Konference, jejímž cílem je oslovit vědeckou obec a širší politickou veřejnost, je mezinárodním projektem Filozofického ústavu Akademie věd ČR, Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Harvard University, Columbia University (New York), Universita di Roma 2, Goethe-Universität (Frankfurt nad Mohanem), Jena Universität a Essex University. Kromě českých účastníků se tohoto setkání každý rok zúčastňuje mnoho zahraničních hostů z více než 15 zemí, zejména ze západní Evropy a severní Ameriky, ale také např. z Brazílie, Austrálie nebo Jihoafrické republiky.

Jednou z nejvýznamnějších osobností letošní konference byl prof. Axel Honneth, ředitel Ústavu pro sociální výzkum a ředitel katedry filosofie na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem, který v průběhu konference převzal z rukou předsedkyně Akademie věd ČR cenu za přínos české a světové vědě. Na slavnostním předání ceny ve svém projevu hovořil o dvou českých vlivech, jež významně formovaly jeho názory. Prvním impulsem byla sovětská okupace Československa v roce 1968, která ho tehdy jako studenta přiměla projevit praktickou solidaritu s porobeným národem a zaměřit filosofické úvahy rovněž politickým směrem.

Konkrétní případ se mu stal podnětem pro obecnější a stále aktuální úvahu o imperiálních invazích a (de)formování světového řádu. Pomocí druhého vlivu, jímž je filosofické dílo prof. Karla Kosíka, si tuto úvahu mohl podrobněji rozvinout. Honneth si již tehdy uvědomoval dnes mnohdy potlačovanou skutečnost, že Kosík je jedním z nejvýznačnějších českých filosofů 20. století a že jeho význam překračuje lokální hranice českého regionu. Oceňoval zejména Kosíkovu tezi o sociálním uznání: "Bez existenciálního momentu, tj. boje o uznání, který prostupuje celým bytím člověka, klesá praxe na rozměr techniky a manipulace". Kosík mu tak pomohl artikulovat zneuznání snah o revitalizaci společnosti, reflektovat stále živé patologické zákonitosti velmocenské okupace a zformulovat filosoficky založenou kritiku společnosti.

V průběhu následujících desetiletí si Honneth postupně vypracoval svoji vlastní teorii sociálního uznání, která vzbudila mezinárodní pozornost a přinesla mu ocenění akademické obce. Lidé podle ní rozvíjejí kritiku společnosti proto, že existenciálně zakoušejí porušování morálních norem získaných v průběhu své socializace, řečeno jinými slovy, protože čelí zneuznání svých sociálně utvářených a intuitivně vnímaných modelů spravedlnosti a s nimi spjatých nároků na respektování lidské identity. Zneuznání, které nejprve brání sebeuskutečnění jedinců a sociálních skupin, je původcem kritiky a motivací k sociálnímu boji o uznání.

Na konferenci se Honneth ve své přednášce Uznání jako ideologie věnoval negativním druhům uznání, tj. zneuznání v hávu uznání. Zabýval se ideologickou formou uznání, která se podle něj objevuje tehdy, když uznání určité sociální skupiny probíhá v rámci dominantních hodnotových norem, které nerespektují všechny sociální skupiny. Pokud např. prosazujeme vývoz demokratického zřízení bez ohledu na masivní devastaci země, do níž se export provádí, jedná se o pseudouznání. Pokud jsou např. zaměstnanci pojímáni jako podnikatelé, jak je to běžné např. v dnešním Německu, reprodukuje či zhoršuje tato forma (zne)uznání pouze daný řád. Neideologická forma uznání musí totiž obsahovat i materiální, např. redistributivní, podmínky svého naplnění.

S Honnethovým příspěvkem byla spjata přednáška prof. Nancy Fraserové z New School University v New Yorku. Tyto přednášky fakticky tvořily jádro konference. Jakým způsobem byly provázány, ozřejmí kromě níže uvedeného náznaku jejich nová kniha Redistribuce nebo uznání?, kterou publikovali v loňském roce v angličtině a němčině a jejíž české vydání se již připravuje v nakladatelství Filosofia v edici Filosofie a sociální vědy.

Nancy Fraserová pronesla přednášku Postwestfálská demokratická spravedlnost: tematizování problému rámce, v níž nejprve zdůraznila potřebuje multidisciplinárního zkoumání, zejména propojení empirického a normativního výzkumu. Pouze empiricky založená věda totiž postrádá cíl a pouhé normativní vymezení ideálu ztrácí ze zřetele obsah.

V současném, postupně se globalizujícím kontextu, v němž již neplatí westfálské podmínky mezinárodních vztahů, je podle Fraserové nutné rozlišit tři základní přístupy k lidským bytostem: kosmopolitní, internacionální a nacionální.

Kosmopolitní přístup se vztahuje k jednotlivcům, což však nevylučuje institucionální zprostředkování vztahu k nim. Internacionální postoj se zabývá primárně politickými pospolitostmi a teprve sekundárně jedinci. Nacionální stanovisko tento důraz na pospolitost zcela vyhrocuje. Na základě této trichotomie se poté Fraserová komparativně zabývala slabostmi v současné době převažujícího internacionálního přístupu a přísliby kosmopolitního stanoviska, v jehož rámci by bylo možné dostát požadavkům redistribuce i sociálního uznání.

Jelikož není možné zmínit se o všech dalších přednáškách, je nutné vybrat jen několik příspěvků, zejména takových, které by mohly zajímat čtenáře kulturně politického týdeníku, tj. takových, které překračovaly teoretické rozbory do oblasti diskursu občanské společnosti a politické veřejnosti.

Prof. María Pía Larová z Autonomní metropolitní univerzity v hl.m. Mexiku ve své přednášce Proč je třeba vytvořit morální představu světa rozvíjela následující tezi: "jestliže historické porozumění závisí na společenských nahodilostech, máme odpovědnost čelit minulým katastrofám tím, že se budeme snažit utvářet morální obraz světa." Larová uvedla, že žádoucí kosmopolitní pojetí společnosti neformulujeme na zelené louce, ale v důsledku našeho střetu s negativními faktory. Žádoucí pojetí dobra je skutečně smysluplné naneštěstí jen na základě formulování našeho otřesení katastrofami. Proto si nemůžeme vystačit s politickým a právním pojetím spravedlnosti a své prvotní postoje musíme nejprve artikulovat morálně.

V přednášce nazvané Mecca Cola: Globální konzum a národní kultury prof. Uri Ram, který momentálně hostuje na několika univerzitách v Izraeli a USA, ukázal na příkladu nadnárodní společnosti McDonald's a jeho izraelského (kontra)protějšku Fallafel, jak sebou globalizace přináší i lokalizaci. Ta se odvolává na snahu o zachování národní autenticity, ale ve skutečnosti jde, slovy přednášejícího, o "autentickou neautenticitu", protože tato pseudoautenticita přebírá mnoho prvků z toho, proti čemu se snaží vymezit. Odvolávání se na národní specifika je přitom jen marketingovou strategií a přivlastněním lokální kultury.

Konference otevřela prostor také otázce květnového rozšíření Evropské unie. Na toto téma zaznělo několik přednášek a byla mu věnována panelová diskuse s osobnostmi, které publikují články zejména pro širší veřejnost. Své názory prezentoval např. editor kulturně politického časopisu New Left Review Robin Blackburn z Essex University, šéfredaktor časopisu pro politickou kulturu Listy a člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v ČR Václav Žák a sociolog a ministerský poradce Ota Novotný ze Stem-marku.

Určité množství vybraných přednášek bude přeloženo do českého jazyka. Organizátoři konference se již domluvili na termínu konání dalšího, třináctého ročníku a na tematických okruzích, které by měly určit obsahové zaměření jednotlivých přednášek: zaprvé globální spravedlnost, zadruhé ideologie, a zatřetí otázky kulturní kritiky.