Evropský parlament ve čtvrtek schválil novou Evropskou komisi Portugalce José Barrosa. Pro bylo z přítomných 680 poslanců 449, proti 149; 82 nehlasovalo. EK nastoupí do funkce v pondělí 22. listopadu. Nahradí odstupující tým Itala Romana Prodiho. Projevit nesouhlas se chystalo z českých zástupců v EP všech šest poslanců za KSČM a člen euroskeptické frakce Vladimír Železný.

Pokračování ze včerejšího dne, 17. listopadu 2004, v kterém se čtenář dozvěděl, že přicházejí první příznaky krize s blížícím se datem konání konference, na níž se měli setkat poprvé po 15 letech klíčoví aktéři konfliktu z listopadu 1989. Zatím ale nic podstatného, bude hůř.

Předchozí díly ZDE ZDE

Pokračování ze včerejšího dne, 16. listopadu 2004, v kterém jste se dozvěděli, kterak byl autor nejprve zaujat metodou tzv. orální historie vědeckých pracovníků Ústavu pro soudobé dějiny, jež mu přišla jako dobrý základ k uspořádání konference, na které se měly poprvé po 15 letech sejít aktéři konfliktu listopadu 1989.

Zdálo se mi to jako dost dobrý nápad. Tu knihu jsem sice dostal už loni, shodou okolností právě před rokem, k 14. výročí manifestace 17. listopadu 1989, ale otevřel jsem ji až kolem vánoc. Venku praštělo, a já se poprvé začetl do knihy historika Milana Otáhala s názvem "Studenti a komunistická moc v českých zemích 1968-1989". Autor mi v rejstříku věnoval celkem 9 odkazů. Toto ale není příběh Otáhalovy knihy, ale příběh konference, která se nekonala.

Je to příběh takřečeně orální...

Vymanili jsme se sice z moci partajních tajemníků, ale dostali jsme se do područí lumpenkapitálu, namísto domovních důvěrnic nám otravují život asociální majitelé domů, a místo všemocné StB nás ohrožuje organizovaný zločin, proti kterému je státní moc prakticky bezmocná.

Příspěvek připravený na zrušenou konferenci "Co se stalo v listopadu 1989?", která se měla uskutečnit 15. a 16. listopadu 2004 v Senátu Parlamentu České republiky

Ústav pro soudobé dějiny v Praze uspořádal v říjnu 1999 k 10. výročí pádu komunismu konferenci historiků. Bohužel, komunističtí činitelé na ni pozváni nebyli, hovořili tam jen disidenti.

Před konferencí jsem se o tom, že do Prahy na ni jedu, zmínil britskému politologu Johnu Keanovi, autorovi knihy Václav Havel, politická tragedie v šesti dějstvích. Řekl jsem mu, že na konferenci vystoupí i tehdejší český prezident. Kean na to reagoval: Zeptejte se Václava Havla, jak dal Dubčekovi slib, že ho bude podporovat při kandidatuře na prezidentský úřad, a jak ho potom nesplnil.

Udělal jsem to a vyvolalo to dost neuvěřitelnou situaci. Popisovali jsme ji průběžně v Britských listech během konference v říjnu 1999. Níže uvádíme odkazy k těmto poněkud vzrušeným, ale spíš vlastně (tragi)komickým článkům. Celá "aféra" tvoří také první oddíl druhého knižního výboru z Britských listů ...jak Češi jednají, Chomutov, 2000.

Tento rozhovor Jana Čulíka s britským politologem Johnem Keanem, autorem nové knihy Václav Havel, politická tragédie v šesti dějstvích, která právě vychází v Británii (nakladatelství Bloomsbury) i v České republice (nakladatelství Volvox Globator) vyšel tento týden v časopise Reflex.

Ukázky z Keanovy knihy ZDE ZDE ZDE

Dramatické videozáběry z města Fallúdža, na nichž americký voják zastřelil na zemi ležícího, zraněného Iráčana, vyvolaly v Británii i ve Spojených státech velké rozhořčení. Avšak Quintin Wright, veterán z britské války o Falklandské ostrovy, vysvětlil v listě Guardian, že vojáci jsou vycvičeni tak, aby přesně toto dělali.

úterý 21.30: Příslušník amerických námořních jednotek, který byl nafilmován, jak zastřelil neozbrojeného a zraněného povstalce v jedné mešitě v městě Fallúdža, byl suspendován a bylo zahájeno vyšetřování tohoto případu.

Tato poprava z těsné blízkosti, kterou natočil americký novinář, přičleněný k vojákově jednotce, byla odvysílána v amerických televizích pouhých několik hodin poté, co Amnesty International obvinila americkou armádu i irácké povstalce, že porušují válečná pravidla ochrany civilistů a ozbrojených osob.

Francouzský prezident Jacques Chirac řekl ve středu večer v britské televizi v rozhovoru před jeho návštěvou Británie, že je svět v důsledku americké invaze do Iráku nebezpečnějším místem než dříve. Ve Francii však vládnou mezi francouzskými intelektuály obavy, že mezinárodní vliv Francie rychle upadá. Prezident Chirac se během své návštěvy v Londýně pokusí zlepšit špatné styky s Velkou Británií. Avšak mezi Bushovým neokonzervativním Washingtonem a Chirakovou gaullistickou Paříží vládne hluboká nedůvěra. Američané si myslí, že Francie je nespolehlivý spojenec a ve věci Iráku jen stojí stranou. Francie má přitom nyní špatné styky i s Británií a to všechno přispívá k pocitu deprimovanosti. Francouzský prezident Chirac se dosud řádně nepokusil vysvětlit své názory a postoje anglosaskému světu. V rozhovoru v britské televizi Chirac mj. uvedl:

James Zetlen, 20, student neurologie na University of Southern California, byl tak zklamán, že byl George Bush 2. listopadu zvolen americkým prezidentem, že založil internetové stránky sorryeverybody.com. Zveřejnil tam fotografii sebe samého s kusem papíru, na němž je napsáno: "Promiňte, světe, snažili jsme se. Podpis: Polovina Ameriky." Vyzval další Američany, aby učinili totéž.

Původně to vzniklo tak trochu jako vtip, ale myšlenka se chytla a stala se nesmírně populární. Za posledních 14 dní stránka zaznamenala 50 milionů přístupů a bylo na ní umístěno více než 15 000 fotografií. Zetlen uvažuje o tom, že ji promění v politickou lobbistickou organizaci.

Zetlen jako editor stránky musel více než dvě třetiny nabízených fotografií odmítnout jako příliš urážlivé. Některé byly od Republikánů. "Někteří z nich jsou přesvědčeni, že jsou naše internetové stránky zradou Spojených států. Občas nám hrozí násilím."

Jako všechno v Americe, i tyto stránky hned vyvolaly opačnou odezvu, tedy stránky notsorryeverobody.com ("Nemáme povinnost se omluvyt [sic!] světu za to, že podporujeme svobodu a demokracii," praví se tam), sorryeverybodymyass a wearenotsorry.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Den boje za svobodu a demokracii svým každoročním průběhem připomíná jemu předcházející uctění památky mrtvých. Jdou se položit věnce, sem tam svíčka se zažehne, hezké slovo se prohodí a poslední státotvorný mýtus se opráší, vyleští a nablýská se v mediální myčce. Zase je slyšet zvonit klíče, radostně hlučet davy pod balkonem Melantrichu, na němž Václav Havel pronáší památná slova za tichého souhlasu a garance Václava svatého a národu se připomenou i tváře, které ze dne na den pozbyly autority stranických předsedů a tajemníků, aby se staly terčem posměchu a pohrdání.

Všechno je to pěkné, na člověka z toho dýchne ta atmosféra tehdejší sounáležitosti a naděje, že po patnácti letech si budeme moci tykat se všemi sousedy, jedno na kterou světovou stranu korunou hodíš.

V pondělních Britských listech se objevila úvaha Borise Cveka, ve které se vyslovuje pro zrušení ústního zkoušení ve fyzice a chemii na středních školách. Veškeré zkoušení by navrhoval převést do formy písemných testů a stejný způsob navrhuje i pro vysoké školy. Podobné názory se zde objevily již dříve a proto bych si jim dovolil oponovat.

Arabské satelitní televizní okruhy jako Al Jazeera a Al Arabiya v poslední době odmítají vysílat záběry, na nichž jsou vražděni rukojmí. Televizní stanice Al Jazeera obdržela videozáznam popravy paní Margaret Hassanové, avšak nevysílala ho. Bylo to rozhodnutí, které vyvolalo v arabských médiích o tom, jak informovat o únosech rukojmích, informoval ve středu večer v televizi BBC reportér Paul Wood:

Americký dokumentarista Michael Moore plánuje pokračování pro svůj film Fahrenheit 9/11, kritický vůči Georgi Bushovi. "Jednapadesát procent amerických občanů nemělo [při těchto volbách] informace, a tak je chceme vzdělat a osvítit. Nebyla jim řečena pravda. Naší profesí je komunikovat a je na nás, abychom s tím začali teď."

Pokračování Moorova filmu, které má prozatímní název Fahnrenheit 9/11 1/2, by mělo přijít do kin za dva až tři roky. Film vyrobí společnost Miramax.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V souvislosti se znovuzvolením George Bushe se v evropském tisku objevilo mnoho článků snažících se přijít na kloub současné politice Spojených států a poněkud mysteriózním duševním pochodům jejich obyvatel. Co tyto úvahy spojuje, ať už nalézají příčiny kdekoliv, je jakýsi zklamaný, téměř dětský údiv: Jak se to mohlo stát?

Průměrný počet unikátních návštěvníků v říjnu 2004 byl v pracovní dny 5 735, v sobotu a v neděli 2 611. Počet návštěv za říjen 2004 byl 177 312, v pracovní dny 6 989, o víkendu pak 3 067 denně. Návštěvníci si za říjen 2004 zobrazili celkem 397 990 stránek, v pracovní den průměrně 16 290, v nepracovní den 5 591. V lednu 2004 tento ukazatel činil okolo 8 500 stránek v pracovní dny a okolo 3 200 stránek v nepracovní dny. 78% návštěvníků je z českých domén, 8% ze Slovenska. Čtenáři se o Britské listy zajímali v pracovních dnech zejména od 8 - 14 hod, o víkendech pak od 10 -20 hod, což ukazuje na vysoké procento čtenářů s profesionálním firemním připojením. Počet unikátních IP adres byl v říjnu 49 715, u serveru ČTK/Neris České noviny tomu bylo 75 105, čili jen o 51% více. Britské listy se podílely na provozu všech monitorovaných serverů za sledovaný měsíc z 1,65%.

V pondělí 15. listopadu 2004 navštívilo Britské listy už 7 310 čtenářů (unikátních návštěvníků) , což je o 13% více než v pondělí o týden dříve. Server ČTK/Neris České noviny měl za stejný den podle monitoru návštěvnosti iAudit 13 327 návštěvníků, což je pouze o 82 procent více než Britské listy. Počet návštěv za stejný den činil u Britských listů 9 443, u Českých novin 21 770. Čtenáři si stáhli 24 816 stránek, zatímco ze zpravodajského portálu České noviny 70 127 stránek. Počet unikátních IP adres činil 5 435, což znamená nárůst 13%, u Českých novin tentýž ukazatel činil 8 741.

Za minulý týden navštívilo Britské listy 29 788 unikátních návštěvníků, což je mezitýdení nárůst o 29%. České noviny pak v minulém týdnu navštívilo 44 132 čtenářů, což je pouze o 48% více. Stáhli si 131 827 stránek, zatímco na zpravodajském portálu ČTK České noviny 408 675. Počet návštěv Britských listů za minulý týden byl o +35% vyšší oproti předchozímu týdnu a došplhal se až na číslo 54 758, u serveru ČTK/Neris České noviny tento ukazatel činil 124 974, což je pouze o něco více než dvojnásobek. U unikátních IP adres je poměr ještě markantnější - BL: 20 106 (+25%), ČN: 28 674 (+14%), což je pouze o 42 % více. Britské listy v podstatě dělají dva lidé, zadarmo.

V pátek 12. listopadu napsal známý kubánský disident Oswaldo Paya dopis vedoucím představitelům Evropské unie. "Oslabení vlivu evropského společenství by znamenalo opuštění kubánského lidu a posílení zlovůle a porušování lidských práv," uvedl Paya v listu určeném předsedovi evropské komise José Manueli Barrosovi, zmocněnci pro společnou bezpečnostní a zahraniční politiku Javieru Solanovi a předsedovi Evropského parlamentu Josepu Borellovi. Dopis doručil Oswaldův bratr do madridského centra EU.

Francouzský ministr školství Francois Fillon v minulých dnech částečně ujasnil některé nejasnosti kolem kontroverzního "šátkového" zákona. Podle něj nemusejí rodiče ani jiní zaměstnanci školy daný zákon dodržovat. "Požadoval jsem a pan premiér trval na tom, aby byl zákon dodržován, ale neměl by se vztahovat na lidi, kterých se netýká. Tím myslím rodiče, správce a dospělé, kteří nepatří do učitelského sboru," prohlásil Fillon na setkání s rektory v Matignonu.

Hned tři genitivy za sebou se podařilo vytvořit Českým novinám veve středu vpodvečer, důstojnou připomínkou vojenskobyrokratického jazyka komunistické éry a dokázala, že i po patnácti letech je v ČTK správný komunistický duch ještě přítomen.

České noviny napsaly: "Oslavy výročí pádu totality přilákaly na Národní tisíce lidí".

Je beznadějné připomínat, že hromadění podstatných jmen je špatným stylem v každém jazyce, že čeština má i slovesa a vedlejší věty?

Jaká podprahová touha po byrokratismu vede české novináře a politiky, aby hromadili podstatná jména v genitivních tvarech? Výstižně o tomto nešvaru (často spojovaném ještě se slovesnými podstatnými jmény) o tom psal Vladimír Just viz článek Zařízení k zabránění opuštění místa nedovoleného parkování.

V produktu Skype, o kterém jsme vás před časem informovali v souvislosti s internetovou telefonií a "voláním zadarmo", byla nalezena bezpečnostní chyba, kterou server Secunia označil jako vysoce kritickou.

Chyba je způsobena nedostatečným ošetřením vstupních parametrů, což může být zneužito k přetečení zásobníku a následnému spuštění libovolného nebezpečného programového kódu například pouhým navštívením pochybné webové stránky, která obsahuje příliš dlouhý textový parametr (více než 4096 bajtů) v URI "callto:". Informoval o tom server Živě.cz. Chyba je opravena v nové verzi produktu 1.0.0.100.

Petr Pithart v Pravde 16.11.2004 povedal: "Poviem však priamo, že premyslenú predstavu o tom, čo ďalej, sme vtedy nemali." Toto je úprimné vyjadrenie o tom, že celý vývoj 17.11.1989 a po ňom, bol a je postavený na totálne živelných základoch. Je to však pravda? Nie celkom!

Väčšina politikov, novinárov a historikov považuje 17. november za začiatok "revolúcie", ale toto nie je celkom pravdou!

To již zuřila druhá světová válka, Polsko bylo poraženo a západní velmoci Anglie a Francie dále strkaly hlavu do písku a vedly zhoubnou politiku appeasementu. Francouzská armáda seděla v Maginotově linii a přes vyhlášení války Německu tak nechala Hitlerovi volnou ruku, ať si udělá s Polskem, co chce. Ale ve vlastním okupovaném protektorátu ještě nenabyl nacistický teror takového rozměru jako o několik měsíců později. Mnozí si mysleli či chtěli věřit tomu, že půjde jen o horší a tvrdší formu válečných represí, jaké poznali o 20 let dříve za 1. světové války v rámci Rakouska--Uherska. A doufali, že během krátké doby se Anglie s Francií vzchopí a Německo porazí. V roce 1939 si rozsah nacistických perzekucí a míry obětí, které budou k jeho porážce potřebné, dokázal představit jen málokdo.

Konec Československa a zřízení německého protektorátu přineslo proto těžké zklamání a pro mnohé i demoralizaci.

Proto se na podzim roku 1939 v protektorátu konaly protiněmecké demonstrace, což by již o rok později bylo zcela nepředstavitelné. Jaký má být další osud Čechů ve střední Evropě, to naznačovali okupanti již od 15. března 1939. Tlak zesílil po vypuknutí 2. světové války 1. září 1939. Reakcí na okupaci byla manifestace obyvatel Prahy 28. října 1939.

Ten převrat jsme tehdy moc nečekali, spíše než s rychlým zhroucením režimu jsme počítali -- v té příznivější variantě -- s postupnou "finlandizací", kdy budeme dále ve sféře sovětského velmocenského vlivu, ale bude nám dána jistá volnost zejména ve vnitřním vývoji, v liberalizaci hospodářství, politiky a kultury. To jsme ještě netušili, že v roce 1985 Gorbačov oznámil představitelům bratrských stran, že se budou muset spolehnout sami na sebe, že SSSR již nebude hrát úlohu Velkého Bratra. Tím byly odstartovány přípravy zásadní změny, jež byla otázkou času. Pro nás naprosto bylo tehdy naprosto nepředstavitelné, že by mohlo dojít k převratu v Praze -- a Střední skupina sovětských vojsk by zůstala v klidu ve svých garnizonách. Ještě v druhé půli listopadu 1989 jsme s násilným zásahem počítali (poučeni polskou moderní historií) a připravovali na to stávkově struktury. Ale vše bylo nakonec jinak. Naštěstí!

Vzpomínání pamětníků je jistě po tolika letech zábavné. Ale já se chci soustředit na něco jiného. Jde mi o to, kam došel vývoj, zahájený poněkud chaoticky ve dnech, jež následovaly po pátku 17. listopadu 1989. Jde -- ve zkratce -- o to, že na listopadových shromážděních lidé nedemonstrovali ani za vytunelování bank, ani ve prospěch troufalých nároků pohrobků sudeťácké šlechty, ani za vznik bezcitného prostředí, kde prachy a kariéra jsou jedinými hodnotami, jež se akceptují. Předestřít tohle tehdy demonstrujícím, nepochybně by mluvčího hnali jako provokatéra StB.

A přece je tomu tak! Proč? Pokusme se to alespoň letmo naznačit.

čtenář serveru Novinky,
který se podepsal příznačně
Jaroslav Bílý

Byl nebo nebyl Barroso terčem muslimských atentáníků z Nizozemska? Když se podíváte na titulek článku na serveru Novinky, zdrojovaný z ČTK, tak Barroso BYL terčem muslimských atentátníků. Ve větě pod titulkem je, že Barroso MĚL BÝT terčem útoku. A když si přečtete celý článek, tak tam není jediný fakt, který by o tom svědčil. Navíc jsou "atentátníci" z titulku dále v textu nahrazeni "islámskými fundamentalisty". Někteří věří titulkům, heslům, stručným větám, sloganům, jednoduchým řešením. Někteří naštěstí přemýšlí... O většině čtenářů serveru Novinky, kteří se rozhodli pod tímto článekm diskutovat, se to naneštěstí říci nedá. O redaktorovi, který článek zpracoval a vydal, také ne.

Zde je několik paralel, které lze vyvodit z jednoho kroku americké armády v boji o Fallúdžu, chcete-li, proti Fallúdži. To, že americká armáda obsadila fallúdžskou nemocnici nemělo vliv pouze na špatnou dosažitelnost lékařského ošetření pro zraněné civilní obyvatele města, ačkoli tato skutečnost je jistě nejhorším důsledkem. Obsazení jedné z fallúdžských nemocnic americkou armádou je důkazem další dimenze vedení války. Je to úroveň vysoce kreativní, což je v nesouladu s destrukční podstatou boje. Tady nejsou rozhodující počty vojáků, úderná síla nebo kvalita vyzbrojení a netýká se to prioritně nepřítele, ačkoli i ten v tom kupodivu hraje menší roli. Je to velmi spekulativní záležitost, kde nepřítel nepředstavuje konkrétní množství ozbrojenců v určitém terénu, ale nějakou abstraktní hodnotu obdařenou rozsáhlou působností.

V říjnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5119,90 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.