Bushovo postavení v předvolebních průzkumech klesá a i dosti konzervativní komentátoři jsou znechuceni z Kayových poznatků a z faktu, že USA šly do války na základě falešných záminek. Každý chce nyní vědět, jak selhaly americké tajné služby, jako kdyby v tom spočíval problém. Je jasné, že informace zpravodajských služeb, které byly už samy sobě mylné, byly značně přeinterpretovány Bushovou administrativou, aby odpovídaly jejím předem určeným cílům. A není pravda, že se všichni mýlili. Především zde už dříve někteří -- hlava Mezinárodní asociace pro jadernou energii a další -- jasně zdůrazňovali, že není k dispozici žádný důkaz o existenci oněch zbraní.

Bush je nyní v defenzívě. Klika, která ho obklopuje, vypráví různé pohádky. Colin Powell si nyní není jistý, že ony zbraně vůbec existovaly, právě tak jako George Bush sám. Cheney a Rumsfeld stále tvrdí, že očekávají jejich nalezení. Na tom ale už nezáleží. Ospravedlnění války se změnilo. Bush nám říká, že Sadám Husajn měl "schopnost vyrábět zbraně." A krom toho "byl nebezpečným mužem" a "tohle je nebezpečný svět." Sadám Husajn byl nebo je "šílenec," který potenciálně mohl vyrobit zbraně hromadného ničení a "pak nechat, aby se tyto zbraně dostaly do rukou temné teroristické sítě." Navíc, "když USA tvrdí, že zde budou vážné následky, kdyby zde vážné následky nebyly, vytvoří to opačné následky." Takže nakonec, kdo ví? Mohl mít taky klidně jaderné zbraně a pak by se USA "ocitly v pozici vydíraného."

Tohle je ovšem dosti slabé vysvětlení, proč dnes USA ztratily veškerou věrohodnost, pravděpodobně i s Tony Blairem, který by to ale bohužel nikdy nepřiznal. V Iráku se mezitím vůbec nedaří. Každý týden je zabito pět až deset Američanů. A je neobyčejně nebezpečné pokusit se zapsat do iráckých policejních sil. Irácké ženy se nyní obávají, že budou muset opustit své domovy kvůli fundamentalistickým tlakům. Irácký zákon týkající se žen, dříve nejpokrokovější v arabském světě, byl nyní iráckou prozatímní správou zrušen ve prospěch práva šáría. USA by se neobyčejně rády hned jak to bude možné stáhly z této bažiny, o které tvrdí, že v ní nikdy neuvázly. Rády by 30. června předaly suverenitu irácké vládě. Byly by rovněž rády, kdyby dohled nad politickými jednáními mezi Iráčany po červnu převzala OSN. Kdyby se stabilizace ujaly síly NATO. Není ale jasné, jestli se podaří splnit kterékoli z těchto přání.

Přechod správy na Iráčany plánovaný na 30. července nyní uvázl, protože šíiti trvají na volbách (demokracie, pamatujete?) které by vyhráli. Kurdové trvají v podstatě na samosprávě. A sunnité trvají na tom, aby nepřišli o všechno. Šíiti a Kurdové mají své vojenské jednotky, a sunnité se je bezpochyby chystají vytvořit. USA zčistajasna vydaly dokument ukazující, že etnický konflikt je celý jedním velkým spiknutím Al-Káidy.

Skutečností ale zůstává, že bude zázrak, pokud po červnu nedojde spíše k nepříjemné občanské válce. A pokud si USA myslí, že Kofi Annan a NATO se chtějí dostat doprostřed toho všeho, měly by si to ještě lépe promyslet. Neue Zurcher Zeitung, hlavní švýcarské noviny a sotva noviny nepřátelské USA, vydaly karikaturu ukazující míchačku cementu s nápisem "Obnova Iráku," jak polévá Bushe (oblečeného ve vojenském), který je už z poloviny zaplavený cementem. S pohledem na zmatené diváky označené za OSN a Evropu Bush zoufale říká: "Dobrá, pokud na tom skutečně trváte, přiložte také ruku k dílu."

Problém spočívá v tom, že George Bush nemá kam jít. Má nyní složité předvolební období, a má co vysvětlovat pokud jde o jeho vlastní (ne)účast ve válce ve Vietnamu. Může jak jen chce bouřit o tom, že šíření jaderných zbraní je tak velkou hrozbou, že by nikdo neměl ani používat atomový pohon pro mírové účely, nebo bude čelit následkům -- a mezitím navrhuje rozšířit kapacitu USA na výrobu atomových bomb. Můžeme jen čekat ten nápor, jak jednotlivé země přestanou se svou výrobou jaderné energie.

A dále tu je malý zájem o ekonomický propad, který vytváří v USA. Jestliže vrátíte většinu daní, které dostanete a mohutně rozšiřujete válečné výdaje, ovšemže pak deficit roste do astronomických rozměrů. Tím Bush straší celý seriózní kapitalistický svět. A i jeho ultrapravicoví ekonomičtí konzervativci v Kongresu hrozí neúčastí v příštích volbách kvůli nekonečně rostoucímu deficitu.

Bush nám ve svém rozhovoru s Timem Russertem z NBC zanechal poslední útěchu. Řekl, že "svobodný Irák změní svět." Osobně doufám, že svobodný Irák pokud jej my a Iráčané vůbec kdy dosáhneme, by mohl změnit i Spojené státy. Kdo ví? Bude to Bushův odkaz.

Zdroj: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2004

Všechna práva vyhrazena. Autor dává svolení šířit tento text elektronicky a publikovat ho na nekomerčních internetových stránkách, pod podmínkou, že nebude krácen a že bude publikováno toto copyrightové oznámení. Přejete-li si text přeložit, publikovat ho na komerčních stránkách či tiskem, obraťte se na autora.