V úterý v Glasgow zažádali o National Insurance Number (obdoba českého rodného čísla, podmínka pro registraci středoevropských žadatelů o práci daňovým úřadem) dva Slováci. Do Glasgow přijeli v polovině srpna. Je jim kolem padesáti, oba vystudovali vysokou školu, jsou inženýři. Na Slovensku neměli možnost sehnat práci, proto se rozhodli reagovat na lákavý inzerát, který našli v Annonci. Jistý pan B. z Vyškova nabízel za poplatek okamžité zprostředkování práce ve Velké Británii.

Znovu zdůrazňujeme: Vyžadovat honorář za zprostředkování práce v Británii od žadatelů o zaměstnání je v Británii trestným činem!

Varování Ministerstva práce a sociálních věcí ČR: Agentury si za zprostředkování práce nesmějí účtovat žádnou částku! ZDE

Věk nerozhodoval a práce měla být zorganizována do týdne. Což zní velmi lákavě, obzvlášť když věk je v současné době rozhodujícím faktorem při hledání nového zaměstnání. Slovák Josef z Martina zaplatil peníze ve středu (zálohu 6000 Kč), a v pátek mu volali, že pro něj mají sehnanou letenku a práci v Glasgow. V neděli odletěl do Británie. Za letenku musel zaplatit dalších 7890 Kč. Až zpětně zjistil, že zpáteční letenka obyčejně stojí kolem 100 liber (4300 Kč). V Glasgow na letišti na něj čekalo auto a odvezlo jej do nového bytu v Govanhill, v jižní části Glasgow. V bytě s jednou koupelnou a kuchyní bydlí v současné době 14 Čechů a Slováků.

Pozn. red. To je také protizákonné: v Británii existují zákonné limity, kolik osob smí být ubytováno za úplatu v jediném bytě.

Podvodníci okrádají středoevropské uchazeče o zaměstnání ZDE

Jak se stát v Británii bezdomovcem ZDE

Rozzuřený britský poslanec George Galloway v úterý vyzval americké senátory, aby na něho podali trestní stíhání za falešné svědectví, pokud nadále tvrdí, že dostával od Saddáma Husajna peníze v rámci programu ropa za potraviny a že o tom lhal pod přísahou.

Osmadvacetiletý Švéd Andreas Bawer byl shledán vinným, že porušil zákon o autorských právech tím, že zpřístupnil jeden švédský film na internetu. Byl pokutován částkou 2000 dolarů. Filmový průmysl tento verdikt přivítal jako krok ke zpřísnění copyrightového práva. V minulosti bylo Švédsko kritizováno za to, že nezasahuje proti internetovému pirátství. Proto zavedlo v červenci nový zákon. Předtím si stahovalo z internetu nové filmy až 900 000 Švédů. "Zpřístupnit veřejnosti film na internetu má vážné důsledky pro filmový průmysl. Ilegální materiál se takto může šířit rychle a dosáhnout mnoha lidí, což může vést k těžkým hospodářským ztrátám pro vlastníky autorských práv," konstatoval soud.

File-sharing, sdílení a šíření filmů po internetu, může být potresteáno maximálním trestem dvou let vězení, ale v tomto případě se soud rozhodl pouze pro pokutu, protože osoba, která film zpřístupnila, neměla v úmyslu z toho mít osobní zisk.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Výsledek nedělních voleb v největší rakouské spolkové zemi Vídni potvrdil ztroskotání Haiderovy "oranžové revoluce", když jeho BZÖ obdržela 1,2 procenta hlasů a vytratila se tak ze zastupitelských orgánů hlavního města. Po nedávných zemských volbách ve Štýrsku, kde došlo Haiderovo hnutí pro budoucnost Rakouska k stejnému katastrofickému výsledku, otevírá se oprávněná otázka o legitimnosti současné vlády kancléře Schüssela, jejíž "juniorský partner" je právě BZÖ.

Chystané volby v Ázerbájdžánu jsou příležitostí pro další barevnou revoluci v postsovětském prostoru. Je ale málo pravděpodobné, že se takovýto pokus zdaří.

Je to jistě pouhá náhoda, že byl Viktor Kožený zatčen měsíc před volbami v Ázerbájdžánu. Vzápětí na to našla Česká televize ve svém archivu rozhovor s Koženým, v němž tento podnikatel v roli věrohodného svědka obviňuje současného prezidenta této zakavkazské republiky Ilhama Alijeva z braní úplatků. A jistě jen omylem se tento rozhovor dostane jako nezávislá informace opozici v Baku.

Po zveřejnění letošního nelichotivého skóre České republiky v indexu vnímání korupce (CPI) se na Britských listech rozvinula debata, v níž řada autorů vyjádřila své názory na problém. V podstatě všechny zveřejněné příspěvky se pozastavily nad skutečností, že CPI, standardně používaný Transparency International, představuje ukazatel subjektivní a tudíž je otázka, jakou má ve skutečnosti vypovídací hodnotu, zejména v mezinárodním srovnání.

Když mne požádal redaktor Mediáře Petr Svoboda o odpověď na otázky Myslíte si, že měla MF DNES otisknout rozhovor s Radovanem Krejčířem, aniž předložil důkaz o 60 mil. úplatku (Proč ano případně proč ne)? Kde si myslíte, že je hranice, co by ještě seriózní média zveřejňovat měla a co už ne?, netušil jsem nic zlého a odpověděl obratem, neboť o serióznosti Mladé fronty Dnes si myslím své. Do ankety odpověděli také Martin Zvěřina z Lidových novin, Milan Šmíd z FSV UK, Pavel Verner z Práva a Tomáš Němeček z Hospodářských novin. Nevěděl jsem, že "seriózní médium" Mediář mi dokáže, že část mé odpovědi "už nejde zveřejnit". Proč, to už mně, ani čtenářům Mediáře redaktor sděliti neráčil...

Čekám na vysvětlení.

Zahraniční vysílání BBC oznámilo v úterý, že zlikviduje 10 svých rozhlasových stanic vysílajících do Evropy a do Asie v místních jazycích, a použije ušetřené finanční prostředky na vytvoření nového arabského televizního vysílání, které bude konkurovat televizi Al Jazeera.

V březnu 2006 přestane BBC vysílat v bulharštině, v chorvatštině, v češtině, v řečtině, v maďarštině, v kazašštině, v polštině, ve slovenštině, ve slovinštině a v thajštině.

Výzkumy hlásí, že popularita parlamentních levicových stran dosáhla úrovně obliby stran pravicových. Výsledkem není stabilita, ale konfrontace narůstající jak ve slovních vyjádřeních, tak i ve sváru o kompetence.

Ještě před dvěma měsíci nemohl čtenář výzkumu volebních preferencí pochybovat o tom, že si z příštích voleb do Poslanecké sněmovny odnese vavříny vítězství Občanská demokratická strana. Její náskok před levicovými soupeři byl úctyhodný a nepochybný. Dnes ale hlášení renomovaných sociologických agentur vypadají jinak: naznačují, že existují tři stejně pravděpodobné varianty budoucnosti ODS.

Včera zemřela ve 92 letech doma v Detroitu Rosa Parksová. Černá švadlena, narozená 4. února 1913, odmítla uvolnit své místo v autobuse z Detroitu do Mongromery bělochovi. Za svůj akt neposlušnosti byla Rosa Parksová uvězněna. Byla totiž uznána vinnou z porušení segregačního zákona. Kromě toho musela zaplatit 10 dolarů a další 4 na soudních poplatcích. Jako odpověď blokovali černoši montgomerské autobusy téměř třináct měsíců -- dokud Nejvyšší soud nezměnil zákon zvaný Jim Crow, který umožňoval ve veřejné autobusové dopravě systém dvou tříd. Smrt Parksové potvrdil Dennis W. Archer, bývalý starosta Detroitu.

podrobnosti v New York Times ZDE

"V Evropské unii patří Česká republika k zemím s nejvyšší mírou korupce," konstatuje nejnovější zpráva, kterou vydala organizace Transparency International. V žebříčku 159 zemí světa jsou Česká republika, Řecko, Namibie a Slovensko na 47. místě.

Před několika lety jsem v rámci jakési předvolební kampaně navštívil jednu obec u Prahy a na otázku, co zde lidi nejvíce trápí, jsem se dozvěděl, že je to prý kriminalita. Zeptal jsem se tedy, jaký trestný čin zde byl v poslední době spáchán, ale bylo mě téměř dotčeně odpovězeno, že žádný, neboť oni jsou slušná obec slušných lidí. Ale kriminalita je trápí, neboť se o tom nejvíc píše v novinách.

Vzpomněl jsem si na tuto příhodu, když jsem si přečetl před několika dny zprávu organizace Transparency International (TI) o tom, že Česká republika si ve "vnímání korupce" nikterak nepolepšila, ale právě naopak: je v páté desítce zemí spolu např. s Namibií, Řeckem a Slovenskem. A napadla mě kacířská myšlenka, zda to s tím "vnímáním korupce" není trochu podobné, jako s tou kriminalitou v oné obci.

Kdyby býval Východ a ne Západ zvítězil ve studené válce, není vyloučeno, že by Američané čelili těmto událostem: Východní a Západní Německo by se sjednotilo v komunismu, Berlíňané by strhli berlínskou zeď, revolucionáři by svrhli kapitalistické demokracie v Paříži, v Londýně a ve Washingtonu a sovětští poradci a učitelé by cestovali do USA, aby pomohli Američanům vyrovnat se s novým světovým pořádkem, píše Matt Reynolds v pondělním vydání amerického listu New York Times.

Poslední věta nedlouhého polemického příspěvku Ivana Štampacha z nedávné doby zněla "Žasnu, že seriózní, svým důrazem na sociální spravedlnost obdivuhodné elektronické médium Britské listy se propůjčí takové primitivní libertariánské propagandě". Konec citace. Sleduji BL necelý rok a již několikrát jsem v nich četl podobnou myšlenku, kdy se člověk, jemuž byl v BL uveřejněn příspěvek, podivuje nad tím, že v nich byl uveřejněn také článek někoho jiného, který jemu osobně nekonevnuje.

Ten příběh znáte téměř všichni. Znásilnění vojáků Hradní stráže jejich psychologem rozhořčovalo na jaře 2002 mnohé občany. Bordelové srdce nad Pražským hradem dokreslovalo tehdy příběh a dodávalo mu pikantně politickou pointu. Zimmer frei... Tehdy policie zatkla Miloše Topolovského a na tři měsíce ho posadila do vazby pro podezření z orálního znásilnění vojáků Hradní stráže. "Přišili" mu toho víc. Státní zástupce vinil Topolovského ze tří znásilnění vojáků základní služby a dvou pokusů o ně, z porušování práv a chráněných zájmů vojáků, z urážky mezi vojáky a z výtržnictví. Hrozilo mu až osm let vězení. V únoru 2003 začal proces, během kterého se většina tvrzení obžaloby neprokázala. Po propuštění z vazby se psycholog zhroutil a pokusil o sebevraždu na Nuselském mostě. Léčil se. Dobrovolně i ze závislosti na alkoholu.

Verdikt soudu padl až v červnu 2004. Topolovský dostal dvouletý podmíněný trest za orální znásilnění jednoho vojáka. Topolovský se s podmínkou nesmířil. V listopadu 2004 dosáhl obnovy procesu. S advokátem ex-offo stál proti mašinérii trestního stíhání. Z armády posléze odešel - sám.

Všichni "postižení" vojáci připustili, že ve svých výpovědích lhali, a obžaloba se proto zhroutila... Údajně znásilněný voják Vladimír Smutný se přiznal, že "si není jistý"... " Je možné obojí, ale i ostatní kluci ty výpovědi stáhli, takže to bylo asi tak, jak jsem řekl dnes," podotkl u soudu. Paradoxem bylo, že nevinu byl nucen konstatovat i obvodní státní žalobce z Prahy 1, který původně psychologovi navrhoval nepodmíněný trest v délce několika let a který se nakonec vzdal na místě práva na odvolání. Topolovský po všech soudních peripetiích odvoláních dosáhl konstatování nevinen v plném rozsahu obžaloby. "Nejsou důkazy o tom, že by se obžalovaný dopustil toho, z čeho byl obviněn," zdůvodnila soudkyně Dana Šindelářová rozsudek. To se ale psal 1. březen roku 2005.

Ostuda policie i spravedlnosti. Devět bodů obžaloby, devět skutků, které se nestaly, devět beztrestně podaných falešných obvinění. Lhaní svědků, šlompáctví vyšetřovatele, únik informací z vyšetřovacího spisu. Manipulace veřejným míněním. Jan Potůček nazval v Reflexu článek o psychologovi Hradní stráže "Doživotní úchyl". Krystyna Wanatowiczová v Týdnu zase "Kapitánské choutky". Amen.

Tři roky soudní a mediální štvanice, živené bulvárními médii vyšetřovatelem Milanem Macháčkem a z vyšetřovacího spisu znamenaly pro křivě obviněného konec profesionální kariéry a rozpad soukromého života. Syndikát novinářů konstatoval porušení etického kodexu. Omluvila se mu média, která o něm lhala a a vykreslovala ho jako zrůdu? Ne. Proč? Podle jejich právníků se tak prý dělo "ve veřejném zájmu".

Akademický senát VŠUP v Praze (napříště AS VŠUP), vypsal v řádném termínu ( červen 2005) volbu nového rektora, neboť tříleté funkční období současného rektora Jiřího Pelcla "vypršelo".

Nedávné události v New Orleansu po zásahu hurikánu Katrina potvrdily všeobecné předsudky, že "o těchto lidech je známo, že plení a znásilňují". Všichni si pamatujeme na zprávy o explozi černošského násilí, znásilňování žen a o plenění. Ukázalo se však posléze, že v drtivé většině případů k těmto údajným orgiím násilí vůbec nedošlo! Sdělovací prostředky prostě informovaly o neověřených dohadech, jako by to byla fakta. Nedávno sdělil velitel neworleanské policie listu New York Times: "Nemáme vůbec žádné oficiální zprávy, které by zdokumentovaly jedinou vraždu. Nemáme ani jeden oficiální protokol, dokumentující znásilnění či sexuální útok," píše světoznámý slovinský profesor filozofie Slavoj Žižek .

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V září 2005 přispělo celkem 110 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 12 866 Kč, příjem z reklamy byl 15 000 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 778.82 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.