Velká skupina protestujících pocházejících převážně z USA -- neočekávatelná koalice odborářů z AFL-CIO, ekologických aktivistů a anarchistů -- toto setkání úspěšně narušila. O dva měsíce později, v lednu 2000 v Davosu, vyzkoušela skupina asi padesáti intelektuálů z celého světa odlišnou taktiku a zorganizovala "Anti-Davos v Davosu," čímž usilovala dostat anti-neoliberální argumenty na stránky světového tisku.

A v únoru 2000 navštívili dva brazilští vůdci lidových hnutí, Chico Whitaker a Oded Grajew, Paříž, aby se setkali s Bernardem Cassenem, šéfredaktorem Le Monde Diplomatique a prezidentem francouzského Attac. Tito dva Brazilci navrhli Cassenovi spojit síly a svolat celosvětové setkání, které by spojilo masový protest a intelektuální analýzu. Toto setkání svolali do brazilského Porto Alegre na stejnou dobu, kdy v Davosu probíhalo v roce 2001 setkání Světového ekonomického fóra. Své setkání nazvali Světové sociální fórum a Cassen prohlásil, že jeho cílem je "zastínit Davos."

V roce 2001 bylo v Porto Alegre očekáváno zhruba 1500 účastníků. Dorazilo jich zhruba 10 000. Hlavní jádro účastníků pocházelo v roce 2001 z Latinské Ameriky, Francie a Itálie. Mezi základní principy WSF patřilo to, že bylo "otevřeným místem pro setkávání" "skupin a hnutí občanské společnosti, které se staví proti neoliberalismu a ovládání světa kapitálem a jakoukoli formou imperialismu." Jeho hlavním heslem bylo "jiný svět je možný." Byl to "proces" ne organizace. Nemělo samo za sebe zaujímat stanoviska nebo navrhovat akce, ale mohlo přispět k tomu, aby se na takových stanoviscích nebo návrzích shodli někteří nebo všichni účastníci WSF. Bylo "pluralitním, rozmanitým, ne-konfesijním, nevládním a nestranickým" a jednalo "decentralizovaným způsobem." Stručně řečeno nemělo žádnou hierarchii a organizační disciplínu.

Tato podoba byla originální a dost odlišná od historických protisystémových hnutí včetně komunistických a jiných internacionál. A měla ohlas. Druhé setkání v Porto Alegre přilákalo 40 000 účastníků, nyní včetně velké skupiny ze Severní Ameriky. Třetí WSF, v roce 2003, mělo 70 -- 80 000 účastníků. Dorazila všechna myslitelná hnutí, reformistické i revoluční, celé spektrum utlačovaných nebo marginalizovaných osob, stará levice i nová levice, sociální hnutí i nevládní organizace. Rovněž přišel větší počet politických osobností. Světový tisk tomu věnoval rostoucí pozornost.

Objevovaly se ale i problémy. Tři největší byly tyto: 1) napětí mezi těmi, kdo trvali na uchování podoby otevřeného fóra a těmi, kdo chtěli, aby se z WSF stalo "hnutí mnoha hnutí" a v konečném důsledku patrně další "Internacionála," 2) nepoměrně malá účast z Asie, Afriky a střední a východní Evropy, (3) debaty o vnitřní struktuře a financování WSF -- jak demokratická a jak nezávislá byla tato struktura? Všechny tyto tři problémy byly vyzkoušeny na setkání v Bombaji, prvním, které bylo pořádáno někde jinde než v Porto Alegre.

Koncepce otevřeného fóra je původními zakladateli pokládána za klíčový prvek, který zajišťuje sílu WSF. Tvrdí, že jakýkoli odklon od této podoby povede k vylučování a přeměně WSF v sektářštější hnutí. Aby zajistila otevřenost fóra, vyloučila charta principů "stranické reprezentace" a "vojenské organizace." To ovšem bylo stejně obtížné prosadit vzhledem k tomu, že se strany i guerillová hnutí stejně účastnily skrze své širší společenské organizace. A bylo to dost kontroverzní vzhledem k tomu, že mnozí účastníci neviděli žádný důvod vylučovat stranické struktury (dokud by žádná z nich hnutí nekontrolovala). A mezi guerillové organizace patří i zapatisté, kteří se prohlašují za vojenskou organizaci, i když je jejich vojenská činnost ve skutečnosti takřka nulová, a většina účastníků s nimi ovšem značně sympatizuje, nebo je dokonce pokládá za vzorové hnutí.

Když se Fórum přesunulo z Brazílie do Indie, ze země, v níž většina hnutí více či méně podporovalo Partido dos Trabalhadores (PT) a tak zde nebyla potřeba skutečná formální přítomnost PT, do země, kde jsou hnutí rozdělena mezi mnoho stran a kde jsou strany klíčovými masovými organizacemi, indický organizační výbor ustanovení o stranách obešel. K rozkolu mezi Indy vedlo ale i opatření o násilí. Malé maoistické hnutí zorganizovalo proti-fórum nazvané Mumbai Resistance -- 2004 na základech, které se snaží zkřížit cestu WSF. Odsoudilo WSF jako kombinaci trockistů, sociálních demokratů, reformistických masových organizací, nevládních organizací financovaných nadnárodními organizacemi -- stručně řečeno jako trójského koně kvietismu a kontrarevoluce. Zaútočili zejména na koncepci otevřeného fóra (které prohlásilo za pouhé řečnické cvičení), heslo (žádný "jiný svět," cílem je socialismus, prohlásilo) a financování WSF (fakt, že v minulosti přijalo určité peníze od Fordovy nadace).

Ale Mumbai Resistance se nakonec stalo jen malou vedlejší atrakcí, která sice vyvolala zajímavou diskusi na WSF, ale přilákala jen 2 % jeho účastníků. A pokud jde o akce WSF, mnozí zdůrazňovali, že celosvětové demonstrace 15. února 2003 proti válce v Iráku byly inspirovány a organizovány účastníky WSF. A tak se nakonec zdá, že všichni souhlasí s tím, že by si WSF mělo uchovat koncepci otevřeného fóra, ale zároveň asi najít nějaký způsob, jak akceptovat a institucionalizovat skupiny, které by chtěly pořádat společné akce. Už existuje shromáždění hnutí, která se setkávají ve stejné době jako WSF a přijímají rezoluce a navrhují konkrétní akce. Plánují celosvětovou demonstraci 20. března 2004, k výročí americké invaze do Iráku.

Za přesunem do Bombaje byla touha rozšířit geografický záběr WSF, a byl to spektakulární úspěch. Podle jednoho předního indického organizátora v roce 2002 v Indii nevědělo ani 200 lidí, co je to Světové ekonomické fórum. V roce 2004 jej navštívily stovky organizací a více než 100 000 Indů, pocházejících ze všech myslitelných společenských skupin -- přinejmenším 30 000 dalitů (nedotknutelných), adivasi (kmenových lidí) a žen. A navíc, oproti veškeré předchozí indické politické kultuře představovali celé spektrum politických názorů a přitom spolupracovali. V roce 2005 se WSF vrátí do Porto Alegre a v roce 2006 je v plánu uskutečnit jej v Africe.

A konečně se stala předmětem otevřené debaty i vnitřní struktura WSF. Roku 2002 byla založena mezinárodní rada se zhruba 150 členy, kteří byli všichni kooptováni. Je široce reprezentativní, ale určitě nevolená. Aby mohla být volená, muselo by se WSF stát hierarchickou strukturou. Ale je to "demokratické"? Mezinárodní rada činí skutečná rozhodnutí -- kde se bude konat setkání, kdo bude mluvit na plenárních zasedáních ("hvězdy") a kdo může nebo nemůže být vyloučen z účasti. Aby bylo jasno, většina setkání je organizováno zdola.

V Bombaji probíhalo v každém okamžiku setkání na 50 souběžných seminářů, všechny vlastně autonomní. V zasedáních analyzujících strukturu WSF se objevoval tlak na větší otevřenost v rozhodování, na to, aby účastníci měli na rozhodnutí vliv. A to vše bez toho, aby se WSF změnilo na hierarchickou strukturu. To není jednoduché, ale aspoň to bylo veřejně diskutováno.

Neměl by být opominut vývoj v důrazech na různá témata. V Seattlu bylo hnací silou zastavit WTO. Po Cancúnu v roce 2003 přestalo být WTO hlavním nebezpečím. A skutečně ačkoli WSF stále bojuje proti neoliberalismu, je poznat, že udělalo skutečnou změnu, a že jestliže Brazílie a Indie nyní prosazují odlišné směřování, je to z velké části kvůli přítomnosti WSF. Setkání v Davosu bylo tento rok stěží zmíněno, ale pokud by se měl najít jeden darebák na všechny plakáty tohoto roku, byl by to pro všechny demonstranty z Bombaje George W. Bush. Plakát jedné pákistánské ženské organizace útočil na city: "Až ho Bush příště vytáhne, postavte se na odpor!"

Vůdčí účastníci WSF si jsou vědomi, že pohyb WSF je jako jízda na kole -- buď jedete dopředu nebo spadnete. Pro tento okamžik jede WSF dobře.

Zdroj: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2004

Všechna práva vyhrazena. Autor dává svolení šířit tento text elektronicky a publikovat ho na nekomerčních internetových stránkách, pod podmínkou, že nebude krácen a že bude publikováno toto copyrightové oznámení. Přejete-li si text přeložit, publikovat ho na komerčních stránkách či tiskem, obraťte se na autora.