Samozřejmě, nikdo neudělil Nobelovu cenu jedinému americkému prezidentu, který odmítl dvě spolu navzájem související, široce přijímané představy: zaprvé, že je Sovětský svaz trvalým rysem poválečného světa a zadruhé, že úkolem západní diplomacie je uzavřít mírové narovnání s muži v Kremlu. Reagan se lišil od svých předchůdců svým vzdorným optimismem ohledně komunistické tyranie Ke konsternaci konvenčních ministrů zahraničních věcí po celém světě Reagan viděl a předpověděl, že "říše zla" skončí na "smetišti dějin", napsal v týdeníku Sunday Telegraph americký neokonzervativec Richard Perle:

sobota 23.00: Bývalý americký prezident Ronald Regan zemřel ve věku 93 let. V posledních dnech přicházely zprávy, že se jeho zdravotní stav zhoršuje. Reagan měl Alzheimerovu chorobu a už několik let nevystupoval na veřejnosti. Zemřel ve svém domě v Kalifornii podle přítele, kterého anonymně citovala tisková kancelář Reuters. Zemřel v sobotu ve 21 hodin středoevropského času na zápal plic.

Ronald Reagan byl americkým prezidentem v letech 1981 - 1989 a dožil se vyššího věku než jakýkoliv jiný dosavadní prezident USA. V roce 1994 Reagan oznámil, že trpí Alzheimerovou chorobou, která ničí mozkové buňky a způsobuje ztrátu paměti. Od to doby žil ve svém domě v Los Angeles, kde se o něho starali příslušníci jeho rodiny.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Britské listy, ač nedisponují možnostmi české policie, Interpolu či tajných služeb, před časem publikovaly rozhovor Jana Paula s Georgem Novotnym, aby objasnil okolnosti jeho údajného "stíhání" ve Spojených státech. Odpovědi Novotného by měly nyní zajímat především předsedu senátu pražského městského soudu Dušana Pašku, který hodlá v pondělí ráno oznámit, zda skutečně zahájí proces kvůli neproclení obrazů, které si Železný nechal dovézt Novotným. Paška soud podle Lidových novin záměrně naplánoval na předvolební týden. Pokud by soudce dospěl k závěru, že lze Novotného stíhat jako uprchlého, proces s Železným by začal "podle plánu", tvrdí Lidové noviny.

Podle jakého plánu? ptáme se my.

Obránci lidských práv apelují na ministra spravedlnosti, aby zabránil jejímu vydání do Ruska

Na ministra spravedlnosti se v těchto dnech dopisem obrátila česká pobočka mezinárodní organizace pro lidská práva Amnesty International v případě ruské občanky, novinářky Světlany Kovalevy, jejíž vydání k trestnímu stíhání požaduje Ruská federace. Obránci lidských práv se obávají, že v případě vydání by jmenovaná byla vystavena riziku mučení či jiného krutého, ponižujícího nebo nelidského zacházení.

Papež Jan Pavel II. podrobil v pátek prezidenta George Bushe veřejné, ostré kritice v souvislosti s politikou jeho vlády v Iráku. Odsoudil "politováníhodné" týrání vězňů a požadoval mezinárodní řešení krize v Iráku.

pátek 22.00: Papež Jan Pavel II., který je silným odpůrcem války v Iráku, požadoval dnes při schůzce s americkým prezidentem Georgem Bushem rychlý návrat irácké suverenity. Mezi Bushem a Janem Pavlem II. se nejprve konala soukromá schůzka, při níž, uvedl papežův poradce, řekl Jan Pavel II. "několik věcí" Bushovi o válce a o míru.

Desetitisíce protiválečných demonstrantů se vydalo do ulic protestovat proti návštěvě amerického prezidenta. Demonstranti skandovali: "Ne Bushovi, ne válce!" Organizátoři odhadují počet účastníků demonstrace na 150 000 osob, policie na 25 000.

V sobotu bude zahájena velká operace, jejímž cílem je zabránit vznikající obrovské humanitární krizi. Odborníci varují, že v Súdánu zemře v nadcházejících měsících na hladomor až 300 000 lidí, pokud se jim nedostane základní humanitární pomoci.

V květnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 3370,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Přitom čtenost Britských listů rapidně roste.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Nedá mi to, abych nereagoval na článek Zdeňka Bárty Strach. Autor se totiž nesnaží o objektivní srovnávání minulosti a přítomnosti, vytýká komunistickému režimu to, co provádějí všechny režimy. Jeho pohled je černobílý, podobně jako pohled komunistů na první republiku.

Diskuse o strachu za komunismu ZDE ZDE ZDE ZDE

Absolutně nemohu souhlasit s panem Františkem Hájkem ZDE, který tvrdí, že nejhorším možným trestem pro disidenta za komunismu bylo "přeřadit ho k lopatě anebo do kotelny", a pak už nad ním "byla moc bezmocná".

Kdokoliv se vzepřel stádovitému myšlení a začal jednat svobodně, stal se terčem systematického šikanování policie. Těchto případů zaznamenal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných podstatné množství. Jedním z osob, kterou exponenti komunistického režimu ještě v druhé polovině osmdesátých let umučili k smrti, byl "lidový právník" Pavel Wonka. Svoboda je nedělitelná. Netvrďte, že mohlo-li se v československé společnosti beztrestně dít to, co se stalo Pavlu Wonkovi, nemuseli se ostatní občané bát, že se jim stane totéž, vystrčí-li hlavu nad parapet.

Diskuse o strachu za komunismu ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE

Chtěl bych se vyjádřit k diskusi na BL o poměrech před listopadem 1989. Nevím jak je to s těmi, kteří měli strach. Pokud byli skutečně velmi aktivní a podíleli se na akcích typu Charta 77 a pod., pak ti skutečně mohli mít strach. Výslechy na StB, noční razie a podobné akce rozhodně nebyly žádný medíček. Jenže to bylo maximálně pár stovek lidí.

K diskusi o strachu za komunismu ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE ZDE

V posledním vydání magazínu MF DNES vyšel článek Milana Vodičky, věnující se americkému filmaři Michaelu Moorovi. Článek, který sám příliš nevyniká snahou o nestrannost, se řadí mezi ty, jež Moora obviňují z manipulace. "Ukazuje svět ne takový, jaký je, ale takový, jak jej vidí on sám," píše Vodička o prominentním "antibushovci".

Stále slyším až příliš často nářky na právo. Je to náš právní řád, který nechrání naše hodnoty a zájmy a který svou složitostí a neprůrazností nahrává těm, kdož jej nerespektují a zneužívají. Ale není to tak trochu jalový pohled na naši vlastní neschopnost s právem zacházet?

Předvečer vstupu České republiky do Evropské unie je vítanou příležitostí rekapitulovat, co se za posledních dvanáct let stalo nejen u nás, ale i v celé střední a východní Evropě. Nikoli snad jen proto, abychom přispívali k váhavému a opatrnému politickému diskursu, který až na výjimky probíhá v těchto zemích jakoby s obavami, aby někdo nepřišel na to, kdo vlastně do té EU vstupuje, a zda nedojde k překvapení, až se staří, starší a noví členové tohoto evropského sdružení začnou setkávat i mimo bruselské vyjednávací kanceláře. Budou totiž muset i naši minulost začít reflektovat společně a stejně tak my s nimi tu jejich, k čemuž máme dosud ještě méně odvahy než k pohledu na sebe samé. Ale jistě patří k dobrému vychování začít nejdříve u sebe, a potom se teprve věnovat těm druhým.

Témata válka a nový světový řád či demokracie a bezpečnost pronikla do mnoha současných diskusí a polemik, které dokládají, že naše už beztak skromné naděje vkládané do pozitivního vývoje nejsou příliš podložené. Problém vztahu mezi dějinami a progresem se z této perspektivy stává dalším tématem, jež zaměstnává naši pozornost. Právě tyto otázky byly probírány na mezinárodní konferenci "Philosophy and Social Science", jež se minulý týden po dobu pěti dnů v Praze konala již podvanácté.

Kameraman televize BBC Simon Cumbers byl usmrcen a reportér BBC zraněn, když na ně začali střílet ozbrojenci nedaleko hlavního města Saúdské Arábie Rijádu. Šestatřicetiletý Cumbers pracoval jako novinář na volné noze a jako kameraman pro BBC a další média, dvaačtyřicetiletý reportér Frank Gardner je považován za čelného odborníka na al Kajdu. K útoku došlo v neděli kolem 18.40 středoevropského času.

Dubnová cesta prezidenta Václava Klause do Čínské lidové republiky vyvolala otázku, zda došlo v české zahraniční politice po výměně prvního muže státu ke změně. Jestli skončilo období, kdy je na Hradě přijímán dalajláma se snahou vyvolat napětí mezi malou středoevropskou zemí a asijským kolosem. Zda přestalo být moralizování důležitější než obchod a jestli už ideologie nezakazuje politické manévrování. Vládní odejmutí licence na vývoz radarového zařízení Věra do Číny však vrací všechno zpět.

Je jasné, že Britské listy nemohou posílat po světě zpravodaje a jsou tedy odkázány na mezinárodní média. Ale bylo-li by podle těchto médií naivitou přisuzovat poctivé pohnutky a čisté záměry Spojeným státům, míněno tak obecně, ať dělají cokoli, a tudíž i Bushovi, vždyť je Američan, pak je podle mne ještě větší naivitou přisuzovat poctivost a čisté záměry médiím, míním tak obecně.

Okolo Šaronova plánu "jednostranného odpoutání" v pásmu Gazy se minulý týden strhla bitva, jakou izraelská vláda hned tak nepamatuje. Aby si Šaron zajistil většinu v nedělním hlasování ve vládním kabinetu, neváhal sáhnout k drakonickému opatřením -- odvolání dvou ministrů z koaliční strany Národní svaz, ministra dopravy Avigdora Liebermana a ministra turistiky Bennyho Elona. Už předtím kolovaly pověsti, že by v případě nutnosti byl ochoten obětovat dokonce i svého stranického kolegu, vicepremiéra Nathana Ščaranského, což se už silně podobá rozkolu ve straně Likud.

Článku Brada Evensona v novinách "National Post" se ani nechce věřit. Uvádí, že až 24 tisíce pacientů umírá ročně v kanadských nemocnicích a zdraví dalších desetitisíců jiných pacientů je poškozováno. Dochází k otravám i mrzačení lidí vinou chyb zdravotního personálu, jimž by se dalo předcházet.

Zdá se mi, že ve při o to, do jaké míry má být při volbě jména pro vlastního potomka ponechána rodičům svoboda a tvořivost, je více argumentů na straně zastánců současného zákona. Možná nemusím s panem Jalůvkou souhlasit v jeho názoru na stádnost většiny obyvatelstva, ale nejspíš se shodneme, že láska pana Lepaře ke Skandinávii vyplodila ještě velmi přijatelnou variantu z barvitého spektra možných, míní Martin Mrzena.

Diskuse o povolování jmen dětí ZDE ZDE ZDE

Ač (v současnosti) ekonom, nepatřím zatím k té "velké části", o které píše pan Hynek Hanke ZDE ve svém článku "Vývojáři software ohroženi softwarovými patenty", která se domnívá, že "rozšíření patentů do této oblasti [software] by mělo rozsáhlý negativní dopad na vývoj software". Naopak, nemám v této oblasti vůbec jasno, a výše uvedený článek na této skutečnosti vůbec nic nezměnil.Možná následujícími řádky projevím svou naprostou ignoranci v této oblasti, ale pokud mi někdo z oné "informované veřejnosti" pomůže z temnoty nevědomosti alespoň o krůček výš ke světlu, budu spokojen

Plně podporuji Hynka Hankeho v tom, že matematické algoritmy a podobné kategorie by neměly být předmětem patentů, podobně jako jiné výsledky základního výzkumu.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Někde by se mohlo zdát, že oslavné řeči slyšitelné z Bruselu uprostřed jednoho z minulých týdnů by mohly být podstatou věci. Ne tak ve Švýcarsku. Druhá část bilaterálních dohod mezi Švýcarskem a EU, jak se nazývá další etapa tvrdých jednání mezi těmito politickými celky, je z několika důvodů poučná.

Sofistika je krásná věc. Když se člověk napřed rozhodne, co chce dokázat a pak jen hledá argumenty, na které je těžko odpovědět, jde to krásně od ruky - mimo jiné proto, že nemusí pracně shánět a vyhodnocovat fakta. Navíc nad hotovým dílem se člověk musí cítit jako ten, kdo pravdu nejen vlastní, ale přímo jí stvořil. Něco jako Bůh všemohoucí a vševědoucí. Nedávno si na těchto stránkách kdosi postěžoval, jak snadno vyrábějí někteří novináři účelové pravdy a jak pracně je ti solidní uvádějí na pravou míru.

Reakce na článek V. Poláka "Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské".

Ráda bych reagovala na vaši zmíňku o terorizování matky úřednicemi MNV v souvislosti se strachem. Sama jsem tento nepříjemný dohled také krátce zažila, teprve nyní ale chápu, že nešlo strach rodiče, který o své dítě může doopravdy přijít, píše G. Nová a pokračuje:

Pravopis bude po sporné reformě z roku 1998 od srpna 2005 povinný pro všechny německé školy. Na tom se dohodli ministři kultury jednotlivých spolkových zemí na setkání v Mohuči. Všichni žáci tak musí od školního roku 2005/2006 psát pouze podle nových pravidel.

V debatě o správném kursu v energetické politice se vyslovili politici SPD, Zelených, CSU i CDU pro všeobecné omezení rychlosti na dálnicích na 130 kilometrů v hodině. Předseda výboru pro životní prostředí ve spolkovém sněmu, Ernst Ulrich von Wiezsäcker (SPD), řekl nedělnímu Bildu, že považuje limit sto třiceti kilometrů v hodině za rozumný i v Německu. "Ostatní země ukazují, že to funguje," dodal.

Světové sdružení bývalých československých politických vězňů Zürich ve spolupráci se Sdružením bývalých politických vězňů ČR 1948 - 1989 Praha a se Sdružením bývalých politických vězňů ČR 1948 - 1989 Znojmo zvou bývalé československé politické vězně, jejich přátele, sympatizanty a blízké z celého světa na tradiční setkání v rakouském ALTNAGELBERGU. Setkání bude zahájeno mší svatou v sobotu 31. 7. 2004 v místním kostele v 11.00 hod. Mši svatou bude sloužit dlouholetý politický vězeň ,papežský prelát Mons. ThDr. Antonín Huvar OT. Setkání bude zakončeno v Nových Hradech (CZ), kde v jídelně kláštera řádu servitů je zajištěno posezení a oběd.

kontakt: gracian.tejral@tiscali.cz

"České" banky jsou i v absolutních číslech nejdražší ve střední Evropě. Měřeno poměrem cena/výkon jsou nejdražší v okruhu doletu středně velkého dopravního letadla. (Pokud ovšem neletí čistě východním směrem.) A služby? Téměř každý pokrok okamžitě vyváží omezující podmínka, klientovi předložená s mašličkou jako služba navíc a pro jeho dobro.

Není kam utéct. Klienti, státní aparát, zákonodárci, i třeba lidé ze Sdružení obrany spotřebitele i čeští soudci vystudovaní za minulého režimu nikdy jiné než špatné a drahé služby nezažili. Takže stížnosti těch, co zažili něco jiného, končí u těch, co nic jiného neznají a tudíž nemohou ani pochopit nebo se jim to hodí. Místní zvyky mají přednost, logika se vleče o berlích.

Alespoň si se čtenáři BL můžeme popovídat. Začalo to emailem pana Koláře:

Svobodného ducha, kvalitního vzdělání a politicky nezávislého. Takhle nějak by si patrně šéfredaktor Britských listů Jan Čulík představoval českého novináře. O tom, jaká je situace v dnešních českých médiích, by stálo zato provést hloubkový výzkum. Nebudu vás trápit: je to někdy peklo!

Vyprávění pana Jiřího Dienstbiera v článku "Jak jsme v Československém rozhlase bojovali proti totalitě" (BL, 2.6.04) totiž opravdu působí jako pohádka z mechu a kapradí. Znám také pár pamětníků té z doby, například Miluši Tikalovou či Jaroslava Jírů z rozhlasu, kteří patří k lidem doby, v níž cynismus ještě nebyl tak rozšířenou kategorií. Jednou jsem byl také na výročí "boje o Československý rozhlas" z roku 1968, a seznámil jsem se tam s nenápadným pánem, jméno není důležité, a on o té době mluvil takovým způsobem, že jsem měl občas pocit, že v té době musel být snad: ráj na zemi.

Ne, všichni víme, že nebyl, ale touha těch lidí byla snad opravdu jiná. Utopie? Podléhali utopii? Ano, snad že tomu, co dělali, trochu, ale opravdově věřili; a právě díky tomu, že svou práci měli neuvěřitelně střeženu, a žili v denním napětí, zda to "projde", podávali někdy výkony téměř nadlidské. Jistě, cenzura, ale cenzura té doby byla jiná, než ta dnešní. Nevěříte?

Sebevědomí teoretikové jsou schopni vytýčit i grandiózní, globální programy ve velmi krátkém čase. V tomto smyslu pak v dílnách politických lídrů jejich "mozkové trasty" plodí strategie a volebně laděné programy po tuctech. Co takových programů se u nás už zrodilo. Kdo by si dal práci s jejich nezaujatým porovnáním s realitou byl by nepříjemně překvapen. Jak triumfálně se nesly programy transformace, návratu do Evropy, obnovení ekonomického růstu atd. zpočátku formulované OF, posléze ODS a nakonec ČSSD.

A jak naproti tomu tísnivě působí rozladění obyvatelstva tváří tvář velké a rostoucí nezaměstnanosti, neuvěřitelnému zaostávání našich příjmů za západoevropskými, hrozivému růstu našeho veřejného dluhu. Zajisté není problémem vytyčovat smělé programy vládnete-li formulační lehkostí a notnou dávkou sebedůvěry. V některých oblastech to i docela projde, rozhodně však ne v ekonomice. Ale neztrácejme čas povídáním, že ekonomie je věda a přejděme rovnou k věci.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.