Předně, prodej a ukazování takového zapalovače nelze srovnávat s vandalizací hrobky či fyzickým napadením nějaké skupiny, jak se článek snaží naznačit. Pokud bychom chtěli zůstat u metafory hrobky, je veřejné vystavování takového zapalovače podobné spíše situaci, kdy se někdo postaví před hrob nebo pomník s nějakým neslušným transparentem.

Právo vyrobit, prodat, vlastnit a ukazovat na veřejnosti takový zapalovač je dle mého názoru speciálním případem právě svobody projevu. Pokud si člověk ten zapalovač koupí jako vyjádření kladného postoje k onomu teroristickému útoku, potom tento zapalovač vystupuje jako symbol, zastupující určité cítění či myšlení člověka, který si ho zakoupil. Stává se sdělením, symbolickým transparentem vyjadřujícím nějaký postoj. Nevidím principiální rozdíl mezi projevem vyjádřeným písemně, obrazem či nějakým symbolem: jde zde o svobodu projevu. Ze samotného článku to celkem jasně vyplývá, ale je dobré vyjádřit to explicitně.

Nyní uděláme menší odbočku do oblasti působnosti myšlenkové policie. Autor v článku totiž jako samozřejmou věc vyjadřuje svůj předpoklad, že takový zapalovač nutně symbolizuje právě schvalování onoho teroristického útoku a zneuctění památky jeho obětí. Jenže taková interpretace je zcela subjektivní záležitost: pro někoho ten zapalovač může představovat prostě zajímavě vypadající cetku či další kousek do sbírky zapalovačů, pro jiného pubertální frajeřinu před kamarády.

Existují i mnohem drsnější symboly, třeba takový krvácející Kristus přibitý na kříži. Symbolizuje Kristus přibitý na kříží sadistické potěšení z jeho utrpení a poplivání jeho památky? Pro křesťany jistě ne, pro satanisty ale možná ano. Tento symbol však není zakázaný: protože většina lidí si ho interpretuje tím "správným", schváleným způsobem.

Pokud začneme zakazovat symboly, budeme potřebovat centrální autoritu schopnou rozhodnout, co který symbol pro koho vlastně představuje a co je povolená interpretace. Symbolizuje rudá hvězda osvobození Československa Rudou armádou od nacistů nebo miliony zavražděných v sovětském gulagu ? Symbolizuje portrét Charlese Darwina úžasný vědecký pokrok nebo neslušný urážlivý útok na základy křesťanské ortodoxie ? Průměrný Američan vám zde zaručeně odpoví jinak než průměrný Evropan.

Takováto myšlenková policie, rozhodující které symboly a které asociace jsou správné a tudíž povolené, je nutně nedemokratická instituce. V praxi bude vypadat jako klika osvícených elit, nalhávajících si, že mají díky akademickému titulu patent na správný sjednocující výklad nesmírně komplexní reality a historie. A i kdyby náhodou existoval způsob, jak demokraticky rozhodnout, které symboly a asociace zakážeme - totiž využitím ideální přímé demokracie a demokratické většiny - i potom bude taková instituce nedemokratická. Proč ? Protože demokracie je nemožná a naprosto vyloučená bez plurality, svobody projevu a vyjadřování názorů. Menšinové názory nemohou být v demokracii potlačovány silou a zadupávány. Bez plurality se pojem demokracie mění ve vyprázdněný, u srdce hřející blábol.

"Jak by chápala veřejnost, kdyby byla jako zapalovač prodávána soška upáleného studenta Palacha," ptá se autor. Já mandát na promlouvání jménem veřejnosti nemám, tudíž mohu pouze říci, jak bych reagoval já: byl bych znechucen a řekl bych si, že holt někde je nějaký fanatický komunistický pošuk, který si takovou věc koupí. Moje osobní pocity a dojmy mě ale absolutně neopravňují omezovat svobodu projevu a myšlení takovýchto extremistů: jejich existence je totiž v pluralitní, skutečné demokracii normální a běžný stav. Nenormální stav je, když příznivci extrémních názorů sedí ve vězení nebo v psychiatrických léčebnách za své verbální "trestné činy" a jiné formy vyjádření svých názorů.

V demokracii totiž to, co je dnes extremistické, může být zítra novou normou, pokud ovšem u moci nejsou elity svatější než Pánbůh, potlačující jakékoliv odchylky od jediných správných aprobovaných hodnot. I samotná demokracie byla kdysi považována za extremistickou myšlenku, na kterou tehdejší elity hleděly s opovržením.

V jednom ze zákonů, omezujících u nás svobodu projevu, který je v článku citován, je výraz "kdo hanobí historickou památku". Slova jako "hanobit" jsou mocnou zbraní myšlenkové policie: jsou totiž zatížená ohromnou subjektivitou. Co je to hanobení ? Kritika, kterou uznává moc, je prostě kritikou: je legální. Na druhou stranu kritika, která mocí uznávaná není, se nazývá hanobením a je zakázána. Moc má tak možnost potlačovat nežádoucí kritiku a pluralitu. Uvedu jeden příklad této absurdity.

Zapalovač znázorňující útok na World Trade Center - památník obětí terorismu - je "hanobením" tohoto památníku. Na druhou stranu natřít narůžovo pražský tank 23 - památník sovětských vojáku padlých při osvobozování republiky od Hitlera - hanobením není, stejně tak jako jím není jeho stylizace do podoby reklamní plastikové krávy. Máme zde dvě historické památky, obě sloužící jako památník tisíců lidských obětí. Kritika významu jedné je myšlenkovou policií povolena, kritika té druhé ne. Až se změní mocenský režim, může to být rázem přesně naopak.

Máme zde ale problém, realita neodpovídá našim geniálním šablonám: ono totiž lidé, kteří ten tank natřeli narůžovo, v něm pravděpodobně viděli symbol sovětské okupace z šedesátého osmého. Lze se různými odlišnými způsoby dívat i na útok na WTC či dokonce na samotný terorismus ? Ale jistě, i to je součástí demokracie.

Bojovník za svobodu pro jednoho je totiž teroristou pro druhého. Zrovna Amerika si nikdy nedělala žádné etické problémy s financováním teroristických ultrapravicových guerill vyvolávajících masakry a likvidaci demokraticky zvolených vlád v Latinské Americe a Jihovýchodní Asii, když se jí to zrovna hodilo v zápase se Sovětským svazem o post imperialistického globalizátora světa. Ve světě mocenských bloků bylo snadné provádět morální odsudky - "naši" teroristé v zemi nepřítele byli hrdinové, teroristé nepřítele v naší zemi byli teroristé. Jenže v globálním propojeném světě už černobílé pohledy a primitivní propaganda nefunguje, je nutné vše vidět jako propojený systém, kde všechno je konkrétním důsledkem něčeho jiného. Svobodná globální diskuse může být šancí pro lepší porozumění, proč lidé dělají to či ono.

Pokud bychom měli zakázat všechny projevy, které někoho uráží, zakázali bychom pomalu všechno, protože lidé jsou prostě odlišní - a v globálním pohledu na celý svět dokonce velmi odlišní. Mě třeba uráží většina reklam a obdobné projevy hloupé marketingové propagandy a konzumní kultury. Takových ziskuchtivých ničemů - abych použil výraz z původního článku - vydělávajících na podporování lidské blbosti a chování, které vede k destrukci životního prostředí. Ale to mi nedává právo jejich projevy zakazovat.

Člověk s odlišnými pohledy nemusí souhlasit, ale jediným demokratickým způsobem boje proti nim je diskuse. Diskuse je jedinou cestou ke skutečnému porozumění mezi lidmi. Myšlenková policie a zavírání lidí za jejich názory je cesta k totalitě, na které menšina pořádně vydělá a většina za ni šeredně zaplatí. Svoboda je trochu moc velká cena za to, aby byl čas od času člověk ušetřen konfrontace s projevy, které ho uráží, znevažují, ponižují nebo mu způsobují "emocionální újmu".

Mimochodem, v Americe samotné by nikoho ani nenapadlo za prodej takovýchto předmětů někoho trestat. Letmý pohled do amerických e-shopů jasně ukazuje, že si tam můžete svobodně koupit předměty a knihy hanobící rasu, náboženství, přesvědčení a kdeco, nemluvě o různých jiných "zločinných" materiálech, jako jsou třeba knihy o domácí výrobě drog a výbušnin. Ty by u nás jistě vyvolaly zuřivou reakci policie, fungující dle "komunistických" zákonů o verbálních trestných činech, které byly navržené pro ochranu mas před vědomostmi a myšlenkami nepohodlnými pro tehdejší avantgardu, obětavě vedoucí tyto masy nyní již všichni víme kam. Kam nás elity zglobalizovaného světa vedou teď ?

Právě respekt ke svobodě projevu jako univerzální hodnotě, stojící nad ideologií a politickým přesvědčením, poskytuje dnes Americe zásadní ochranu před pádem do neokonzervativní totality. Kdyby někdo před pár lety unesl letadlo Českých aerolinií a narazil s ním do Pražského hradu, dovedu si představit, jaká omezení svobod a plurality by nadšeně odkývali znormalizovaní Češi, z nichž polovina i dnes v seznamovacích inzerátech uvádí mezi hlavními klady své osobnosti, že prý "jsou normální".

Je smutné, že i po historické zkušenosti se stoletím velkých humanistických ideologií, které se právě pro absolutní nedostatek reflexe a veřejné debaty staly v praxi parodiemi sebe sama, tu stále ještě máme masová média a noviny více než cokoliv jiného připomínající ideologicky přepólované Rudé právo doplněné o reklamy. Média, která jsou z velké části ovládaná leninistickými elitami vychovanými za Husáka, kdy jedinou spolehlivou taktikou dosažení osobního úspěchu bylo držet hubu a krok a přičinlivě pucovat kliky u nadřízených. Elitami, pro které je jakákoliv odchylka od názorů a hodnot akceptovaných dobovou ekonomicko-politickou mocí důvodem pro mediální marginalizaci, společenskou ostrakizaci či odnětí zbytků svobody.