Určitě je to tím, že tomu sám nerozumím, jak to vlastně je, a také mi určitě chybí slovíčka a jazykové schopnosti. Nicméně musím naprosto objektivně říci, že se mi to vysvětluje nejlépe těm, kteří žádnou českou televizní stanici nikdy neviděli a nejhůře těm, kteří nejen že ji viděli, ale navíc jí i rozumějí. Naštěstí těm, kteří ji viděli, rozumějí jí a dokonce rozumí věci jako takové, nemusím vysvětlovat nic...

To, že tomu nerozumím, ještě neznamená, že na to nemám názor. Tento názor se opírá o můj základní pocit, že nechci v žádném případě poslouchat a vidět to, co mi veřejnoprávní média za mé povinné daně nazvané eufemisticky koncesionářský poplatek nabízejí. Dokonce musím říci, že vlastně neznám nikoho, kdo by něco takového vidět nebo poslouchat chtěl. Zároveň si nejsem vědom toho, že bych někdy zapochyboval o nutnosti existence medií mimo soukromý sektor a nikdy jsem nic podobného neslyšel ani ve svém okolí.

Kdybych měl charakterizovat základní pocit, který mám ze současné podoby veřejnoprávních médií, tak je to manipulace. To, na čem by podle mého názoru měla veřejnoprávní média stát, tedy na zprostředkování čisté informace, to v naších veřejnoprávních mediích skoro neexistuje. Dokonce už i na liště, která běží ráno při "Dobrém ránu" si mohu jasně přečíst nejen co se stalo, ale i to, co si o tom má správný divák myslet. "Už zase nastavují zrcadlo," říkám si s "Vesničkou mou..." znechuceně a hledám na obrazovce jedno bdělé oko Alexandra Klimenta.

A tak to jde od rána do večera a posledních pár let i od večera do rána. Je jedno zda je ve veřejnoprávním médiu ten či onen direktor ta či ona rada. Prostě je to tak. Zvláště je to tak, když tato média vykřikují do éteru svoji veřejnoprávnost a objektivitu a ještě to obalí do paskvilu typu: "...vaše, tedy Česká televize..." nebo naopak či nějak podobně. Zkreslená faktografie je potom završována šmíráckou publicistikou pomocí skryté kamery, ze které čpí objednávka na hony daleko.

Když se nenajde nikdo, kdo by svojí autoritou tezi stvořenou médiem potvrdil, přizve se spřátelený novinář, který jsa označen za odborníka, poslušně odpapouškuje kýžené a tím je věc hotová. Je až fascinující, jak takové médium potom takto stvořenou legendou žije. A když se ukáže, že je to úplná blbost, tak se nikdy neomluví, ale konstatuje se, že se nic neprokázalo. Musím říci, že toto naprosto chápu u bulváru, nevadí mi to v soukromém médiu, ale u veřejnoprávního to naprosto odmítám.

A znovu musím připomenout, že taková a podobná činnost je vydávána za službu hlídacího psa demokracie nebo za oporu prostým lidem. "IPB - lev na vaší straně věe svět financí", vidím známé heslo a připomínám si že tak drahou chcíplotinu neměli snad nikde na světě.

Myslím, že by nebylo korektní jenom nadávat. Spousta pořadů je dobrá. Ale manipulace informacemi v základně média vede k tomu, že prostřednictvím tohoto tlaku vnímáme i zábavné pořady, seriály a nakonec se s nedůvěrou díváme snad i na POPULARIS, což je mimochodem právě jeden z pořadů, který pro mne představuje předobraz média budoucí, opravdové veřejné služby. Najde-li se v seriálu poctivý úředník nebo podnikatel, tak divák stejně celých třináct dílů čeká, až se ten parchant vyloupne a když k tomu nedojde, tak brblá.

Nezbývá po kritice než také několik slov o tom, jak bych to viděl. Především bych rád poznamenal, že podoba dnešních veřejnoprávních médií nedává žádnou záruku možnosti jejich účinné transformace v opravdu veřejnoprávní média. Není to možné. Vztahy, které se vytvořily a petrifikovaly uvnitř i vně těchto médií to prostě vylučují, protože opravdová transformace by zbavila oné manipulativní moci ty, kteří ji dnes za naše peníze proti nám používají.

Kdo jsou oni reální vládcové veřejnoprávnosti, se dozvíme, když si uvědomíme postoje jednotlivců a skupin kolem "vánoční krize" v televizi před několika lety. Podobné je to i v Českém rozhlase.

Tlaku takových lobby nemůže opravdu odolávat účinně žádný management. Prostě to, co je dnes veřejnoprávní médium, se nedá uskutečnit na půdorysu revolučně právních představ počátku devadesátých let a s lidmi poplatnými tomu, že musí být za každou cenu angažovaní. A to nikoliv jenom pro věc či proti ní, ale zejména pro někoho a proti někomu. Nad veřejnoprávními médii se tak vznáší nejen duchové Václava Kopeckého a Zdeňka Nejedlého, ale jukají na nás i Fojtík s Kojzarem.

Moderní veřejnoprávní medium musí stát na informační službě. Musí striktně oddělovat fakta od spekulací. Správní informace od politických informací. Musí mít jasná pravidla hry pro vládu i opozici. Jeho ctí musí být soulad se skutečností v daném čase, perfektní uvádění zdrojů a struktury informace a vylučování konfliktů zájmů. Jasně musí být ohraničena publicistika a dokonce si umím představit, že své jasné pole může mít i skrytá kamera.

Veřejnoprávní médium musí být zřetelné tím, že nemá vlastní názor, ale poskytuje prostor názorům druhých. I pro ně je službou.

Veřejnoprávní médium nesmí mít ve svých ukazatelích úspěšnosti sledovanost. O tu obecně nesmí jít. Může to být žádoucí pouze ve velice úzkých segmentech tvorby. Rovněž není možné, aby veřejnoprávní medium bylo jakkoliv závislé na cizích zdrojích. Upozorňuji závislé. To neznamená, že to určitého segmentu pořadů nebudou soukromé zdroje moci vstupovat. Nesmí ale docházet k situaci, že tyto zdroje se začnou volně potulovat rozpočtem veřejnoprávního média a ovlivňovat jeho informační výstupy. Veřejnoprávní média se nechala vmanipulovat do "volné soutěže" se soukromými a na oltář nedosažitelného vítězství obětovala jako první právě tuto veřejnou službu.

Veřejnoprávní médium by mělo být v nejlepším slova smyslu průvodcem občana v moři informací. Být na jeho straně chcete-li, ale nevodit ho za ručičku nebo mu dokonce podsouvat vlastní názor. To se nebude stávat, když ho veřejnoprávní medium nebude z vlastní povahy mít...

Nyní je před námi obrovská šance v podobě zamýšleného digitálního multiplexu. Je to kvalitativně nová forma, která by měla být právě budována podle nových zásad veřejné služby. Je k tomu jako stvořená. Jeho prioritní přidělení veřejnoprávnímu sektoru se ovšem nesmí stát nástrojem porážky soukromých médií, ale naopak ukončením přímé soutěže mezi soukromými a veřejnoprávními médii. Musí být v rámci tohoto multiplexu definovány jeho funkce a k nim potřebné činnosti. Svěřit by se měl do nových rukou v nových finančně právních vztazích.

A všichni, kdo o něj usilovali, by měli být tak jako Mojžíš vyzvednuti na nebesa, ale nemělo by jim být dáno vstoupit do země zaslíbené multiplexové...