Klaus je husita, zatímco Havel je zbožný katolík. Jak víme, katolicismus byl Čechům vnucován shora, oslavovali ho rakouští monarchové. Skutečným českým náboženstvím by mělo být to, za které tento národ bojoval, i když neúspěšně, za křesťanskou praxi, která vznikla s Janem Husem.

Klaus byl za komunismu průměrným občanem, který v zájmu své kariéry držel pusu, zatímco Havel nejednal jako typický Čech, protivil se neporazitelnému režimu.

Takže když Klaus vyjadřuje svou takzvanou euroskepsi, vyjadřuje tím obavy obyčejných lidí nad dalším zahraničním vlivem na osud svého národa. Avšak když se rozhodl teatrálně vstoupit do EU z Blaníka, se vším tím symbolismem, který všichni znají, udělal vážnou chybu: když pojedl klobásu, jako by to byl symbol českého národa. zapomněl, že je to vlastně symbol předchozího zahraničního vlivu -- německých národů. Konec konců, klobása je asi tak česká jako guláš (maďarský symbol). Mimochodem, ani knedlíky nejsou ve skutečnosti české. V Brazílii jsem jedl knedlíky od dětství. Ne v nějaké české restauraci, ale v čínských restauracích. Knedlíky přinesl do Evropy Marco Polo. Všichni moji návštěvníci z Brazílie vždycky vykřikují, když je vezmu do místní české restaurace: "výborně, my máme čínský chléb velmi rádi"...

To by nám mělo připomenout, že málokdy se komu podařilo udržet si vlastní, čistou kulturu, nedotčenou cizími vlivy, neboť jsme všichni výsledkem neustálé interakce nejrůznějších kultur, od počátku civilizace. Globalizace není nový jev, jen je v současnosti rychlejší, v důsledku rychlosti komunikací a dopravy.

Je to fantazie předpokládat, že by bylo možné nějak udržet kulturu "čistou", nekontaminovanou cizím vlivem. Klaus sám je nesmírně poamerikanizovaný.

Nedávný pokus (který selhal) přimět sdělovací prostředky, aby mluvily spisovně, je dalším důkazem naivnosti toho, jak lidé uvažují

Čeština má množství složitého časování a skloňování a další podivnosti, které kdysi existovaly i v nyní velmi zjednodušené angličtině (byla to tehdy anglosaština a mluvilo se jí v Británii do roku 1066). Koncem 18. století vytvořil Josef Dobrovský uměle spisovnou češtinu tím, že kodifikoval zastaralý jazyk ze století šestnáctého. Do té doby byla obecná čeština, s koncovkami jako "novýho", "dobrej" považována za bezpříznakový, spisovný český jazyk. Čtěte knížky z doby před Dobrovským, najdete to tam. Kdyby býval Dobrovský pro psanou formu jazyka nekodifikoval archaickou formu češtiny, byla by spisovná česká deklinace v současnosti o dost jednodušší.

Jazyky se však vyvíjejí a je téměř nemožné zabránit -- zejména s příchodem esemesek a emailů -- zjednodušenému a zliberalizovanému způsobu vyjadřování. Zjednodušuje se i pravopis -- v Americe se nyní daleko častěji píše "nite" místo "night" -- noc. Televizní stanice pro děti Nickelodeon už léta inzeruje své večerní vysílání titulkem "Nick at Nite". A nikdo nevykřikuje "ochraňujte náš jazyk".

V portugalštině máme daleko víc slovesných časů, než by česká či anglická mysl dokázala vůbec pochopit. (kromě všeobecného minulého času, přítomného času a budoucího času, máme taky presens imperfect, dále imperfektní minulý čas, téměř perfektní čas, více než perfektní čas, budoucí minulý čas, budoucí přítomný čas, presens konjunktiva, prezens indikativa...) Neptejte se, většina Brazilců užívá jen čtyři slovesné časy, i když rozumíme všem těmto časům, když jich používá nějaký právník, profesor či politik. Faktem je, že tyto slovesné časy odumřou. Existují dosud už jen formálně, nikoliv ve skutečnosti.

Onen tolik obávaný vliv od větších zemí Evropské unie bude vždy jen politický, nikoliv kulturní. Italové zůstávají Italy, jimiž byli vždycky, a nezačnou pít čaj o páté jen proto, že jsou ve stejné EU jako Britové. Francouzi nejsou o nic méně francouzští jen proto, že jsou v EU i Němci. Jediné kulturní rysy, které dokáží překročit hranice, jsou ty, které příjemcům v jiném národě z nějakých důvodů vyhovují. V nás všech existuje přirozený filtr, proto mluví Španělé španělsky a nikoliv latinsky, i když je španělština z latiny odvozena. Místní kultura vždycky vítězí. Slováci se nestali Čechy v době, kdy bylo Slovensko součástí Československa. Stejně tak nepřijdou ani nyní Češi o svou českost, když je nyní Česká republika součástí struktury, kde jsou daleko silnější hráči.

To, že EU zkoumá místní rum, neznamená nic. Tatáž EU zakazuje mnoho francouzských sýrů -- a Francouzi to ignorují. Dlouhá léta se Francouzi snažili neúspěšně přimět Němce, aby změnili jméno bílého krému, jemuž Němci říkají "majonéza" (Francouzi tvrdili, že tento umělý výrobek si nezasloužil tohoto jména, pokud neobsahoval skutečná vejce a olej.) Krátce řečeno, Češi změní to, co budou chtít změnit. Samozřejmě, vyžaduje to odvahu a sebedůvěru bojovat za to, v co věříte -- a v tom může být problém, protože domácí česká kultura se děsí jakéhokoliv otevřeného konfliktu. Avšak sabotáž je stará dobrá česká zbraň, která může fungovat stejně efektivně, jak fungovala v minulosti za Rakušanů, Němců a Rusů.

Není třeba se ničeho bát. Evropská unie není Sovětský svaz, protože nepřichází s tanky a nevnucuje svou vůli. Před vstupem do EU bylo nutno dělat, co EU nařizuje, ale teď... Stejně jako Francie a Německo ignorovaly požadavek, že musejí omezit svůj rozpočtový deficit, stejně tak může i Česká republika předstírat, že je hluchá, bude-li EU chtít změnit něco s hlubokými kořeny v místní kultuře. Byla by snad ČR z EU za to vyloučena? To není tak jednoduché, to by ČR musela udělat něco opravdu extremního. Vzpomínáte na všechno to rozrušení před několika lety ohledně účasti Jorga Haidera v rakouské vládě? Všechny ty hrozby vznesené proti Rakousku. Nic se nestalo. Samozřejmě, co mohou účinně udělat?

Samozřejmě, že je nepříjemné připustit, aby měly větší země při rozhodování v EU silnější hlas. Stačí se ale naučit, jak vytvářet aliance s ostatními zeměmi, aby ČR zvítězila. Jediní lidé, kteří mají co ztratit, jsou domácí čeští politikové, kteří se nyní budou muset přizpůsobit zákonům a předpisům, vytvořeným jinými politiky ze zahraničí, na něž čeští politikové nemají vliv. Pro normálního českého voliče to bude zřejmě výhoda, vzhledem k tomu, že některé tyto země mají daleko zkušenější, civilizovanější, svědomitější politiky. Mnoho těchto zahraničních politiků bude zřejmě daleko méně zkorumpovaných. Hra zájmů a lobbistických skupin bude daleko obtížnější, bude-li člověk muset ovlivňovat holandské i švédské politiky. Toho se pravděpodobně Klaus obává nejvíc.