Situace v České republice je podle Adriany Krnáčové, šéfky Transparency International ČR, ve srovnání s ostatními zeměmi EU velmi špatná. Krnáčová tvrdí, že Česká republika nedělá skoro nic proti korupci a úplatkářství, a, jak uvedla, "situace stagnuje". Přítelíčkování ovlivňuje politiku. V důsledku korupce dochází k plýtvání veřejnými prostředky. Práce státních úřadů není dostatečně průhledná. Tyto problémy se týkají všech oblastí státní správy, ale zejména ohroženy jsou konkurzy pro státní zakázky a správa státního rozpočtu na různých úrovních.

Bohužel jsou analýzy organizace Transparency International založeny pouze na subjektivních dojmech dotazovaných osob ohledně toho, jaká míra korupce v dané zemi vládne. TI nemá informace o tom, jaká je konkrétně míra korupce v zemích, které analyzuje. Využívá subjektivních dojmů svých respondentů, založených na jejich zkušenostech.

To však neznamená, že bychom měli analýzy organizace Transparency International ignorovat. Je nesmírně obtížné "měřit" korupci a je důležité, aby se otázka korupce stávala tématem veřejné debaty. Ať už je skutečná míra korupce v České republice jakákoliv, zůstává skutečností, že země stále ještě nemá řádný zákon, zabývající se střetem zájmů, ani řádný zákon o veřejných zakázkách či o bankrotu, i když o návrhu zákona o střetu zájmů se nyní jedná v českém parlamentě.

Výroky o tom, jaká je podle něčího subjektivního dojmu v dané zemi míra korupce, však nikdy nestačí. Jediný způsob, jak je možno získat informace o korupci a jak je možno proti ní bojovat -- je prostřednictvím agentů provokatérů. To je složitý, dlouhý a nákladný proces, který vyžaduje politickou vůli a podstatné finanční prostředky. Neúplatní novináři, případně policisté musejí proniknout inkognito do institucí, které jsou podezřívány z korupce, a musejí tam pracovat po mnoho měsíců. Musejí být vybaveni technologií, která jim umožní korupci zaznamenat tak, aby vznikly důkazy, použitelné u soudu. Musí existovat politická vůle potrestat osoby, které se proviní korupcí. Sdělovací prostředky musejí dávat prioritní prostor případů, kdy byli viníci při korupci přistiženi, aby vyvolaly strach u všech činitelů státní správy, že agenti provokatéři operují i proti nim.

Je ale realistické očekávat, že by se něco takového dalo podniknout v českém prostředí, kde si mnoho lidí cení osobních zisků z korupčních ujednání daleko více než veřejného zájmu? Můžeme skutečně očekávat, že česká média budou užívat při svých protikorupčních kampaních agenty provokatéry, jako to například velmi úspěšně dělá televize BBC? Taková novinářská práce je nesmírně finančně nákladná. Je realistické si představit, že by takovýto projekt systematicky realizovaly některé české deníky anebo rozhlasové či televizní stanice v situaci, kdy si vedoucí pracovníci v médiích cení daleko více "neformálních" styků mezi "přáteli" než boje proti korupci? Je pravděpodobné, že by se na takovémto projektu podílely české deníky, jejichž šéfredaktoři nemají ve zvyku podporovat dlouhodobé projekty a často mají vlastní skrytou politickou agendu?

"Korupce je hlavní příčinou chudoby a hlavní překážkou snahám se z chudoby dostat," konstatuje předseda správní rady Transparency International Peter Eigen. Zahraniční investice v zemích, o nichž se ví, že trpí korupcí, jsou nižší. "Korupce je chladnou, vypočítavou krádeží příležitostí od mužů, žen a dětí, kteří nejsou schopni se bránit," zdůrazňuje David Nussbaum, generální ředitel TI. Je nesmírně důležité bojovat proti korupci. Otázkou však je, zda je Česká republika něčeho takového schopna.

Podle komentáře napsaného anglicky pro Czech Business Week