Kýč je oblíbeným tématem estétů. Většina z nich považuje za kýč hlavně to, co se nelíbí jim. Byl učiněn nespočet pokusů vymezit kýč jaksi vědecky, a většina těch pokusů končila směšně. Ba co hůř, většina z nich skončila kýčem. Snaha určovat pravidla krásnu je kýč sama o sobě.

Ovšemže existují i obrany kýče. Řada jejich upřímných autorů si uvědomila, že i je určitý druh kýče oslovuje. Každý má kýč, který na něj funguje, a kdo není schopný ten svůj pojmenovat, ten se stal kýčovitým odmítačem kýče.

Ukažme si kýč ve dvou příkladech: prvním budiž jistý druh comicsů, druhým jistý druh populární hudby.

Dostala se mi do ruky Kulturní antropologie z nakladatelství Portál. Je to comics. Hromádka textu a spousta obrázků na sto sedmdesáti stránkách. Kdyby se na přebalech udávala maximální dočtenlivost, tady by bylo napsáno 1 hodina. Víc vám ta knížka nezabere. Je to na celý vědní obor moc nebo málo?

Portál má s tímhle druhem comicsů zkušenosti. Před časem jsem ve stejné edici dokonce zahlédl comics pojmenovaný Kafka. Dá se nakreslit Proces? Proměna?

Comicsů a comicsového myšlení je kolem nás čím dál víc. Všechno je třeba vstřebat rychle a nejlíp s malůvkami. Knihou roku se stává mnohametrový comics české historie. Děti čtou procomicsované Děsivé dějiny mnohem raději než učebnice a dokonce než historické romány. A nejde jen o comics. Stačí si v knihkupectvích prohlédnout záplavu čehokoliv v kostce. V nakladatelství Triton vychází edice Postmodernistická setkávání. Přečetl jsem si svazeček Stuarta Sima Derrida a konec historie. Sedmdesát ministránek. Stačí tahle širší seminárka a dostaví se pocit, že chápete Derridu. Kam až to dojde? Kant na toaletním papíře? Einstein v pornografické desetiminutovce? Stane se nakonec ze všeho comics nebo počítačová hra? Platon Combat III?? SimKorán 6.0???

Nepukáte zlostí? PLOPT! Bůhví, možná z vaší roztržené tělesné slupky vyleze stejně jako v hororu Moucha II úplně nový tvor. Trochu slizký a milující comicsy.

Obrana pastelových barev

Je pravda, že nikdy nebylo ve veřejném prostoru tolik comicsového, chcete-li kýčovitého myšlení jako dnes. Cokoliv krásného, velkého, slavného a důležitého znáte, objevilo se už v nějaké lehce stravitelné konzervě desetinové chuti a nulového zápachu, v comicsu, v barevném filmu, v muzikálu nebo v kostce. Na druhou stranu ale taky nikdy nebylo tolik alternativy, nikdy nikdo nevydával česky tolik překladů z velké světové literatury, světové vědy a světového náboženství. Dobrá knihkupectví jsou přeplněná. Ruce nestíhají vydělávat a oči nestíhají číst.

V pozadí leckterého skuhrotu na pokleslost současné kulturnosti je šedý zákal způsobený skrytou touhou určovat, co je dobře a co špatně. Chuť stát se arbitrem vkusu, morálky a bůhvíčeho ještě je stará jako člověk sám, ale to ještě neznamená, že je jí nutné podlehnout. Comicsy z Portálu i odjinud (mimochodem často nečekaně erudované a vtipné) nejsou znakem úpadku vzdělání, protože mají alternativu. Komu nestačí, může číst mnohasetstránkové cihly, ve kterých je všechno. Bát se, že cihly v souboji s comicsy nepřežijí, je zbytečné -- kdyby prohrávaly, nikdo by je nevydával.

Je to stejné jako s populární hudbou. Tomáš Savka s Ivetou Bartošovou nejsou znakem úpadku hudby. Nejsou, i kdyby je poslouchalo devadesát pět procent národa (což neposlouchá). Hlavní proud, byť sebesilnější, nikdy v otevřené společnosti neohrozí alternativu.

Jak to že ne?

Na poslední desce Lucie Bílé se dají (patřičně uhlazené) slyšet zvuky, které před pár lety objevovali avantgardní DJové na potlaších mladých smažek. I do toho nejprůměrnějšího popu už proniklo ledacos z rocku, blues, z metalu a z bůhvíčeho ještě. Hlavní (střední, většinový) proud si nikdy nemůže dovolit vymazat tradici ani alternativní scénu, protože z nich žije. Bez nich by do pár měsíců vyschl a proměnil se v nekonečně protáčenou smyčku. Alternativu i tradici potřebuje a naříkat na to, že alternativy je v rádiích slyšet míň než středního proudu, je jako stěžovat si na to, že mezi lidmi je málo světců. Alternativa má své vlastní hudební cesty a hlavní proud živí ráda a v zásadě bez odporu. Někdy se dokonce zdá být pošetilé alternativu, tradici a hlavní proud vůbec oddělovat.

Kdyby nikdo neposunoval vědu, filozofii, literaturu nebo třeba hudbu dál po neprošlapaných cestách, kdyby neexistovala stará velikost, o kterou se jde vždycky opřít, zůstal by mainstream (střední proud) stát. On to velmi dobře ví. Žádného zglajchšaltování kultury ani zcomicsování vědy a vzdělání se bát nemusíme. I sám comics se koneckonců stal svébytným uměleckým žánrem a má už několik desítek let své vlastní hvězdy, vizionáře i alternativu. Kýč prostě potřebuje z něčeho čerpat. Nic neposílí alternativu tolik jako silný a bohatý střední proud.

Z časopisu Dobrá adresa.