To by totiž zcela setřelo rozdíl mezi tím, kdo úmyslně vede pomlouvačnou kampaň a tím, kdo zveřejní informaci, která se ukáže nepravdivou. Problém je skutečně ve správné aplikaci uvedeného ustanovení. K uznání vinným trestným činem pomluvy dle dikce zákona i ustáleného výkladu nepostačuje to, že někdo uvedl nepravdivou informaci, která je způsobilá dotčenou osobu vážně poškodit, ale musí být prokázáno, že u pachatele šlo z hlediska subjektivní stránky o lež (přímý úmysl) nebo o převzetí nepravdivé informace ze zdroje, u nějž si pachatel uvědomoval jeho nevěrohodnost (nepřímý úmysl), nikoli o omyl (pak by šlo o nedbalost, která v tomto případě trestná není).

Z hlediska ustanovení §§ 11 - 13 Obč. zákoníku je naopak za poškození cti odpovědný i ten, kdo nepravdivou informaci způsobilou jiného na cti poškodit rozšíří v omylu a dokonce i ten, kdo šíří informaci sice pravdivou, k jejímuž šíření však oprávněn, přičemž její šíření poškozuje čest postižené osoby.

V dané věci bych spíše jako špatné hodnotil ustanovení § 314e tr. řádu. Současná právní úprava je pro obžalovaného dokonce horší, než byla v době totality. Dnes může soudce obžalovaného uznat trestním příkazem vinným trestným činem, pokud na základě spisu předloženého s obžalobou dospěje k závěru, že nejsou pochybnosti o jeho vině. V době totality bylo možno trestní příkaz vydat jen tehdy, když se obžalovaný ke spáchání trestného činu přiznal a s vydáním trestního příkazu souhlasil prokurátor. Policejní orgány přitom nezřídka při objasňování trestné činnosti postupují (v rozporu s trestním řádem) tak, že provádějí pouze důkazy, které svědčí pro vinu obviněného a nezjišťují skutečnosti, které by obvinění vyvrátili a soudce pak rozhoduje na základě zmanipulovaného spisu. To, že případy, kdy byl obžalovaný trestním příkazem uznán vinným trestným činem a na základě podaného odporu byl pak po provedení hlavního líčení obžaloby zproštěn, nejsou řídké, by mělo vést zákonodárce ke změně právní úpravy.

Dochází pak dokonce k tomu, že občan má záznam v trestním rejstříku jen proto, že policejnímu orgánu podepsal protokol o výslechu, ve kterém policejní orgán řádně nezaprotokoloval jeho obhajobu a jeho důkazní návrhy, přičemž po vydání trestního příkazu nepodal odpor v zákonné lhůtě, ačkoli při řádně provedeném řízení by musel být obžaloby zproštěn, či dokonce by vůbec nebyl obžalován.