Někteří lidé natolik nemají rádi George Bushe, že by raději dali přednost autoritářskému režimu než demokratické vládě, nakloněné Spojeným státům, napsala v deníku Washington Post komentátorka Anne Applebaumová:

Britský deník Guardian poukázal na to že ukrajinská revoluce za svobodu je "americké provenience, je to sofistikovaná a brilantně provedená akce, využívající značek a hesel západního stylu a masového marketingu," píše autorka a poukazuje na to, že v jiném článku Guardian charakterizoval události na Ukrajině jako "postmoderní puč" a "povstání v třetím světě z doby studené války, podporované CIA a přizpůsobené postsovětským podmínkám".

Ani jeden z obou autorů nebyl nevýznamný novinář a Guardian není nevýznamný deník. Zmíněné články byly citovány po celém světě.

Hodnota amerického dolaru už delší dobu soustavně klesá. Od srpna 2004 do prosince téhož roku poklesla proti jiným světovým měnám o 9%. I když je tato skutečnost námětem mnoha článků, sama o sobě není problémem. Tím je světová hospodářská situace - přesněji řečeno porušení její rovnováhy.

Podle nedávného článku pana Davida Wessela v novinách The Wall Street Journal spotřebovávají Američané mnohem více než jejich hospodářství dokáže vyrobit. Ke zboží se dostávají tak, že je získávají od zemí, jejichž občané vyrábějí mnohem více, než sami spotřebovávají. Amerika tedy bere od světa věci, aby se mohla živit, oblékat, vozit a mohla je připojovat do elektrických zástrček nebo na baterie.

Viz též článek Je to divný svět: jak komunistická Čína financuje Spojené státy

Vlastní výstřižková služba, SVODky nebo Monitor tisku? A proč ne? Vezměme třeba Ministerstvo vnitra. Proč by měly tisíce úředníků sledovat každý den desítky zdrojů, aby se dozvěděly, co o nich ti novináři píší? Na to by si museli brát přesčasy a to bychom se teprve nedoplatili. Takže to za ně celkem správně za ně dělá Odbor tisku a public relations, kde na to mají lidi. Ale co ti lidé dělají, po tom ti, občane, nic není.

Obyvatelé města Fallúdža, navracející se domů, zřejmě zjistí, že nová tamější americká opatření připomínají policejní stát a nikoliv slibovanou demokracii, píše list Boston Globe. Všichni navracející se Fallúdžané totiž budou muset nejprve povinně projít tzv. "středisky pro zpracování občanů" na okraji města. Američané tam zaznamenají do své databáze totožnost všech Fallúdžanů, včetně záznamu jejich DNA a scanů jejich rohovky. Obyvatelé města Fallúdža také dostanou visačky se svou domácí adresou, které budou muset neustále nosit. Ve městě budou zakázány automobily, aby se zabránilo sebevražedným atentátům, a obyvatelé budou po něm dopravováni jen autobusy.

Západní sdělovací prostředky jsou závazkem objektivity nuceny omezovat se jen na publikaci fakt, která mohou dokázat. V irácké válce se tak stávají viníky zločinů proti lidskosti jenom ti, které někdo vyfotografuje nebo nafilmuje při činu a navíc se nebojí své záběry zveřejnit. Tak se stalo, že dávno předtím než vypuknul skandál s mučením iráckých vězňů, upozorňovala Amnesty International ve své výroční zprávě na svědectví o mučení vězňů v Iráku a v Afghánistánu a ani úmrtní zprávy, ze kterých vyplývalo, že vězni zemřeli na následky bití, nevyvolaly výraznou reakci sdělovacích prostředků.

"Na rovné dani, kterou prosazuje ODS, mohou těžce prodělat lidé závislí na sociálních transferech, na veřejných službách. A lidé, kteří chodí do zaměstnání. Podpora podnikání, kterou občanští demokraté slibují, není schopna kompenzovat omezení solidarity, a tudíž ve svém důsledku povede k narušení sociálního smíru."

Tak praví předseda KSČM Grebeníček a považuje to jistě za varovné znamení, že se prostě vrcholnému dějinnému stádiu společenského uspořádání nelze vyhnout. Na první pohled to vypadá jako velice dobře zkonstruovaný politický argument, ale opak je pravda.

Vybrat si Dumase jako předlohu pro muzikál není úkol z nejlehčích. Když děláte muzikál, musíte přesvědčit diváka, že písně mají smysl -- že vyjadřují emoce, náboj, podtrhují vyjádřenou myšlenku, prostě že je důvod, proč věc zpívat, a ne mluvit (pokud tedy zrovna neinscenujete pásmo hitů propojené "true story" jako u Beatles nebo Olympicu). Poměrně udržitelný je muzikál i tehdy, pokud vypráví nový příběh, a pozornost a nároky diváků jsou rozloženy mezi hudbu, slova a děj. Tři mušketýři nejsou ani jedno z toho.

V polovině listopadu se uskutečnilo v New Yorku pravidelné každoroční setkání bývalých předsedů Valného shromáždění OSN (VS OSN). Rada předsedů, což je oficiální název, vznikla v roce 1997 jako orgán, jehož cílem je poskytovat mezinárodní a diplomatické zkušenosti OSN jako celku a zvláště VS OSN. Proběhnuvší setkání soustředilo svoji pozornost v první řadě na rostoucí nebezpečí upozaďování vlivu OSN v mezinárodních vztazích. Potvrdilo, že role OSN musí být nezastupitelná především v oblasti mnohostranné spolupráce a ochraně stability mezinárodního systému vzájemných vztahů. Zdůraznilo, že úlohu VS OSN je třeba posilovat s cílem naplňovat úkoly vyplývající z Charty OSN.

Rada předsedů vyjádřila znepokojení nad faktem, že ve světě byl v posledním období ohrožen význam mezinárodního práva, který je relativizován a celý jeho systém je napadán a zpochybňován. Opakovaně jsou nezodpovědně zpochybňována základní mezinárodní pravidla určující nutnost ochrany života obyvatel Země.

Americký velvyslanec v Londýně David T. Johnson ostře protestoval, když dne 26. listopadu napsala komentátorka Naomi Kleinová v listě Guardian tuto větu: "V Iráku se už americké jednotky a jejich iráčtí náhradníci neobtěžují skrývat útoky na civilní cíle a otevřeně eliminují každého - lékaře, duchovní, novináře - kdo se odváží počítat mrtvoly." Zejména ostře protestoval americký velvyslanec proti slovu "eliminují". Požádal deník Guardian, aby tento výrok buď vzal zpět, anebo předložil důkazy. V sobotu 3. prosince tedy Kleinová v otevřeném dopise, publikovaném v tomto listě, požadované důkazy předložila:

Reakce na článek "Prodej zapalovačů ve tvaru hořícího WTC je trestným činem".

Rád bych jednou takovou úvahou přispěl opačným názorem k diskusi otevřené subjektivním a emotivně zabarveným výkladem zákona, který zveřejnila ČTK. Nebudu polemizovat s autorovým výkladem zákona, nejsem právník a zákon nepovažuji za nezpochybnitelnou etickou či morální autoritu, odvoláním na níž je možné diskusi uzavřít. Raději se nad celou věcí zamyslím z hlediska mého vnímání etiky a svobody člověka, konkrétně svobody myšlení a projevu.

Polemika s článkem Martina Kloubka Pět mýtů o GMO.

Ačkoli nejsem odborník, rád bych si dovolil poukázat na některé logické chyby. Předně, nevím o tom, že by se biotechnologické firmy snažily lidem něco vštěpovat, rozhodně nemají PR články na Britských listech. K jednotlivým bodům:

Slabost Moskvy vůči Ukrajině by nemohla být v ostřejším kontrastu k schopnosti Washingtonu prosazovat svůj vliv a své lidi v postsovětském světě. Všechny režimy ve střední Asii teď jistě uvažují, zda bude taktika paralelního sčítání hlasů v pochybných volbách použita i proti nim, pokud nebudou Ameriku poslouchat, píše v pondělním Guardianu jeho bývalý korespondent v Moskvě David Hearst:

Po pátečním vítězství Juščenkových lidí, kdy ukrajinský Nejvyšší soud anuloval prezidentské volby, prohlásil Viktor Juščenko, že Ukrajinci se stali občany západního národa.

Juščenkovi demokraté však zjistí, že jejich cesta je zablokována v obou směrech: na západ i na východ. Stačí jen, aby oranžoví revolucionáři pochodovali pár kilometrů na Západ od města Lvov a najdou tam tři metry vysoký, elektrickým proudem nabitý plot, opevněný strážními věžemi.

To jsou naše věže. Železná opona na polské hranici s Ukrajinou a Běloruskem byla původně vybudována za sovětských dob, ale Evropská unie ji nadšeně obnovila - přesně tatáž Evropská unie, který nyní tvrdí, že chce Kyjevu pomáhat.

Británie stárne, ale její kultura je stále infantilnější. Zralost a moudrost byly z dnešní adolescentní kultury vykázány, napsal v sobotu v deníku Guardian Martin Jacques. Že by byla podobnost se situací v České republice čistě náhodná?

Dagmar Mocná, Josef Peterka a kolektiv: Encyklopedie literárních žánrů, Nakladatelství Paseka, 704 stran, ISBN: 80-7185-669-X, Praha 2004 (1. vydání), doporučená cena 599 Kč.

Recenzovat slovníkovou příručku není příliš vděčný úkol: Jednak takový titul zabírá několik různých oborů, čímž přesahuje okruh recenzentových znalostí, a jednak -- tváří v tvář nashromážděným faktům -- mohou recenzentovy drobné připomínky vypadat jako pedantská svévole. Přesto se o to pokusím, a to spíš z pozice běžného zájemce než z pozice spisovatele.

Patří k pěkným zvykům publicistiky vymyslet si nepřítele a pak ho potřít. Mým vymyšleným nepřítelem budiž všichni, kdo nadávají na kýč, na ztrátu vzdělanosti a na to, že comicsové (klipové, obrázkové...) myšlení ničí a pohlcuje kulturu. Všichni, kdo tvrdí, že všechno velké a důležité bude sežráno (vykleštěno, zbanálněno...) bezduchým pastelovým kýčem. Těm všem, ať si třeba neexistují (určitě ano!) to teď natřu.

To je v zásadě hamletovská otázka současných ministrů školství a kultury mnoha zemí. Jaká je na tuto otázku správná odpověď?

Ukázka z textu Jáchyma Topola, který vychází v novém čísle časopisu Téma, který vydává Boris Cvek.

Akademie věd funguje ve čtyřletém cyklu, a nové volby akademického vedení připadají na 24. března 2005. Akademický sněm volí předsedu a Akademickou radu (ekvivalent dřívějšího Presidia), a též se obmění i Vědecká rada.

"Musím se teprve seznámit s důvody. Ale je to precedentní zásah do politické svobody, a já to považuji za velice špatné," prohlásil Václav Klaus citován serverem Lidovky.cz, když přišel odevzdat prezidentskou zdravici účastníkům kongresu ODS. Výrok se týkal rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, kterým byly zrušeny výsledky senátních voleb v Praze 11. Tak upřímného doznání zaujatosti se dostane veřejnosti málokdy. Český prezident asi ztratil soudnost.

V listopadu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 8550 Kč, zadavatelé reklamy nám zaplatili 2400 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.