Skutečnost, že v Iráku byl a v řadě jiných zemí pořád je totalitní a vražedný stát, není skutečností banální proto, že by se o statisících obětí těchto režimů bylo bývalo napsáno a napověděno příliš mnoho; naopak, o jejich mrtvých se obvykle dovídáme s několikaletým zpožděním, když už tito mrtví přestali být "aktuální" a tak, i když se o nich nějakým způsobem "ví", do kolektivního vědomí světa naprosto nevnikají. Za jedny mrtvé se v dílnách na výrobu veřejného mínění zachovává minuta ticha; za druhé dlouhá chvíle... Jisté vraždy jsou zajímavé a pohoršující, jiné zase banální, přesněji řečeno banalisovatelné; vše záleží na tom, kdo je spáchal. Ne, banální vůbec není to, o čem se už mluvilo dosyta. Banální je to, o čem mluvit se nevyplácí, míním duchovními mincemi, i když někdy ani hmotnými ne. Spojené státy jsou archetypem kapitalismu, a tudíž imperialismu a tudíž vykořisťování třetího světa a tudíž, děsím se naklepat hrůzyplné slovo, pravičáctví, jejich svinstva jsou tedy pestrá, zajímavá a fotogenická; svinstva jejich obětí (jimž často ony samy cpou celé miliardy dolarů ročně, vůbec ne vždy z čisté filanthropie, OK., nicméně tito grálští rytířové svatého antiamerikanismu špinavé zainteresované americké podpory kupodivu neodmítávají) a nejhroznější zločiny jejich nepřátel jsou tedy samy o sobě zločiny nefocenými, nezajímavými a banálními.

Občas je přece jen třeba i trochu aktivnějšího zasáhnutí, aby jimi zůstaly. Na příklad The Palestinian Human Rights Monitoring Group připravil Report, dokumentaci, o tom, jak Palestinian Authority od té doby, co dostala samosprávu na územích (podle arabských i nearabských medií pořád ještě "okupovaných" Izraelem) tj. v Judeji, Samarii a Gaze, proměnila tato území v jedinou velkou džungli násilí a vraždění. [Poznámka: stejně jako tentýž Arafat, laureát Nobelovy ceny, a tatáž Organisace Osvobození Palestiny proměnili Libanon v džungli násilí a vraždění, po tom, co je r. 1970 jejich mohamedánští souvěrci v rámci velkého masakru vyhnali z Jordánska, aby je neproměnili v džungli násilí a vraždění.]

V Reportu se varuje, že po úplném ústupu izraelského vojska z Gazy nastane pro palestinské obyvatelstvo strašlivá pohroma. A teď pozor: řada evropských vlád a různých organisací, vesměs velcí zastánce spravedlnosti, demokracie a svobody, se pokusila zastavit financování tohoto Monitoring Group, aby znemožnily uveřejnění Reportu. I mohamedánské mrtvoly mohou být banální, pokud je o život nepřipravily americké nebo izraelské kulky...

Je to jako v tragédii Antigoné, v její moderní verzi od Jeana Anouilhe, v níž se jednomu ze dvou králeviců, kteří se navzájem zabili v boji, z osvětových a politickovýchovných důvodů pořádá slavný pohřeb, jak sluší čistému hrdinovi, kdežto druhého, prohlášeného za špinavého zlosyna, se zakazuje pohřbít, přičemž těm zasvěceným nahoře je jasné, že ve skutečnosti oba byli zločinci. Nebo jako méně sofistikovaně napsal jeden básník o satirickém "Opičím kraji":

Veleop tam opičinou
překrikuje opí kraj:
tomu dáme opí peklo,
tomu dáme opí ráj!

Jenže u Anouilha rozkazuje pohřbívat a zakazuje pohřbívat král a báseň byla napsána (nikoli publikována) r. 1955 v Maďarsku, kde se onou opičinou překřikovalo též na rozkaz, kdežto dnešní média peklo a ráj rozdávají svobodně a dobrovolně, bez rozkazů králů, ústředních výborů a vlád, ba často na jejich újmu.

Například nemůžu pochopit, co nutí mého vlastního přítele Milana Valacha, aby ve jménu levicových ideálů přirovnal okupaci Československa r. 1968 válce v Iráku, ne-li jeho láska ke slovu "levice" a jeho lingvistickým konotacím a jeho nenávist ke slovu "kapitalismus" a jeho lingvistickým konotacím. On sám říkává, a má pravdu, že nelze přirovnat komunismus a nacismus -- a to naproti tomu, že oba byly vražednými režimy. Jak tedy může mluvit jedním dechem o Československu, které nikomu nehrozilo, jehož jediným hříchem bylo, že chtělo trochu víc nezávislosti pro sebe a trochu víc svobody a práv pro své občané, a o středověkém peklu Saddama Husseina?

Abych ze zmíněného Reportu citoval, jak se patří a sluší, i něco nebanálního, totiž něco negativního o Spojených státech: "Americká vláda opětovně chválila Arafata po každém jeho zařádění proti jeho vlastním lidem" nebo "proti jeho vlastnímu lidu" ("The American government has repeatedly praised Arafat when he has cracked down on his own people").

Anebo bylo to snad naopak něco positivního?...