Reithovský původ společnosti BBC je dobře znám. [John Reith byl prvním generálním ředitelem BBC v letech 1922-1938 a vypracoval vlivné argumenty o vzdělávací a kulturní roli vysílatele veřejné služby, které pak napodobilo mnoho rozhlasových a televizních stanic po celém světě, podrobnosti ZDE] Budoucnost BBC závisí na to, jak se jí podaří dále prozasovat tyto základní principy v rozšiřujícím se světě komunikací. Vzhledem k tomu, že je BBC financována veřejností, musí se snažit oslovovat co největší množství veřejnosti pořady, které jsou informativní i zábavné.

To, jaká je správná rovnováha mezi populárními a inteligentními pořady, je problém, který se řeší v BBC od vzniku komerční televize. Potíž je, že zatímco je sledovanost pořadů měřitelná, kvalita měřitelná není. Proto vládne velké pokušení usilovat o kvantitu.

Teorie o "trhu, který selhává", argumentuje, že by BBC měla dělat jen to, co trh nemůže či nechce dělat. Televizní seriály či sport, například, dobře poskytuje komerční televize, takže by BBC neměla plýtvat veřejnými penězi na duplikování těchto pořadů. Ale to by znamenalo vzdát se poslání BBC, jímž je oslovovat co nejširší veřejnost a užívat lidových pořadů k tomu, aby byli diváci a posluchači zataženi i k jiným pořadům, s nimiž by jinak nepřišli do styku.

Jiní doporučují, že by se BBC měla stát vysíláním na subskripci, že by diváci měli platit přímo za ty pořady, které chtějí sledovat. Zdá se to být spravedlivější než vybírat televizní koncesionářský poplatek. Ale to by ohrozilo podstatu BBC jako vysílání pro všechny. Také by to vedlo k oddělení rozhlasu BBC a televize BBC. Jak by byl rozhlas financován? Znovuzavedení někdejšího poplatku za rozhlas [v Británii se za poslech rozhlasu neplatí] by bylo nepraktické. Přímé státní financování rozhlasu ministerstvem financí by ohrozilo nezávislost rozhlasového vysílání. Ohrozilo by to podvratnost rozhlasových pořadů, jako je Today, které mají posluchači zvlášť rádi.

Měl by být vytvořen "index kvality". Posluchači a diváci by měli být dotazováni, do jaké míry si myslí, že se jim dostává originálního, tvůrčího a kvalitního vysílání. Analýzou jejich odpovědí by se mělo zjišťovat, zda BBC poskytuje veřejnosti tak charakteristické vysílání, jak to vyžaduje její charta.

Obrovská velikost BBC znamená, že sedí jako obrovská žába nad celým mediálním odvětvím. Úspěšné vyjednání desetileté Charty BBC v roce 1996 a koncesionářského poplatku, jehož každoroční zvyšování o 1,5 procenta nad inflaci schválil parlament, vedly k obrovskému rozšíření aktivit BBC. To vyvolalo stížnosti od konkurence, že je BBC neférově zvýhodňována.

BBC se často staví k těmto stížnostem necitlivě. Musí rozlišovat mezi vlastním zájmem a zájmem plátců koncesionářského poplatku. Například, BBC vydělává více než 600 milionů liber ročně svými vydavatelskými činnostmi a prodejem pořadů do zahraničí. Toto není ve veřejném zájmu.

Rada BBC má dvojí roli. Zaprvé je strážcem a ochráncem zájmů plátců koncesionářského poplatku a zájmů širší veřejnosti, ale také určuje strategii vysílání. Mezi vedením BBC a Radou BBC musí být oddělený prostor. Rada BBC by měla jednat nezávisleji na ředitelství BBC. Volba členů Rady BBC musí být zreformována. V současnosti je příliš mnoho jejích členů v Radě proto, že reprezentují jeden z národů Británie, anebo etnickou menšinu, anebo kulturu či podnikatelskou sféru. V Radě chybějí členové, kteří rozumějí rozhlasovému a televiznímu vysílání a kteří se mohou skepticky, ale informovaně postavit k návrhům, které jim přinášejí ředitelé BBC.