Opravdu jsem ho viděl poprvé a jeho jméno mi bylo povědomé jen vzdáleně. Co se mi na jeho projevu líbilo, byla jeho bezprostřednost, jeho "chyby", které se zjevně příliš nelíbily hlavní pořadatelce M. Maláčové. Potěšil mne svým pohodovým dialogem s prezidentem, svou energií, schopností ze všeho vybruslit a být přitom úplně prostý a přirozený. Kotek pro mne zastínil finalistky, ba i porotu (v níž mu zdatně sekundoval Ondřej Hejma), kontrastoval absolutně se světem žita, v němž se jako v bahně topí všechny podobné akce, naplněné hvězdami bulvárních časopisů, jako je Spy, Šťastný Jim, Story apod. A tu se to stalo, celé jeho vystoupení se mi spojilo s nemocným papežem v Římě.

Ještě nedávno jsem byl přesvědčen, že jediný pravý důvod, proč římští katolíci i jejich hlava odmítají změnu papeže, spočívá ve strachu z toho, kdo usedne na Svatý stolec po něm. Ono tvrdohlavé trvání na tom, že povede římskou církev, mi od Jana Pavla II. přišlo poněkud primitivní, jako by zcela ztratil soudnost (poslední léta jeho pontifikátu osobně vidím velmi kriticky). Teprve v posledních pár dnech jsem se na to byl schopen podívat lidsky -- ano, ve světě, kde panuje povrchní kult krásy a zdraví, papež nechce odejít do domova důchodců umřít, ale vystavuje světu tvář života, již nechceme vidět. Možná je to jeho nejobdivuhodnější role, přináší nám do hlavních zpráv, na televizní obrazovky a na monitory počítačů apod. poselství o důstojnosti starého člověka, který vzdoruje bezmoci, bolesti a smrti. Upozorňuje nás na miliony hrdinů, kteří bez povšimnutí umírají v léčebnách dlouhodobě nemocných, v domovech důchodců, starobincích a jiných podobných zařízeních nezřídka v člověka, ba i zvířete nedůstojných podmínkách. Kult mládí a krásy, zavírá-li oči před papežovou tváří, je pouze odporná maškaráda postavená na lži a nicotě zdání.

A jak tedy souvisí Kotek a Wojtyla? Zastíní-li koncert vycházející z duše mladíka všechnu tu povrchnost volby mis, všechny ty promenády v plavkách a cetky na těle krásných žen, je stále ještě naděje, že nezapomeneme, že i staří lidé mají duši a že ta duše trpí a volá o pomoc. Je-li to naivní závěr, omlouvám se.