Pikantní podrobnost proběhla českými médii nepovšimnuta (informoval Respekt, iDnes a další), přestože se za ní skrývá ona drobná neopatrnost, která činí spojovací článek mezi podnikáním jakési řeznice z Libuše a Libuší Barkovou, která z Libuše není. Tím, kdo je držitelem internetové domény bordelu ESCADE a platí její provoz, je firma ŠEBA s.r.o. , IČ 61459143, (že by LibuŠE BArková?) jejíž jediná majitelka je Libuše Barková.

Ve smyslu ustanovení § 204 tr. zákona pojem "kořistit z prostituce" zahrnuje mj. jakékoli soustavné přijímání úplat za pomoc k provozování prostituce (zejm. "ochranu" prostititutky, získávání zákazníků pro ni, poskytování prostor k prostituci), píše Jaroslav Štemberk.

Za prostituci se považují jakékoli placené sexuální služby provozované formou tělesného styku (i jinak než souloží).

Pokud kdokoli vznáší otázku, proč je protigrossovská kampaň tak hysterická a selektivní, dojde dříve či později k závěru, který byl už koneckonců v Britských listech publikován. Na prvním místě stojí obrovský komerční potenciál této kauzy.

Zaprvé je nutno říci, že neznám žádnou válku proti terorismu. A neznám žádná média, která by dnes něco ovlivnila. Jsem ale svědkem mediální války, která má nevědoucím zdůvodnit, proč jeden stát pod záminkou války proti terorismu, kterou není ani schopen účinně vést, zničí ekonomiku a státní zřízení států druhých. Či je nechá zničit svými spojenci. Brutálním násilím, obrovskou převahou technologickou i finanční, v rozporu s mezinárodním právem si nová globální supervelmoc domnívá, že ona vždy stojí na straně dobra, že ona je to dobro a ve jménu tohoto dobra má morální právo páchat jakkoliv strašné zlo. Bojem proti stínům nás samých je válka i její mediální obraz.

Sebevražedný atentátník v automobilu usmrtil v pondělí více než 100 osob a zranil desítky dalších. Při nejvražednějším atentátu od ukončení války najel atentátník do fronty lidí, stojících před zdravotnickou klinikou v městě Hilla, asi 100 km jižně od Bagdádu. Zahynulo 115 osob a 132 osob bylo zraněno. Většina obětí byli vojenští rekruti, čekající na zdravotní prohlídku jako na součást přijímacího procesu pro iráckou policii a národní gardu. K útoku došlo v 9:30 dopoledne místního času (v 7:30 středoevropského času).

Podrobnosti v angličtině ZDE

Jan Stern udělil Erichu Frommovi několik cenných rad a je škoda, že si je Fromm už nemůže vzít k srdci. Zůstal jsem tady jen já jako samozvaný, nedovzdělaný a nedoučený tlumočník se závazkem k nebožtíkovi, jehož jsem tak "nešťastně" vytáhl na světlo - pradávný to symbol pozitivního nadpřirozena.

A protože Jan Stern, v hlubokém pochopení mého blahého nevědomí, reagoval neagresivně, musím se v zájmu zachování vlastní společenské integrity zachovat stejně. I přesto, že očividně jde o soupeření dvou maskulinních principů, které v nás obou převažují, jako dvou samců o dominanci v daném teritoriu, které představuje virtuální životní prostor Britských listů. Je to boj o moc; jde tedy o situaci, kdy je agresivita přirozeným modem komunikace. Je tak protivné sublimovat ji v argumentaci kulturního stvoření, že.

V rozhovoru pro Týden č. 47/ 2004 vzpomíná režisér Vladimír Michálek na své zklamání, které zažil v roce 1981 v USA. Těšil se na ohlasy sexuální revoluce z konce 60. let, kterou iniciovaly děti květin, ale místo toho se stal svědkem zlomu, vyvolaného kampaní proti AIDS. Dívky se staly takřka přes noc nedostupné; už je nestačilo oslovit na ulici a pozvat na kávu jako dřív.

Za účelem náhrady škod způsobených českou justicí byl založen občanský spolek - Sdružení poškozených justicí České republiky - SPJČR. Občané, kteří mají zájem o nápravu svých věcí, ať zašlou kopie důkazů na adresu: Karel Hronek, Husova 5, Plzeň, 301 00, tel.:723 291991, e-mail : spjcr@centrum.cz. Pokud Vaše soudní řízení trvá déle než tři roky, ozvěte se také, neb stížnost do Štrasburku lze podat rovnou, tiskopisy máme. Ti, kteří již podali stížnost do Štrasburku - zašlete kopii dopisu o odmítnutí stížnosti.

Peter Benenson, zakladatel mezinárodní organizace Amnesty International, která se věnuje ochraně a prosazování lidských práv po celém světě, zemřel v pátek 25. února 2005 ve věku 83 let.

Benenson organizaci založil v roce 1961 jako kampaň za propuštění šesti vězňů svědomí, když v britských novinách The Observer publikoval článek s názvem "Zapomenutí vězni".

Argumentace poslance ODS Waltera Bartoše ve prospěch školného na vysokých školách, o níž se opírá Radim Valenčík ve svém článku "Paradoxy diskuse o školném" je natolik nesolidní, že vyžaduje odpověď.

Když očistíme dlouhý citát z parlamentního vystoupení stínového ministra školství od demagogické rétoriky, zůstane nám toto tvrzení: "V zemích, kde se platí školné a existují silné programy finanční pomoci studentům z nízkopříjmových rodin, je podíl dětí z dělnických rodin dosahujících na vysokoškolské vzdělání třikrát vyšší než u nás. Je to 32%, nás je to 8%."

Když jsem psal pro Britské listy článek Paradoxy diskuse o školném, tiše jsem doufal, že přispěje ke korektnosti diskusí na dané téma. Hned první ohlas Přestaňme snít o New Labour, pokud sociální spravedlnost má být naším cílem, jehož autorem je Jan Drahokoupil, mě vyvedl z marných nadějí. Současně však potvrdil oprávněnost názvu mého článku. V podobném duchu jsem nazval též tento, i když teta Kateřina by možná našla drsnější a přesnější přísloví.

S myšlenkou vyslovenou v názvu článku Jana Drahokoupila se ztotožňuji. Vůbec si nemyslím, že blairismus je to pravé ořechové.

V paměti se mi vykrystalizovaly ty dvě momentky jako taková symbolická zkratka dní, které teprve měly přijít. A to bez ohledu na to, co tu už bylo nakupeno předtím, a bez ohledu na to, co pak přišlo potom. Onoho dne bylo sychravě a "vlezle" zima. Měl jsem pocit, že na mě možná leze chřipka. Z předchozích rušných dnů jsem zároveň byl jaksi zakřiknutý, podemletý, bez majáku směrem vpřed. Ta robustnost ultimát z Gottwaldovy strany, zarámovaná nadmíru účinně předem připravenou režií do řady masových scén jako jejich komparsový doprovod, bila do očí i do uší, ale vrývala se samozřejmě taky přímo do mozku. A nemohla nechat lhostejným skoro nikoho, ať už stál v tom čeření času názorově kdekoli.

Po loňských volbách ve Spojených státech bylo jasné, že poraženi v těchto volbách nebyli jen demokraté, ale snad ještě víc v nich prohráli "tradiční" nebo středoví republikáni. Tedy ti republikáni, kteří měli ve vládnoucí straně (a tedy v celém státě) vliv, když byli prezidenty Richard Nixon, Gerald Ford, a ještě i (ale již ne tak výrazně) Ronald Reagan a George Bush starší. Volby potvrdily, že republikáni tohoto typu jsou nyní v republikánské straně jen slabým třetím proudem, a že ve straně vládnou fundamentalisté a neokonzervativci.

Je lepší být zdravý, bohatý, úspěšný, mladý a živý, než to druhé. To je celkem známá věc. Jenže mnohdy si nemůžeme moc vybírat. Někomu vrže v koleně, jiný ne a ne vydělat peníze, další nezůstává věčně mladý, ačkoliv opravdu moc chce. S těmi druhými, s lidmi okolo nás, bývá ještě docela jinačejší potíž - nebývají takoví, jakými bychom je chtěli mít!

Tak nějak se mi to spojilo a nemohu odolat nutkání svěřit se s tím (trochu v duchu skvělého autora Tristrama Shandyho). V sobotu večer jsem se proti svému zvyku díval na televizi, ba dokonce na TV NOVA, na volbu "české mis". Ušlo to, ale -- zejména díky mučivé délce reklamních bloků, jež mi jako zákazníkovi vzkazovaly: naše milá firma tě bude otravovat bezostyšně a neomaleně i v sobotu večer, neboť o tebe nám nejde, nýbrž jenom o tvé peníze -- určitě bych nevydržel v křesle nebýt do té chvíle pro mne neznámého konferenciéra Vojty Kotka.

Dle mého názoru nejde rozhodně nejde o "špatný zákon" ve vztahu k hmotněprávní úpravě v § 206 trestního zákona, míní Jaroslav Štemberk v reakci na článek Špatný zákon omezuje svobodu projevu . Problém je ve výkladu tohoto ustanovení některými soudci, jak již bylo v článku uvedeno.

Nemohu souhlasit s názorem, že dostatečná je občanskoprávní úprava.

Přečetl jsem si poznámku o účasti Václava Klause v soutěži Česká Miss 2005. Myslím, že nejde o žádné tragické přestřelení, ale taky nejde zrovna o maličkost. Podstatné je totiž to, že soutěže se neúčastnil Václav Klaus jako osoba, ale ve funkci prezidenta. Klaus byl použit již jako součást propagace pro samotnou soutěž a Nova užila jeho jméno ve spojení se slovem "prezident" i v těch nejkratších upoutávkách - kde se jen dalo, píše čtenář Tomáš Řezníček.

Nemusí se jednat o špatný úsudek, vystoupil-li Klaus v pořadu o české Miss...píše Kostas Zgafas. Klaus (král) korunuje královnu. Chápete? To je přeci symbolika, kterou lid chce vidět. Archetypální představa moci je přece král a prezident se určitě nebude vyhýbat symbolické asociaci s touto představou. Naopak, bude ji i podporovat, ale ne zas tak moc, aby to nevybočilo mimo symbolický rámec.

Klausův úsudek je špatný permanentně, důkazy se objevují periodicky. Jeho snaha být vidět v situacích, kdy je blízko "lidu", je dost kýčovitá vypočítavost. Myslím, že není vhodné ho odbývat jen špatným úsudkem, míní Bohumil Kartous.

Tak i náš sám pán řídící neodolal, a teď nevím, mám -- li to připsat snaze jeho píárů, kteří se ho snaží za každou cenu přiblížit masám, když už je tím řídícím nás všech, a kdysi, přiznejme si, masy drobet zanedbával.., soudruhy s tím stejně neoblbne, nebo je to jen jistá osvědčená kůra veškerých kmetů, která velí mudrci v jistém věku obklopovati se telecím..., nejlépe pak před televizními kamerami, aby to samectví bylo zcela evidentní.., nějak se mi zdá, že v poslední době by se mi opět mohly plést slova samec a samet...asi ryze česká specialita...

No nic, pojďme k věci. Život s přísně definovanou starou klauzulí může být jistě plnohodnotně krásný, ale taková malá změna v podobě entity zcela náhodně propuknuvších mladičkých finalistek, že...

No, nekupte to...

Zmiss...

Už zas spěchají masy
na přehlídku krásy...

Už kolikátý rok opakuje pan Čulík, že soutěže krásy nejsou nic pro Anglii, že tento trh s masem se přesouvá kamsi do Afriky. Není tomu tak. Česko leží v samém srdci Evropy a soutěže krásy jsou zde velmi populární. Tak populární, že letos máme soutěže hned dvě na nejvyšší úrovni a pak i řadu soutěží nižších, až po nejkrásnější dívku z 5.B. v Horní Plané. Na rozdíl od Anglie se u nás totiž rodí dostatek krásných dívek a můžeme si dělat soutěží, kolik budeme chtít.

Není proto na místě, když je taková soutěž zlehčována, zvláště zaštítí-li jí svou přítomností Václav Klaus.

Miss World je anachronismus - vymyslel ji autor zábavných pořadů pro vojsko ZDE

Britské listy zveřejnily článek nazvaný Proč publikují média "nekompetentní" články Ivana Breziny? Jeho text je složen z dopisů Karla Vaníčka a Jaroslava Štemberka a z úvodní poznámky, jejímž autorem je Jan Čulík. Šéfredaktor BL se v ní bohužel dopouští drobné manipulace, když neoprávněně zobecňuje. Jeho text vytváří dojem jakéhosi širokého konsenzuálního protestu, ačkoli čtenáři, kteří si na mé články "stěžují", jsou ve skutečnosti jen dva. S autorem polemických textů občas někdo nesouhlasí - tak už to prostě v médiích chodí. Čulík také oběma mým kritikům vkládá do úst termíny "nekompetentní", "nefundované" a "nevěcné", které nepoužili - a to ani v parafrázi.

V sobotu 26.2.2005 vysílala BBC, World Service, v rámci svého pravidelného cyklu rozhlasových a divadelních her "Play of the Week", remake Wellesovy a Kochovy adaptace a dramatizace románu H.G. Wellse Válka světů.

Jedná se pravděpodobně o nejslavnější a nejúspěšnější rozhlasovou dramatizaci všech dob. Welles a Koch přenesli přistání a následný útok marťanských kosmických lodí z Anglie do New Jersey ve Spojených státech.

Hru je možno si vyslechnout ZDE

Se zájmem jsem si přečetl článek Petra Slámy "Největší lež ateismu", který byl reakcí na již dříve uveřejněné články "Jsem hrdý, že se osmdesát procent Čechů hlásí k ateismu" pana Sklenáře a "Ateismus je dogma" od pana Urbana.

Jako první mne na tomto článku zaujala už formulace jeho názvu, tedy konkrétně ona "lež". To je poměrně silné slovo, zejména pokud vezmeme v úvahu že ateismus není žádná vyhraněná ideologie nebo přinejmenším aspoň není organizovaná, nemá tedy žádné mluvčí a těžko tedy může lhát. To je ale v podstatě jen slovíčkaření.

Světová obchodní organizace (WTO) si v dubnu 2005 připomene 10. výročí od svého založení. Za tu dobu prožila řadu úspěchů -- rozšířila počet svých členů na 148 členských zemí a rozvíjí pravidla mnohostranného obchodního systému, ale i neúspěchů -- problémy s pokrokem jednání na zasedáních ministrů v Seattlu, 1999 a Cancúnu, 2003.

S cílem poukázat na problémy a naznačit způsoby jejich řešení vypracovala skupina oborníků pod vedením bývalého generálního ředitele GATT a později prvního ředitele WTO Petera Sutherlanda obsáhlou zprávu zabývající se dosavadními výsledky činnosti WTO a možnými východisky pro její další činnost.

"Sutherlandova zpráva" je neoficiálním dokumentem, který však vzbudil značnou pozornost jak v přímo zainteresovaných orgánech stání správy členských zemí, tak v mezinárodních organizacích, které na činnost WTO navazují, či s ní v různé míře intenzity spolupracují. Věnuje jí pozornost i Evropská komise, která o jejím obsahu zahájila diskusi mezi všemi členskými státy Evropské unie a připravuje k ní společné stanovisko.

Autoři zprávy zdůrazňují, by se měla stát impulsem pro širokou diskusi nejen v  orgánech a institucích, kterých se přímo týká, ale neměla by uniknout pozornosti ani nevládním organizacím, profesionálním svazům, hospodářským komorám, parlamentům a širší poučené občanské veřejnosti.

Sutherlandova zpráva v angličtině - WTO HTM

Předně křesťanství neříká, že člověk může poznat budoucnost, že lidský rozum je totožný s rozumem, který řídí dějiny, a může ho proniknout. Pravý opak je vlastní Bibli -- člověk podle ní má milovat svého bližního a má doufat v posmrtnou odplatu. V žádném případě nemá konstruovat nějaké teorie, v jejichž jménu popře elementární lásku k bližnímu.

Opakovaně upozorňujeme v BL - ve shodě s názory mezinárodních lidskoprávních organizací i novinářských institucí v ČR i v zahraničí - že kriminalizace verbálních výroků je pozůstatkem komunistického právního řádu a že může vážně omezit svobodu projevu. V praxi se to opakovaně potvrzuje znovu a znovu. České soudy odsoudily občana za trestný čin pomluvy, spáchaný na jednom internetovém diskusním fóru.

"Česká republika se těžce potýká s otázkou 'extremistických' verbálních projevů (z extrémní pravice i levice) i s otázkou toho, co jsou přijatelné parametry veřejné debaty," konstatoval mj. Helsinský výbor amerického Kongresu ve své zprávě o situaci v oblasti svobody projevu v České republice z roku 2002 (totéž opakují i jiné mezinárodní lidskoprávní organizace). Zpráva kritizuje trestní stíhání osob za vyjadřování názoru a za pomluvu. Požaduje zrušení kriminalizace názorů a verbálních výroků v České republice.

Podrobnosti a tato kompletní zpráva ZDE

9. 7. 2003 jsme publikovali varovný případ Petra Partyka, který byl odsouzen za údajné zveřejnění některých svých poznámek na internetu. Tento šokující případ bude znovu tento týden projednáván. Napsal nám k tomu sám odsouzený.

Byla jsem poprvé svědkem představení skupiny Bůhví v červnu 2004. Nyní uspořádala takto skupina další ze svých už tradičních koncertů dne 23. února v Lucerna Music Baru. Na koncertě byla velká návštěvnost stejně jako během červnového koncertu (většina fanoušků byly opět mladé ženy) a členové skupiny Bůhví také pozvali na jeviště několik hostů.

Od loňského roku neprošla skupina Bůhví žádnými změnami a stále v ní vystupuje nesmírně populární a talentovaný Ondřej Brzobohatý (klávesy a zpěv), Martin Hrubý (zpěv a kytara), Jaromír Telenský (bicí), Karel Pičman (trumpeta) a Pavel Trojan (baskytara).

The first performance by Bůhví I witnessed took place in June 2004. A few months later the band performed another of their by now traditional gigs at Lucerna Music Bar on 23rd February. The club was as well attended as during their June performance (the majority of fans were once again young women) and Bůhví also invited some guests to share the spotlight. Since last year, the band's line-up has not undergone any changes and still includes immensely popular and talented Ondřej Brzobohatý (keyboards and vocals), Martin Hrubý (vocals and guitar), Jaromír Telenský (drums), Karel Pičman (trumpet) and Pavel Trojan (bass guitar).

Nevím! Zeptejte se mě jako lingvisty, zeptejte se mě jako občana, zeptejte se mě jako nedávného emigranta. Nevím, co si mám o Grossově aféře myslet. Rozhodně nevím, jaká je pravda, nevím, jestli by měl premiér rezignovat, nevím, jestli to poškozuje Českou republiku uvnitř i v zahraničí. Nevím. Mohu ale jako chlapec ze vsi naslouchat svému selskému rozumu, který mi dá spoustu věcí. Dá to rozum, že politik si za něco mohl nechat zaplatit, protože takoví jsou všichni, dá to rozum, že to přispívá k neřádu ve společnosti, když jsou toho plné noviny, dá to rozum, že si z nás za chvíli budou dělat legraci v zahraničí!

Hezky tuto agrární moudrost shrnul místopředseda ODS Petr Nečas "Důvěryhodnost vlády, ba co více, důvěryhodnost celé naší země je v mnoha ohledech ohrožena, protože v tuto chvíli se již o tuto věc začínají zajímat zahraniční média, a to má své velmi vážné dopady." Jak rozsoudit, jestli má pravdu?

Nastavení vzdělávacího systému je bezesporu zásadní problém na cestě k sociálně spravedlivému a lidskému prostředí. Narozdíl od Radima Valenčíka a jiných si však nemyslím, že by se česká levice měla inspirovat britskou New Labour, pokud chce k takovému prostředí směřovat. Jak ukazuje například studie odborníků z London School of Economics, díky Blairovu neoliberalismu s lidskou tváří hraje sociální původ (třída) v životě Britů stále větší roli. Nerovnost distribuce blahobytu se prudce zvyšuje, což se projevuje i v rostoucích rozdílech v naději dožití . Nemalý podíl na tomto faktu má systém školného a studentských půjček. Rád bych však opustil britský kontext, který je jen do omezené míry srovnatelný se situací v ČR, a uvedl několik důvodů, proč si nemyslím, že zavedení školného v Česku je cestou k sociálně otevřené a lidsky žádoucí společnost.

Minulý týden světová i česká média přinesla zprávu o bezohledném českém turistovi z Brna, který založil ničivý požár v jednom z nejkrásnějších koutů zeměkoule. Česká republika má zase pořádnou mezinárodní ostudu. Naštěstí nejsou všichni čeští turisté podobného ražení, a najdou se i tací, kteří nám naopak dělají velkou čest.

Před volbami do Senátu a krajů přesvědčoval jistý "expert" z agentury Crane kandidáty a jejich volební manažery doslova takto: "ČSSD je na tom už tak špatně, že jediné co může ještě voličům nabídnout jako pozitivní symbol je upřímná tvář Stanislava Grosse." Expert nabádal přítomné kandidáty, aby se vzdali svých hesel a jako jediné heslo zvolili "Myslím to upřímně." Asi třetina přítomných se k tomuto nápadu připojila, ostatní odmítli, ovšem většinou s poukazem, že mají své propagační materiály již vytištěny. Prohráli všichni, ať už to myslili upřímně nebo ne. V poslední době mi nestraníci několikrát za den doporučují, co by ČSSD měla dělat. Obvykle říkají: "Jestli se nezbavíte Grosse, tak prohrajete volby a úplně vás to zničí", nebo něco podobného. "Copak vám nechybí pud sebezáchovy?" "To nechápete, co to znamená jít s takovým šéfem v čele do voleb?"

Podobných nápadů jsou plné noviny i internetové stránky. Jedno mají všechny společné - naprosto chybný předpoklad, že se strany řídí nějakým kolektivním rozumem a rozhodují se racionálně. Není tomu tak.

Nejdražším bavičem na světě je podle posledního ratingu George Bush "Walker". Slovenská vláda, aby vrátila Slovensku radost ze života, byla ochotna složit 300 milionů slovenských korun. Už je konečně jasné, proč muselo Slovensko omezit sociální dávky? Slováci tak mohli oslavit Vítězný únor podle starých dobrých zvyků -- vlaječky Matice slovenské a "spojenců, přátel a bratrů", s náměstím plným radostných a barevných symbolů ideologie, s patřičným technologickým projevem zkonstruovaným k mnohonásobnému přerušování potleskem. Možná nechyběla ani situační nápověda pro publikum, ale o tom se média nezmínila.

Fotoreportáž - White House ZDE

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.