4. 6. 2004
Je správné, že stát rozhoduje, jak kdo pojmenuje své dítěVýjimečnost se v Čechách trestáSpousta lidí, kteří "přičichli" Americe, má výhrady právě vůči kontrole jmen a vůči PhDr. Knappové, míní Jiří Jalůvka. Připadá mi, že po nějaké době v USA je člověk tak promasírován tou zprofanovanou "svobodou" a poněkud zhloupne. Stačí si přečíst nějakou knihu právě od paní Knoppové a zjistíte, že jméno má v našich krajích obrovský společenský význam. To, že se na dodržování kodifikovaných jazykových pravidel jinde kašle, není důsledek svobody, nýbrž blbosti. Chápu, že USA, u kterých se o historických jazykových (i jiných) tradicích nedá hovořit, je každému jedno, jak se kdo jmenuje. Ale v našem dost konzervativním prostředí si musíte rozmyslet, jestli vystavit dítě ústrkům a traumatům jen proto, že má netradiční jméno a že děti holt obvykle bývají dost kruté vůči výjimečným.. Jan Čulík: To snad nemůžete myslet vážně, pane? Že stát má určovat, jak JÁ pojmenuju své dítě? :) |
Jiří Jalůvka: Stát, stát, na to slovo je každý alergický, ale co třeba AVČR? Společnost odborníků na slovo vzatých, kteří do svých rozhodnutí začleňují obrovskou množinu sociologicko-psychologických vědomostí, o kterých se běžnému stádnímu člověku ani nesní? Tím jistě nemyslím konkrétně Vás, ale sám určitě dobře víte, že většina národa je vždy zastoupena stádními, konformními a krátkozrakými lidmi, které je třeba ve všech časech, v každé době vést. Víte, já to beru jinak, protože jsem původním povoláním učitel a češtinu jsem dost podrobně studoval. Mně nejde o to, jestli nás stát buzeruje, ale o to, jak důležitý význam a smysl má zachovávání určitých pravidel mateřského jazyka. Význam pro národ, jeho povědomí, inteligenci a pro celou zemi. V multikulturním světě, který my poznáváme teprve nyní, se tyto rozdíly budou stírat, ale měly by se stírat citlivě, aby to nedopadlo jako, tuším, v Rumunsku, kde se dítě jmenovalo Rambo - jménem, chápete to? Pravda je, že tyto věci se nevyvíjejí tak pružně jako myšlení lidí. Systém je vždy opatrný, konzervativní a zkostnatělý. Ale v záležitostech našeho jazyka tomu tak bylo vždy, výhodou je, že se jazyk nestává obětí "módních jevů" a neznehodnocuje se, jak tomu bývá u jiných zemí. Možná budu mluvit jinak, až budu u paní Knoppové klepat na dveře já.. Uvidíme. :-) Jan Čulík: Pane, vy nejste demokrat. Máte na to právo. Jiří Jalůvka: Nezlobte se, ale demokracie není anarchie. I v té proslulé americké demokracii je více nařízení a zákazů než svobod. Je to proto, že jsou pro společnost přínosné. Problém je v tom, že Vy netušíte, v čem spočívá přínos téhle "buzerace" ohledně jmen. To že se "výjimečnost v Čechách trestá" se dozvíte hned v prvním semestru studia učitelství. Je to jeden z nejtypičtějších jevů naší postkomunistické společnosti. To neznamená, že s tím souhlasím, ale jsem realista a mám představu o době, kterou bude trvat náprava. Počítá se na generace.
|