Vede to k atraktivní racionalistické argumentaci, že by se měla zavést podmínka, aby kandidáti ve volbách kdekoliv na světě byli před volbami nuceni podepsat deklaraci, jejímž prostřednictvím se vzdají náboženské příslušnosti. Pomyslete si, píše britský autor, čemu bychom se vyhnuli v Irsku, kdyby se to tam zavedlo už před desetiletími.

Moderní politická kariéra není slučitelná s náboženstvím. Kdyby směli vládnout jen ateisté, zbavili bychom se obtěžující morální arogance, která nutí George Bushe a Tonyho Blaira dělat politováníhodné činy, zatímco jsou přesvědčeni, že mají zaručené místo v nebi.

I mezi nepřáteli demokracie je lehčí vypořádat se s Irskou republikánskou armádou, jejíž cíle jsou politické, než s Usámou bin Ladinem, s nímž se nedá vyjednávat - ten přijme jedině globální podřízení všech lidí islámu.

Je možné, že boj s militantním islámem je největším problémem 21. století. Většina z nás by však zkoumala všechny možnosti kompromisního řešení, než by se rozhodla vést válku. Bohužel však nyní čelíme dalším 4 letem napospas amerického prezidenta, který považuje svého vlastního Boha za hlavního poradce v Bílém domě a myslí si, že válka s islámem už začala.

Posledním britským premiérem před Blairem, který si myslel, že má zvláštní kontakt s Pánembohem, byl Gladstone. Ale ten nicméně kupodivu v roce 1884 odmítl armádní návrhy, aby Británie vstoupila do vojenské konfrontace s islámem v Súdánu. Britští nepřátelé mahdího užívali velmi podobných argumentů jako Bush a Blair proti Saddámu Husajnovi: je to šokující tyran, nesmírně brutální vůči vlastnímu lidu, hrozí stabilitě regionu. Nakonec Gladston byl nucen vyslat své jednotky, ale ty přišly pozdě. To byla první Gladstonova válka v Perském zálivu. Mahdi zemřel a jeho súdánské impérium přešlo do rukou následovníka, Chalífa. Britové zahájili svou druhou válku v Perském zálivu proti Súdánu v roce 1898, velmi podobně, jako Američané svou druhou válku v roce 2003. Zvítězili a pak vládli v Súdánu po dobu půl století. Jejich liberální vláda této zemi byla nejlepším zpětným zdůvodněním obou předchozích invazí. Avšak když Britové ovládli Súdán, neinterpretovali to jako vítězství pro křesťanství! Bylo to prostě považováno za vítězství pro Británii.

Mnozí by byli raději, kdyby se hovořilo o americké zahraniční politice čistě světsky, bez náboženství, bez zmínek o Pánubohu. Jeden grotesknější rys Bushova prezidentského úřadu vyšel najevo přibližně touto dobou před rokem, kdy list Los Angeles Times informoval, že jeden vysoký americký generál dělá přednášky po křesťanských fundamentalistických kostelech a tvrdí tam věřícím, že ví, že "naše strana" vyhraje v boji s islámským extremismem, protože "náš Bůh je skutečný Bůh" a Bůh nepřítelův je falešný.

Ano, každá armáda má své šílence. Lakmusovou zkouškou však je, jak s nimi zacházejí jejich političtí nadřízení. Rumsfeld tohoto šílence nevyhodil. Jak mi řekl jeden univerzitní odborník na vojenské záležitosti, píše autor: "Tato vláda nikdy nevyhodí generála za to, že říká na veřejnosti skutečnosti, jimž věří všichni vysocí představitelé v tomto kabinetu." A tak se také stalo.

Novinář Bob Woodward píše ve své knize Plan of Attack, zda se George Bush Jr. před útokem na Irák radil se svým otcem. "Ne," odpověděl G.W. Bush. Poradil se radějji se svým "vyšším otcem".

Mnoho z nás, kteří jsme dáni zcela napospas americkému prezidentovi - a to se týká většiny světa - se docela hodně bojíme, když se dovídáme takovéto věci. Ani v nejtemnějších dnech roku 1940 se Churchill nikdy vážně neobracel k Bohu, i když měl daleko vážnější důvody než Bush či Blair. A Margaret Thatcherová také ne.

Dnes zkreslování biblického učení americkými křesťanskými fundamentalisty, kteří jsou všichni Bushovi spojenci, na podporu izraelských imperialistických nároků na Západní břeh Jordánu, vážně zvětšuje překážky bránící narovnání na Blízkém východě.

Většina z nás uznává, že konstruktivní akce na záchranu Palestinců by přispěla daleko více k dlouhodobé bezpečnosti Západu než drakonické protiteroristické zákony, které zavedl Bush a nyní je zavádí i Blair. Žádný čelný západní státník se však neodvažuje veřejně zpochybnit roli, jakou hrají američtí fundamentalističtí únosci tak, že způsobili, že je tento svět daleko nebezpečnější.

Bůh nás ochraňuj před asertivně náboženskými - muslimskými či židovskými - státními představiteli - pokud taková modlitba není rouháním.

Kompletní článek v angličtině ZDE