Školský zákon

Proti znění školského zákona se vyjádřily největší profesní asociace CZESHA i SKAV, které sdružují většinu učitelů a ředitelů základních i středních škol. Nesouhlasí s ním ani Asociace krajů a některé odborové organizace. Tedy prakticky všichni, kterých se zákon týká a již se budou muset tímto zákonem řídit! Přidala se i opozice, která možná za dva roky resort školství převezme. Ministerští úředníci tyto názory vůbec neposlouchají. Petra Buzková se dokonce nechala slyšet, že pokud zákon nepodpoří ostatní koaliční strany, bude hledat podporu u komunistů, což o kvalitě předkládaného školského zákona vypovídá nejvíce...

Podobná situace nastala i v případě zákona o pedagogických pracovnících, který je úplně zbytečný. Ministryně logicky s oběma právními normami pospíchá, protože jako jediná dosud nepředložila do parlamentu žádný zákon, natož aby jí byl nějaký schválen! Výtky kverulantů ze školství a koaliční Unie svobody vše jenom zdržují a ohrožují její popularitu.

Pedagogická centra

Jedním z argumentů pro přijetí školského zákona je nutnost reformovat české školství. To mají zajistit rámcové vzdělávací programy, o kterých se ale v daném zákoně mnoho nedočtete. Jsou totiž ve fázi ověřování a Výzkumný ústav pedagogický ještě nemá hotové ani definitivní znění těchto dokumentů pro základní školy, na středních školách jsou dokonce práce v samém začátku... Představa, že nějaký zákon promění jako mávnutím kouzelného proutku celé české školství, je naprosto naivní. Nedokázala by to ani kvalitní norma respektující moderní trendy ve vzdělávání, natož předkládaný paskvil.

Školy se musejí reformovat zevnitř! Nejprve je nutné změnit myšlení ředitelů a učitelů škol. Ti musejí především reformu chtít. Dále je třeba, aby si doplnili profesní dovednosti v oblasti nových výukových metod. Nekvalifikovaní učitelé, jejichž množství ve školách astronomicky narůstá, musejí získat dovednosti alespoň základní...

Dosud měla další vzdělávání pedagogů na starost pedagogická centra. Ta se ale ministryně rozhodla zrušit. Opět se nikoho neptala, zda s tím souhlasí, tentokrát ani úředníků příslušných ministerských odborů! Pěkně potichu a bez jakékoliv přípravy se začalo s tzv. transformací. Jaký bude výsledek? Zhroucení potřebného vzdělávání učitelů a znemožnění reformy školství. Jako by na ministerstvu jedna ruka nevěděla, co dělá druhá. Proti rušení pedagogických center opět vystoupil SKAV, odboráři, ředitelé, učitelé i stínový ministr školství za ODS Walter Bartoš. S jakým výsledkem? Petra Buzková je ani nepřijala, aby jí mohli vysvětlit svoje argumenty!

Malotřídní školy

Poslední kauzou tohoto typu je náhlá změna pravidel pro malotřídní školy. Nikdo z ministerstva opět s nikým ze školství toto rozhodnutí nekonzultoval. Ministryně vše prostě naoktrojovala jako v případě školského zákona, zákona o pedagogických pracovnících nebo transformace pedagogických center. Výsledkem bude, že celá řada malotřídek skončí.

Tvrdá ruka diletanta

Z činů a způsobů rozhodování Petry Buzkové je zřejmé, že demokracii považuje za luxus. Možná by toto slovo také ráda vyškrtla z názvu své strany ČSSD... Vždyť vláda tvrdé ruky je daleko pádnější a efektivnější! Možná by to platilo v případě, že by v čele školství stál osvícenský monarcha, který tomuto resortu rozumí a je na slovo vzatým odborníkem. To však nelze říct o vystudované právničce, která se živila jako turistická průvodkyně a už řadu let je profesionální političkou. Popularita Petry Buzkové je velmi překvapivá, protože se neopírá o reálné výsledky její práce. Ministryně má ale velmi dobré PR. Možná kdyby se v novinách tiskly žebříčky pracovitosti nebo odborných kvalit, byla by na místech nejhorších. Takhle stačí změnit účes a voliči jsou nadšeni...

Školství ale potřebuje radikální řez a kosmetické operace mu nepomohou. Role dominy Petře Buzkové možná sluší, ale rozhodně neprospívá českému školství.

Autor je místopředsedou Společnosti středoškolských pedagogů