Ale o udicách já vim všecko. Pamatuješ, jak si chtěl si koupit tu špatnou udicu? Taky sem ti řek, aby si jsi to nekupoval, že to je šunt. Vůbec sou ti lidi tady takoví nafrnění. Pořád se mně ptajou, vodkáď sme, a vůbec. Dokonce našemu Učitelovy se taky tady smáli za ten jeho betlémský přízvuk, když je jako učil, a ptali se ho, jestli se nenarodil v chlívě, voni že mu tady v Jeruzalémě vůbec nerozuměj. Tak oni tady totiž mluvijou s každým, kdo se tady nenarodil.

A právě o tom sem ti chtěl napsat, totiž o našem Učitelovy, co se mu stalo, když sme jse šly projít spolu, teda já, Šimon a Jidáš, a ještě nějaký lydi, co se chtěly s Učitelem seznámit. Kolem tržnice tam stály holki -- šak jsi asi domyslíš, jaký myslim, a právě tama procházel jakýsi ten bohatý farizeus, Šalamoun ménem. A jedna ta holka mu se začala jako nabýzet a on se strašně roštílil, jak se mu nabýzela, a začal ju proklínat a lidi se zbíhali, jak se tam hádali, a on po ní křičel, ale ona mu začala říkat cosi, že už jako nemože, protože je starý, a proto že ju jako nechce a nadává jí. A to do něho už vletěl úplně čert a začal na ňu řvat, že ju dá ukamenovat, smilnicu. (Vzpomněl sem jsi, jak to tata řval na ségru, pamatuješ eště, když jsi tehdy začala s tim Saulem od řezníků?)

A oni lidi fakt asi ze srandy brali, co kdo měl v ruce, ale nic se nedělo, ale Učitel jak to uviděl, šel mezi ně, a že je bude učit. A tak se tam mezi ty jeruzalémáky prodral a říká jim: "Nikdo není nevinné před naším Pánem. Kdo je mezi váma nevinné, ať první šlahne šutrem." A oni se všichni zase rozesmáli, jak mluví po betlémsku a řikali, že mu nerozuměj, ale jakási zelinářka mu rozuměla moc dobře a vyskočila z té svojí sedačky a začala řvat, že on jestli si jako myslí, že ju bude srovnávat s nějakou courou, tak to že se plete, a vysypala na našeho Učitele celý koš ředkviček. A pak už byla mela, žes to eště neviděl. Každý co měl, tim šlahnul po Učitelovy a nadávali mu zprostě, že je jakýsi buran, a ať se zebere, vodkáď jako přišel, tady že je v Jeruzalémě a nikdo není na něho zvědavej. Tak oni tu totiž mluvijou.

Naštěstí šla kolem hlídka Římanů a Římani našeho Učitela zachránili, protože by ho tam snad utloukli na smrť. Takovou nakládačku sme nedostali od té výtržnosti v tom chrámu, jak sem ti psal, že tam Učitel začal nadávat a všechny nás vyhodili strážníci.

Večer sme měli doma šťáru od Sanhedrinu. Strašně nám vyhrožovaly, že Učitela zabijou, a nás všechny taky, že se máme vrátit do té pr..., odkud sme jsem přilezly. Bylo to hrůza a Jidáš řikal, že má nějaký kontakty na Římany, ať nám dajou pokoj, a to trochu zabralo. Potom eště Jidáš řikal Učitelovi, jak že ty jeho kontakty bysme měli využít, že v nejhoršim případu, když nás jako ten Sanhedrin bude chtět úplně všecky zlikvidovat, že by mohl zařídit, aby nás všechny sebraly Římani, že Římani nás nemajou za co soudit a ve vězení mezi Římanama že budeme bezpečnější, než tady...

Ale Učitel jse strašně rozkřiknul, on že s okupantama nic nemá, a každý kdo by si chtěl s nima začínat, že jako zradil samotnýho Pána. Někdy myslim na to, jak sme lovily spolu riby. Bylo to pěkný. Myslim na Tebe moc, ať se ti dobře daří, bráško.