Přesvědčuje mne o tom třeba situace kolem kompresního algoritmu LZW, který působí dosti kuriózní situaci např. při zpracování grafické informace a obrázků - vývoj nového formátu PNG hlavně proto, aby se obešel softwarový patent použitý ve formátu GIF. Myslím, že zde jsou patenty zcela zjevně brzdou technického pokroku - zvláště pokud je možno někde pokusit se patentovat třeba i lidský genetický kód, který autor patentu nevymyslel, ale prostě experimentálně přečetl z živé přírody - patentovat by snad mělo být možné onu metodu čtení, i když i to nebývá v oblasti základního výzkumu zvykem. To je asi podobné, jako kdyby si někdo nechal patentovat prvočísla.

Naopak domnívám se, že na určitou formu ochrany (patent, autorské právo apod.) mají počítačové programy zapsané pomocí nějakého programovacího prostředku - ve strojovém kódu, kompilovaném či interpretovaném programovacím jazyce, asi by se dnes našly i jiné formy.

Byl jsem kdysi zástupcem výrobce počítačů, včetně operačního systému, a viděl jsem, jaké zhůvěřilosti si dokáží uživatelé do systému v "dobré víře" přidat a tím podkopat jeho spolehlivost a bezpečnost - jako garant a servisní pracovník jsem nějakých 30% reklamovaných chyb identifikoval jako neautorisované zásahy uživatelů do operačního systému a firemního software. A to bylo v době, kdy OS byl relativně jednoduchý a počítače poměrně hloupé.

Domnívám se proto, že (pokud si to samozřejmě autor přeje), konkrétní softwarový produkt by mělo být možno chránit zejména před neautorizovanými zásahy - takové by směla činit jen oprávněná autorita. Konečně - právě otřesné zkušenosti s "operačním" systémem Linux a jeho mnoha klony mi říká, že je to požadavek oprávněný. Kupodivu - téměř všechny verze Unixu jsou, alespoň na prvý pohled, velmi uživatelsky podobné, pouze Linux je něco odstrašujícího. Samozřejmě - mělo by být též právem autora naopak ochranu svého softwaru zablokovat, aby si ho nemohl chránit někdo, kdo ho třeba jen ukradl. Nejsem obecně proti myšlenkám GNU - ovšem za předpokladu, že existuje nějaká (třeba i neformálně) autorisovaná verze a ostatní dodržují kázeň, která vylučuje šířit takový software s cizími zásahy bez posvěcení onou autoritou. Jakmile se začne šířit řada nekompatibilních verzí "vylepšených" uživateli, je to obvykle konec takového softwaru. Samozřejmě - pokud si někdo provede zásah pro vlastní potřebu a nešíří software dále, alespoň ne pod stejným jménem, je to v pořádku - jde o to, aby se software nerozplizl na řadu navzájem nekompatibilních verzí.

Navíc chápu, že rozlišit algoritmus a program je někdy velmi obtížné - kdy je něco původní kód a kdy byl "nezávisle" znovu naprogramován. ale nejsem právník a proto nemusím být přesný - myslím že intuitivně je jasné co mám na mysli a přesnou formulaci ponechám jiným.

Kromě toho samozřejmě plně chápu ochranu názvů software jako obchodních značek apod.

Musím též konstatovat, že žvanění o "uvolnění" software je často vlastně krycí manévr nebo pokus o legalisaci softwarového pirátství - a to jako profesionální softwarář nemohu podporovat. To si mohou dovolit studenti nebo akademičtí pracovníci, které živí něco jiného, ale ne profesionální programátor, kterého software živí.