1. 3. 2005
Učíme se žít na jatkách demokracieOdpověď na otázku Literárních novin "Mohou média negativně ovlivňovat válku proti terorismu?" , kterou sice redaktor LtN Matěj Stropnický koncem ledna 2005 položil v rámci "Sporu" autorovi a Adamu Drdovi z české sekce BBC (nikoliv skutečné BBC), ale polemika vzápětí umlkla, aniž by oponent odpověděl. Článek z neznámých důvodů dodnes nevyšel, Matěj Stropnický se neozval...
Zaprvé je nutno říci, že neznám žádnou válku proti terorismu. A neznám žádná média, která by dnes něco ovlivnila. Jsem ale svědkem mediální války, která má nevědoucím zdůvodnit, proč jeden stát pod záminkou války proti terorismu, kterou není ani schopen účinně vést, zničí ekonomiku a státní zřízení států druhých. Či je nechá zničit svými spojenci. Brutálním násilím, obrovskou převahou technologickou i finanční, v rozporu s mezinárodním právem si nová globální supervelmoc domnívá, že ona vždy stojí na straně dobra, že ona je to dobro a ve jménu tohoto dobra má morální právo páchat jakkoliv strašné zlo. Bojem proti stínům nás samých je válka i její mediální obraz. |
To budiž východiskem této diskuse. Protože odtud pramení trapná role médií v této válce. Role slouhů propagandy jedné či druhé strany. Neboť z výšku 180 cm nad zemí nelze dokumentovat vinu či nevinu jedněch nebo druhých. Lze pouze ilustrovat politické teze jedné či druhé strany, v nejlepším případě obou. Tomu poslednímu se pak říká vyváženost. Dokumentovat vinu nelze ale ani z výšky jednoho kilometru. Média jsou organickou součástí války. Média nedokáží operovat s termínem objektivita mediální výpovědi v asymetrické válce, která nemůže mít vítězů a má jen poražené. Média jsou odsouzena ve jménu práva čtenářů na informace k šíření propagandy zaobalené jako události. Ale dnes už každý politik se naučil připravit si hřiště, pozvat novináře jako diváky a odehrát svou hru v jejich přítomnosti. Média pak "informují" o hře, jako by to byl život sám. Média trapně citující jednoho Hitlera a jednoho Žida kvůli vyváženosti a politické korektnosti. Nemyslící a tudíž neanalyzující. Pouze citující. Přes všechnu technologickou vyspělost neschopná přinášet vzpomínky na minulost a kontinuum času, kontinuum příčin a následků. Řadit diskontinuální přítomnost do vazeb s budoucností a na základě toho odhalovat možné scénáře budoucnosti. Předvídat. Neschopná obsahové neutrality v situaci, kdy se hroutí i jejich symboly, i jejich civilizace do svých vlastních sraček. Protože jak vznikl tento konflikt, kterého jsou dnes plné noviny či televize? Nárazy letadel do dvou k nebi se tyčících symbolů globální nadvlády peněz nad morálkou, arogance a finanční hegemonie? Ne. Zhroucení dvojice chrámů bezuzdného konzumu jedněch a bezmezného ponížení druhých - pád mrakodrapů WTC - byl jen spektakulární vrchol mementa, které začalo daleko dříve. Které začalo zhroucením demokratizace politiky jednoho z vítězů 2. světové války kulkami v Dallasu, nebo ještě dříve -- kdy ideologové kapitalismu potřebovali porazit ideology komunismu. Tento mezicivilizační terorismus byl daleko strašnější, neboť se nikdy nezastavil před ničím. Nebral ohled na své vlastní mrtvé. Nebral ohled ani na své vlastní živé. Nahradil jen neschopnost vypořádat se s dědictvím plynových komor humanizací politiky neschopností řešit sociální a kulturní nerovnost "západu" a "východu", "severu" a "jihu". Mezi Mahátmou Ghándím, bojujícím "nenásilím" proti britskému kolonialismu v Indii a Usámou bin Ládinem, bojujícím "násilím" proti neokolonialismu neokonzervativních USA a zemí Západu v arabském světě není až tak velký rozdíl. U obou se naplňuje heslo Ghándího, že jeho poselstvím je jeho život. Život zasvěcený boji za emancipaci svého národa. Pouze metody se liší. Pouze jednoho ovlivnil buddhismus pokoje a druhého prorok Mohammed, džihád a boje u Chartúmu. Desítky let neřešená paradigmata nás musí provázet při každé další situaci, potvrzujících jejich univerzální platnost. Německo po válce nevystavěl Marshallův plán, ale ruce tureckých muslimů. Francii zase do podoby regionální velmoci dobudovali arabští muslimové z bývalých kolonií. Ti všichni pracovali desítky let pro blaho cizí společnosti, aniž by jejich potomci byli většinovým obyvatelstvem do této společnosti integrováni. Média mlčela, a dokud nevypuklo krvavé násilí utlačovaných vůči utlačovatelům, věnovala se dál dekadentním celebritám a je jich zahálčivému životu. Až krev ve Vietnamu a Koreji otevřely "demokratickému světu" oči -- prostřednictvím vynikající mediální interpretace. Boj proti nesmyslné válce, zkáze a smrti - boj za všeobecné odzbrojení a mír dostal smysl až mrtvými z My Lai. Média byla tehdy nedopatřením u toho. A tím, že hovořila řečí tehdy ojedinělých a působivých obrazů, dosáhla katarze. Jenže dnes už jsou média obrazů plná. Účinnost obrazové výpovědi klesá. Díky odpadům armádního výzkumu simulací boje jsme si na mediální krev přivykli v "thrillerech", "hororech" i počítačových hrách. Učíme se žít na jatkách demokracie. A pravda a láska nevítězí. Jen plní hřbitovy vedlejšími účinky humanitárního bombardování. Ano, média ovlivňují negativně válku proti terorismu tím, že podlehla propagandistickým klišé globálního agresora, většinově rezignovala na definici příčin a následků, na svou roli objasňující. Dnes pouze ilustrují virtuální souboj virtuálního dobra s všudypřítomným zlem. Přichází čas nadvlády mediálního pekla nad neskutečným rájem. Přichází čas Satanova království. Přichází vymodlený konec civilizace dle podoby neokonzervativních ideologů. A tato válka se vyhrát nedá. Ani mediálně. |