S textem Karla Vaníčka se těžko polemizuje už proto, že neobsahuje žádné informace, o jejichž fakticitu by se bylo možno přít. Je to jen emotivní výkřik plný primitivních urážek a nedoložených obvinění. Už tím, že na něj vůbec reguji, musím bohužel přijmout autorovu hru a snížit se na Vaníčkovu ubohou úroveň.

Že jsem v Lidovkách utrpěl "smutnou blamáž"? Zveřejnil jsem v nich článek Jak se manipulovalo Kjóto, v němž jsem popsal podvod, k němuž došlo při publikaci zprávy Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC) z roku 1996.

Klimatolog Jan Pretel, který na můj text reagoval, podstatu věci nijak nezpochybňuje, Nevyvrací, že editor klíčové 8. kapitoly zprávy do jejího textu po recenzním řízení (!) tajně vložil přes čtyřicet změn, které zásadním způsobem posunuly její význam. Ani nemůže: podrobný popis celé causy včetně přehledu jednotlivých změn je totiž snadno dostupný na internetu a o Santerově podvodu psaly tak respektované odborné zdroje, jako jsou přírodovědecké časopisy Nature a Science. Jan Pretel, který se práce IPCC účastnil až od roku 1997, mi věcně vyčítá jen jednu drobnou nepřesnost - Santera jsem omylem pasoval na editora celé zprávy. Tohle je podle Vaníčka ona "smutná blamáž"?

V tom, že jsem o manipulaci zprávy IPCC věcně informoval, Vaníček z neznámých důvodů spatřuje "paranoidní vidění světa" a odvolává se na jakési rejdy tajných služeb, židů a Vatikánu. Tento argument je natolik mimo mísu, že se mu lze jen trpce pousmát. Dá se na něj říct snad jen to, že psychologové dobře znají proces tzv. projekce, kdy člověk do svého nenáviděného protivníka přenáší vlastnosti, se kterými má sám nějaký hluboký vnitřní problém.

Vzhledem k totální absenci konkrétních argumentů se s Karlem Vaníčkem opravdu nehodlám přít, zda jsou moje články "pitomosti". Pokud je ale na jakémkoli mém článku "snadné ukázat" že "buď schválně nebo díky svému diletantismu čerpám z nevěrohodných zdrojů informací", pak nechápu, proč to Vaníček neudělal. Většina mých polemických textů o životním prostředí obsahuje kompletní přehled pramenů, z nichž jsem čerpal (viz například "http://pes.eunet.cz/clanky/2004/07/38325.html" class="btn" target="_blank">ZDE).

Vaníčkovi přece vůbec nic nebránilo, aby se s nimi seznámil, porovnal je se současným stavem vědeckého poznání a pokusil se je zpochybnit citací hodnověrnějších pramenů a relevantnějších odborných studií. Taková věcná polemika, která je v odborném diskursu běžnou praxí, by byla velmi cenná.

Vaníčkův emotivní výkřik ale žádné důkazy nepodává - je to prostě jen výstřel do tmy. Ostatně už jen jeho tvrzení o mém "diletantismu" je jen obyčejnou insinuací. Přijde mi sice poněkud trapné odvolávat se na své formální vzdělání (systematická biologie a ekologie na PřF UK), jistá kompetence kvalifikovaně psát o problematice životního prostředí z něj ale snad přece jenom plyne.

Vaníčkova závěrečná otázka, kterou Čulík použil v titulku článku, je naprosto neuvěřitelná. Připomíná Rudé právo někdy z roku 1988. Proč média publikují mé články? No prostě proto, že ve svobodné společnosti jsou média od toho, aby kultivovala veřejnou debatu zveřejňováním širokého spektra názorů. Pan Vaníček si zkrátka bude muset zvyknout na to, že v novinách vycházejí i články, které nekonvenují s jeho soukromými představami o světě. "Zakázat Brezinu!", zní z podtextu autorovy otázky. V Krásném novém světě podle Vaníčka by se zřejmě v médiích objevovaly jen citace z tiskových zpráv Greenpeace, Hnutí Duha, Strany Zelených a ostatních nátlakových skupin ekologistů. Není to přitom poprvé, co volá po cenzuře. V článku "Geneticky manipulované plodiny a argumenty profesora Drobníka" protestoval Vaníček proti tomu, že Olomoucký den dal slovo profesoru Univerzity Karlovy Jaroslavu Drobníkovi, jehož "smyšlenky" by prý seriózní noviny neměly tisknout.

Jaroslav Štemberk je ve své kritice mého článku Geneticky modifikované organismy pod farářskou kuratelou? alespoň věcný. Polemizuje s mým názorem, že by se do rozhodnutí ministra životního prostředí neměl promítat jeho soukromý křesťanský světonázor, který v sekulární společnosti nepatří do veřejné sféry. Štemberk namítá, že Ambrozkovi podsouvám kreacionismus. Nepodsouvám mu nic - jako katolík je přece kreacionistou automaticky. Podle Štemberka jen jinými slovy řekl: "člověk by měl chránit přírodu". Ne -- použil přece explicitně kreacionistický termín "úcta ke stvoření". Víru, že svět byl kýmsi stvořen, Ambrozkovi nikdo nebere, ale měl by si ji nechat na nedělní návštěvu kostela. Pokud chce pod jejím vlivem jako politik rozhodovat o geneticky modifikovaných organismech (GMO), jde o nepřípustné míšení diskursů. Zákonné normy, týkající se GMO, nesmějí v sekulární společnosti odrážet minoritní náboženské ideje příslušného ministra, ale vědecké poznatky.