jako v klasickém Orwellově románu. Kdo měl kontakty, mohl se, řád neřád, stejně chovat jako prase, neboť jím i objektivně byl.

                 
Obsah vydání       18. 2. 2005
20. 2. 2005 Negace negace Bohumil  Kartous
20. 2. 2005 Ruud Lubbers rezignoval kvůli sexuálnímu obtěžování
18. 2. 2005 Vojáci týrali vězně i v Afghánistánu
18. 2. 2005 Kdo byl Deep Throat? Fabiano  Golgo
19. 2. 2005 Zrušme komunisty
18. 2. 2005 Michael  Marčák
18. 2. 2005 Byt Ladislav  Žák
17. 2. 2005 EU odmítla patentový zákon
17. 2. 2005 Americký Kongres omezil možnost kolektivně žalovat multinacionální společnosti
18. 2. 2005 Francie a její vina na rwandské genocidě Simone  Radačičová
18. 2. 2005 Británie chce na ochranu muslimů obětovat svobodu slova
18. 2. 2005 Nejen, že je pravdou... Jan  Sláma
18. 2. 2005 Michael  Marčák
17. 2. 2005 Je pravdou... Jan  Čulík
17. 2. 2005 Infantilní insinuace intelektuálně indiferentních individuí Ondřej  Slačálek
16. 2. 2005 O úpadku jazyka Milan  Nápravník
17. 2. 2005 "Budu se soustředit"
18. 2. 2005 Michael  Marčák
18. 2. 2005 Máte na výběr mezi životem se ctí nebo beze cti
18. 2. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 30. ledna -- 5. února 2005
16. 2. 2005 Amerika "chce umlčet Al Džazíru prostřednictvím privatizace"
17. 2. 2005 Jak si Donald Rumsfeld zařídil mučení zajatců v zahraničí
18. 2. 2005 Realita sweatshopů v Nikaragui
18. 2. 2005 1. list rybáře Jakuba Filip  Sklenář
18. 2. 2005 Za dobrou práci rekreaci aneb Republiku si roz(z)vracet nedáme Karel  Dolejší
18. 2. 2005 Strach ze symbolů, nebo ze skutečnosti? Vladimír  Línek
18. 2. 2005 Lze si koupit lidská práva? Michael  Blail
17. 2. 2005 Jak se svět mění
17. 2. 2005 Červená Karkulka na tisíc způsobů Bohumil  Kartous
17. 2. 2005 Proč musejí být česká média špatná? Jiří  Mašek
11. 2. 2005 Chcete studovat v Británii pro získání titulu PhD v oblasti středoevropských studií?
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce