S jednou svou velmi chytrou britskou studentkou -- bohemistkou jsem nedávno uvažoval nad argumentem, který jsem slyšel z Čech: že prý kdybych vydával Britské listy v angličtině a zasahoval do britské kultury a politiky tak, jak Britskými listy zasahuji do kultury a politiky české, byl bych prý i v Británii za rozrušování stereotypů tak silně nenáviděn, jak mě nenávidí v Čechách. Britská studentka se tomu strašně smála: poukázala na to, že v britském prostředí by si mých Britských listů nikdo nevšiml, protože to, co dělám Britskými listy v českém prostředí, dělá v britském prostředí každý časopis a každé médium. Rozrušování stereotypů prostě není v Británii zpráva. Britská společnost je založená na ironii, sarkasmu a kritice. Neexistuje žádný mainstreamový defenzivní stereotypní konsensus, který by museli rozrušovat nějací disidenti. Máte-li představu, že ve společnosti mohou existovat disidenti, ta společnost přece není demokratická.