Film obsahoval rozsáhlé odsouzení styků mezi rodinami Bushových a bin Ladinových, i odsouzení petrochemické aliance, která umožnila desítkám příslušníků bin Ladinova klanu, aby po 11. září 2001 opustili Spojené státy a odcestovali do Saúdské Arábie. V důsledku toho bylo nutno zorganizovat válku proti Iráku jako obrovskou akci na odvedení pozornosti.

Moorův film také osahuje záběry amerických vojáků, kteří v nové válečné zóně ponižují své vězně, zatímco jiné fotografují tyto scény ponižování svými digitálními kamerami. Moore démonizuje americké politiky, nikoliv americkou armádu.

Tento film zřejmě Zlatou palmu z Cannes nezíská, ale je rozradostňují a osvěžující, míní britský recenzent, už proto, že komentátoři na obou stranách Atlantiku jsou nyní natolik "poučení světem" a "sofistikovaní", že v nich válka nebudí hněv.

Moorův film byl přijat v rámci klidného, trochu nervózního všeobecného souhlasu. Jeden pracovník americké PR agentury poznamenal: "Měl bych spálit svůj pas!"

Ve filmu je méně eskapád a bulvárních vtípků, jaké charakterizovalyu Bowling for Columbine, je to většinou sestřih zpravodajských záběrů a grafiky s Moorovým předstíraně naivním komentářem.

Film drze začíná záběry z televizního studia, na nichž se Bush, Dick Cheney, Condoleezza Ricova a náměstek amerického minsitra obrany Paul Wolfowitz upravují a češou před tím, než začne živý přenos. Wolfowitz dokonce má ve zvyku nalíznout svůj hřeben, než se jím učeše, což vyvolalo v publiku salvu odporu.

Film navozuje, že toto je onen celý zkorumpovaný gang, který zfalšoval volby v roce 200, které začali, když Bushův bratranec John Ellis, vedoucí pracovník televize Fox News, zařídil, aby ve volební večer začalo v televizi říkat, že Bush a Cheney vyhráli, a přiměl i ostatní televizní stanice, aby se připojily.

Moore pak líčí podnikatelské vazby mezi Texasem a Saúdskou Arábií kde jsou hlavním prostředníkem bin Ladinovi. Zde hraje významnou roli George Bush Senior, který je dosud velmi aktivní na podnikatelské a politické scéně a plně využívá svého práva bývalého amerického prezidenta dostávat důvěrné informace od rozvědky.

Film také ukazuje naprosto zmatenou Bushovu tvář, když mu bylo řečeno, že druhé letadlo narazilo do WTC. Po dlouhé minuty Bush neví, co má dělat, dokud mu to poradci neřeknou.

Po válce v Afghánistánu je hlavním cílem válka proti Iráku, na něhož rekonstrukci mají zájem velké americké firmy. Moore se zabývá otázkou domácí americké bezpečnosti, vznikem politické kultury strachu v USA a to, jak americká armáda verbuje nevzdělané a chudé Američany na to, aby bojovali v Bushově válce. Moore se soustřeďuje na smutek jedné matky zemřelého amerického vojáka, a proto zřejmě nezdůrazňuje otázku mučení iráckých zajatců.

Chybou je podle britského recenzenta, že Moore téměř úplně vynechal z celkového obrazu Tonyho Blaira a Velkou Británii, která přece jen hrála v irácké válce velkou roli. Je to zřejmě proto, že se snaží vytvořit dojem, že Amerika je v této válce zcela izolována, a to není pravda.

Moore tvrdí, že Melu Gibsonovi, který původně měl financovat jeho film, bylo vzkázáno, že ať neočekává, že bude pozván do Bílého domu, pokud tento filmu skutečně hodlá finančně podpořit.