Nezávislá trojka v čele s Gallimardem. Celá aféra začala v létě 2002, kdy mediální společnost Vivendi, konfrontovaná s rekordním propadem zisků, oznámila, že se zbavuje Vivendi Universal Publishing (VUP, třetí největší nakladatelství na světě). Premiér Raffarin si nepřeje, aby se slavná nakladatelství jako Larousse nebo Plon dostala do rukou nějakému zahraničnímu investorovi, a podporuje kandidaturu francouzského magnáta Lagardèra. Proti této kandidatuře ovšem vystoupí trojka nezávislých francouzských nakladatelství Gallimard, Le Seuil a La Martinière.

Poukazují na to, že by Lagardère, kterému už patří Hachette, zaujal dominantní pozici na francouzském trhu : kontroloval by např. vydávání 80% školních příruček... Lagardère sice skutečně VUP získá v říjnu 2002, ale celá transakce musí být ještě odsouhlasena v Bruselu Mariem Montim, členem Komise zodpovědným za hospodářskou soutěž. Monti musí prozkoumat, nemá-li Lagardère nabytím VUPu na francouzském trhu monopol. Zjistí, že má, a vybídne Lagardèra prodat 60% firmy Editis (Vivendi Universal Publishing).

Strach z konkurence. Je to velké vítězství nezávislých nakladelství a knihkupectví. Gallimard podá svou kandidaturu k získání firmy Editis. Lagardère si ovšem nepřeje prodat Editis ani Gallimardovi, ani žádnému jinému nezávislému nakladatelství, znamenalo by to pro něho zbytečnou konkurenci. Kdyby např. koupil Editis Gallimard, stal by se z něho nezávislý obr představující ochodní obrat 800 milionů eur. Proto dá Lagardère přednost rodinnému holdingu Wendel vedenému baronem Seillièrem, pro něhož je nabytí Editisu pouhou finanční operací.

Holding Wendel spravuje bohatství rodiny Wendelů od zániku jejich železáren na konci 70. let. Aby se napříště vyhnuli burzovním rizikům, je dnes jejich strategií investovat do společností, které nemají kotaci na burze (65% firem z Wendelova portfolia nemá kotaci na burze). Holding Wendel investuje do průmyslu (electrické přístroje Legrand), naftových ložisk (Oranje Nassau), zdravotnictví (laboratoře BioMérieux), služeb (Cap Gemini), - a do vydavatelství.

"Škola není podnik". Editis sice nemá kotaci na burze, ale je to především - nakladatelství. I když Seillière slíbil, že nezmění současné manažerování, všichni se táží, jak dalece se bude baron skutečně o nakladatelství zajímat. Bude ze společnosti jen mačkat příjmy, aby ji nakonec celou prodal nebo po kouscích rozprodal?

Zneklidňují se třeba profesoři ekonomie (Editis zahrnuje nakladatelství školních knih Nathan a Bordas), neboť pokládají ideologickou linii předsedy Medefu za " útočnou". "Máme důvody se zneklidňovat", prohlásil např. Christian Laval, člen odboru profesorů FSU a autor knihy " Škola není podnik", vydané nakladatelstvím La Découverte (Editis). La Découverte vydává i autory jako Michael Moore nebo francouzský altermondialista José Bové.

"Pan Seillière není poéta". Pro vydavatele Jacquese Bonneta (Libération 29-30.května 2004) je současná situace katastrofální: Editis neměl být prodán finančnímu investorovi. "Pan Seillière není poéta", to stručně shrnul Bonnet, "a půjde mu jen o to, aby mu investice co nejvíc vynesla, aniž by přitom nutně pomýšlel na to , jak se budou v budoucnu vydávat kulturní knihy."

Pro informaci

Editis zahrnuje nakladatelství: Le Robert, Bordas, Nathan, Plon-Perrin, Robert Laffont, Julliard, Nil, La Découverte, Presses de la Cité, Belfond, Presses de la Rennaissance, Pocket 10/18, Fleuve Noir...

Největší francouzská nakladatelství: Hachette (ochodní obrat 1315 milionů eur), Wendel (563), La Martinière-Le Seuil (280), Atlas (279; ale polovina obratu nepochází z edice), Gallimard (265), Flammarion-Rizzoli (228). (zdroj: Libération 29-30. května, převzato z Livres Hebdo).