Teď se nutně musí zdát, že bychom měli zatleskat --- bez ohledu na jedno vlivné zákulisí jiné zákulisí díky tomu, že jeden veteránský sunnitský politik odmítl "lákavou" nabídku na prezidentské křeslo, jiný sunnitský politik (Ghazi Jawer) na to zatím ne zrovna záviděníhodné křeslo usedne. Jedním z jeho zástupců je ší'ita (Ibrahim Jaafari), druhým je Kurd (Rowsch Shaways). Jde tu navenek o začátek transferu moci směrem k domácím iráckým politikům.

Ovšemže se může dnes objevit --- stejně izolovaně --- jiný titulek (nebo lépe obrázek, jak někdo tankuje u pumpy benzin): dnes dosáhla cena barelu ropy nevídané výše, $42.

A pak se možná (jistě v českém tisku) ještě objeví nějaké komentářové dozvuky o tom, že máme novou Miss World, že někde zas vykradli nějakou poštu nebo banku, že "praskají ve švech" psí útulky, anebo že "špičkou ledovce" je zas a znovu někde nějaká korupce. A k tomu přívažkem jsou tu samozřejmě inzeráty na ty "nejlepší" prostředky k zlepšení zevnějšku, k zvýšení sexuální a kariérní výkonnosti, ke koupi opravdu nejsenzačnější pračky nebo superrychlého automobilu.

Samozřejmě že problémy Spojených států v Iráku přetrvávají. V politice není možné očekávat, že nějaký časový pořadník akcí je automaticky spásonosný. (V lednu 2005 volby do výchozího národního parlamentu, na podzim 2005 nová Ústava, spojená s celostátním referendem, v prosinci 2005 konečně volby, z nichž pak má vzejít nová, už plně ústavní vládní moc, která by od ledna 2006 převzala úřad.)

Hodně se mluví o "nastolení demokracie" v Iráku. Ale v zemi, kde hraje tak významnou roli jak náboženská víra, tak kmenové náčelnictví, nemůže se okamžitě "demokracie" jevit jako okamžitá praktická převodní páka do zítřejší "svobody". O tom, jaká je vnitřní občanská struktura Iráku, se běžně mnoho nedovíme. Prezident Bush sice v "Národní den modlitby" (6. května 2004) prohlásil, že "Bůh není na straně žádného národa, ale víme, že je na straně spravedlnosti", k čemuž dodal: "...věrně jsme sloužili věci spravedlnosti pro své vlastní občany a pro lidi jiných zemí." Asi bychom měli v tomto kontextu nemyslet na to, že zrovna tak po 11. září prohlásil, že kdo nejde s Američany, jde proti nim. (A snad jen škodolibý člověk by si dovolil zrovna teď připomínat, že týž Rumsfeld, který je dnes osobně zodpovědný za události v Iráku, ještě v roce 1983 ujišťoval Saddáma Hussejna o podpoře USA.)

Politika není vždycky jen o dobrých úmyslech, ale především se týká dobytí a potomního udržení moci. Musí být pragmatická; musí umět --- kéž by včas! --- reagovat na okamžité potíže, bez ohledu na jakékoli dřívější deklarace. Ozbrojený střet se saddámovským režimem skončil nečekaně rychle. Stav v Iráku je přesto dnes chaotičtější než hned po "válce". (A jako v Afghánistánu Američané nelikvidovali moc místních předáků, neučinili to ani v Iráku. Tím není řečeno, že by právě to měl být první poválečný úkol; ale bez opatrné neutralizace místních "náčelníků" zažehnout demokratické jiskřičky nelze.)

Cudně se nikdy během tzv. "irácké krize" nezdůrazňovalo, jaký potenciál představuje Irák, pokud jde o ropu. Ještě čerstvý teroristický incident v Saúdské Arábii, zaměřený na tamní zahraniční pracovníky v ropném průmyslu, znovu upozorňuje na tuto --- komerčně zajímavou --- stránku válečně proběhnuvšího konfliktu v Iráku. Že teroristé chtějí otřást navenek stávající relativní stabilitou poměrů na celém Blízkém Východě, je jasné. I stávající cena ropy to signalizuje. Nezmínili jsme se o tom, jak setrvale --- s jistými výkyvy --- klesá kurz dolaru (např. vůči euru!); nezapomeňme, že ještě před třemi lety bylo možné získat 1 euro za pouhých 84 amerických centů! (Samozřejmě že tu hraje svou roli také na obchodu s ropou závislý tzv. "petrodolar". A naši "euroskeptikové" se nezmiňují o tom, že zhodnocené euro automaticky zhodnocuje mj. hrubý domácí produkt Evropské unie z nedávných 60% vůči USA na možná již paritu, pokud zahrneme do toho srovnání taky státy EU mimo oblast společné měny a nově přistupujících 10 zemí.)

Pokud všechno souvisí se vším, pak nejednou svět vinou médií vnímá vždy jen jedno ohnisko jako problémové. Ne zrovna příznivé politické a hospodářské podmínky života v Severní Koreji jako latentně (ne-li i aktuálně) setrvalý problém se do titulků jaksi nehodí. A že v Súdánu ještě neskončila etnicko-kulturně-občanská tragédie (která stála již možná dva miliony lidských obětí!), také se mnoho neví. O Kongu se také valně nehovořilo, v ne nepodobných a také krvavých souvislostech.

Ještě se zmíním o jednom dalším proklatě "vosím hnízdě". Půjde o zemědělské subvence. Jsou uplatňovány nejen v USA; také v EU mají tradici. Zde uvedu jen pár údajů ze Spojených států: exportní cena americké bavlny je na 39 % vůči plným nákladům na produkci, pšenice na 57 %, rýže na 65 %. Tohle samozřejmě má nesmírně nepříznivý dopad na hospodářství méně vyspělých zemí. Spojené státy s tím nic nedělají. (Ani EU pak nebude svou dumpingovou politiku se zemědělskými produkty měnit!). A máme zaděláno na další sociálně-ekonomické problémy kdekoli v méně vyspělém světě, ten vyspělý nevyjímaje!

Nelze teď rozvádět vztah Bushovy administrativy k problematice životního prostředí (k dohodám z Kjóta), k vědeckému výzkumu kmenových buněk nebo k tomu, že 80 % nových pracovních příležitostí v USA má charakter práce jen na částečný úvazek. Přitom USA jsou hegemonem současného světa a mají nesmírnou zodpovědnost za jeho "chod".

Že v Iráku původně chtěly USA všechno řešit výlučně ve své kompetenci (zcela mimo součinnost s OSN), je známo. Že nejdřív mělo dojít k pacifikaci obsazeného území v Iráku a potom k předání moci, také se ví. Že nejdříve měla být svěřena jistá moc do rukou technokratů, také bylo ve výchozím programu obnovy Iráku. Teď je třeba z hlediska americké administrativy uchovat "image" USA a prezidenta Bushe; prezidentské volby v USA se blíží... Je opravdu všechno ostatní na vedlejší koleji?

Uvažujme taky konečně naléhavěji o málo artikulovaném, ale autentickém zájmu světa o skutečný mír všude na zeměkouli, o podmínkách pro zdraví a dostatečnou výživu lidí, o nezbytnosti čelit zločinnosti, o snížení rizik spojených s nešetrným uplatňováním energií, atd. (včetně zvýšené pozornosti vůči tání ledovců jak na pólech, tak třeba v Himalájích, a hledání cest, jak odvrátit možné katastrofy tím už navozované)?