Ve Washingtonu, v Bagdádu a v Londýně kolují tajná memoranda, obsahující podrobný scénář odchodu amerických a britských vojsk z Iráku co nejdříve, potvrdil zdroj z britského ministerstva zahraničních věcí.

Vysocí islámští duchovní během letošní výroční poutě muslimů do svatého města Mekky apelují na dva miliony poutníků, kteří se tam právě shromáždili, aby odmítli terorismus. Islámští duchovní odsoudili zneužívání koránu pro ospravedlňování násilí. Oficiální státní kazatel ve Velké mešitě v Mekce odmítl "prohnilý" jev zneužívání koránu pro ospravedlňování teroristických útoků.

Evropská komise informovala Thajsko, které bylo o Vánocích postiženo tsunami, že si musí zakoupit šest letadel Airbus A380, jinak proti jeho rybářskému průmyslu Evropská unie zavede ochranářská cla.

V době, kdy miliony Evropanů posílají Thajsku pomoc na odstraňování následků katastrofy, požadují od této země bruselské úřady, aby zaplatila 1,3 miliardy liber za koupi obřích evropských letadel.

"Jestliže máte rádi George Bushe, tak se vám to, co bude následovat, jistě líbit. Jestliže ne, tak ne." Těmito slovy uvedl reportér Gavin Esler v úterý večer pořad televize BBC Newsnight z Washingtonu a pokračoval: "Další čtyři roky. Bush se podruhé stává prezidentem Spojených států."

tisková zpráva, pátek 21. ledna 2005 12.00

Ze setkání představitelů Platformy pro renesanci ČSSD se Zdeňkem Škromachem, místopředsedou ČSSD, které se uskutečnilo ve čtvrtek 20.1.2005 v Praze, vzešla dohoda o vzájemné podpoře. Představitelé Platformy potvrdili, že vyzvou členy ČSSD a delegáty krajských konferencí a XXXII. sjezdu ČSSD, aby na zbývajících krajských konferencích a následně na sjezdu ČSSD podpořili kandidaturu Z. Škromacha, na místo předsedy ČSSD.

Kromě pozitivních reakcí, které mě potěšily na mé mailové adrese, ozvaly se v Britských listech jako reakce na můj článek, zabývající se smysluplností kultu Jana Palacha v současnosti, i polemické hlasy Jiřího Škuby a Ivana Davida. S lítostí musím konstatovat, že ani jeden článek neuspokojil mou chuť začít věcnou polemiku nad tímto tématem. Na článku pana Škuby, jenž mylně považuje nadávky a zesměšňování za diskusi, shledávám alespoň jeden pozitivní aspekt: právě četnost jeho invektiv vyvrací podezření Ivana Davida z konformity mých názorů.

Největší a zároveň nejméně programově čitelná politická strana v České republice stojí na křižovatce. Za necelé dva týdny se bude její nejvyšší orgán mezi sjezdy (ústřední výkonný výbor, rozšířený o předsedy odborných komisí, rozhodovat, jak se postaví k výzvám současnosti i budoucnosti.

Poslance sociální demokracie spojuje dnes už snad jen to, že jsou všichni poslanci a hodlají jimi zůstat. Kdekoliv. Poslanci za jakýkoliv názor. Klub se změnil ve skupinu lidí bez společného programu, bez společné vize, o idejích sociální spravedlnosti už ani nemluvě.

Liberálně pravicový pragmatický tandem Stanislav Gross a Bohuslav Sobotka je sic možná schopný, ale schopný snad všeho. Do jejich politiky sousloví sociální demokracie nepatří. Poslední jednání parlamentního klubu to ukázalo zcela jasně. Slova, která občas k novinářům doléhala přes zavřené dveře, poněkud připomínala sjezdová rokování úplně jiné strany v úplně jiné době. Padala slova o povinné jednotě, stmelování i o tom, nakolik je přípustné, aby měl poslanec vlastní názor. A co se stane, když ho mít bude.

Vyšlo na serveru ČM

Sociální demokracie se opět pokouší chytit druhý dech. Již v roce 2000, tedy dva roky po volbách, na tom byla hodně mizerně, ale dokázala se z krize dostat ven a vítězství ve volbách v roce 2002 obhájit. I když v sociální demokracii už vědí, že volby v roce 2006 nevyhrají, přesto by se její politici měli hodně snažit dosáhnout co nejlepšího výsledku a to především na úkor ODS a KDU-ČSL. V případě docela možného patového výsledku by se totiž na naší politické scéně mohly začít dít věci vskutku radikální a to hlavně ve prospěch ČSSD.

Rozumět zdravotnictví znamená především znát a chápat reálné vztahy a síly zájmových skupin. Upřímně míněné rady bývají plodem neznalosti motivů zájmových skupin. Ani ve zdravotnictví všeobecné blaho neexistuje. Každá optimalizace je podobná hře s nulovým součtem. Něčí prospěch znamená ztrátu jiného hráče. Příjmy jedněch jsou výdaji druhých. Co jedeni ušetří, druzí nezískají.

Shazia Mirza je jedinou britskou muslimskou komičkou, která pořádá svá vlastní představení. Ve čtvrtek dopoledne jí věnoval rozhlas BBC Radio Four pravidelný pořad With Great Pleasure, kdy populární komička uváděla ukázky z knížek, z poezie a z písní, které má ráda. Slyšel jsem ten pořad v autě cestou do práce a napadlo mě, jestli by ho osoby, protestující v ČR proti registraci muslimských církví taky zakázaly - protože je komička muslimka.

Podrobnosti o pořadu v angličtině ZDE

Za svůj život jsem potkal hodně humanitně orientovaných lidí a vedl s nimi řadu debat o vztahu humanitních a přírodních věd. Z toho důvodu by mne článek pana Švece nechal klidným; ale jelikož jsem Severomoravák, a autor mne svou obecnou češtinou lehce naštval, cítím se nucen (i nyní o půlnoci) zareagovat na něj písemně. (1)

Za tak milou reakci, jakou přičinil na můj článek matematik Marian Kechlibar, se sluší hlavně poděkovat. Pohled z druhé strany bývá leckdy zajímavější než opakování pohledu vlastního. Následovat tedy bude jenom několik upřesnění, které snad ani nejsou polemikou jako spíš dojasněním společného.

Krátké zamyšlení nad článkem "Obludárium humanitních věd a arogance přírodních vědců" od Štefana Švece. Věnováno Jakubu Šofarovi, který mě na text upozornil.

Jakubu Tayarimu:

Koukám, že se z Britských listů stala tisková tribuna DA. Což je hezké :o)

Vůbec nejde jenom o tu školskou matematiku, to byl jen příklad, protože ona je přeci jen pořád ještě v sociálních vědách užívanější než matematika vysoká. Proč, o tom si můžete myslet, co chcete.

Tato brilantní analýza vztahu humanitních a vědeckých oborů ke skutečnosti, psaná obecnou češtinou vyšla v prvním letošním čísle časopisu Tvar

Nedávno publicista Václav Žák opět popisoval své oblíbené téma -- televizi Nova a arbitráž s CME v článku "Svádět fiasko s arbitráží na podvržený dokument je alibismus".

Nic proti jeho zaujetí. Jen by snad stálo za to se někdy podívat i na ostatní účastníky této arbitráže, nejen na to, jak postupoval Železný a kdo vydal jaký dokument arbitráži. Stálo by zato se otázat, za jakou dobu CME žádala náhradu škody a ušlý zisk, uplatněný v arbitrážním řízení. Neplatili jsme my všichni oněch deset miliard za budoucí ztrátu po celou zbývající dobu trvání licence? Ztrátu, která se už ale nemůže v plné výši realizovat?

Život ve znamení kapitalismu vyhnal z ústraní leckoho, kdo byl s minulým režimem na štíru. Neskrýváme, že se to přihodilo i nám. V jednom rozhovoru jsme se přiznali k tomu, že už nemůžeme nosit svetr naruby (Zdena) a že se musíme denně holit (František), abychom se mohli bez úhony objevovat na veřejnosti. Nová doba zkrátka klade větší důraz na dodržování etikety.

V posledních týdnech procvičuje občany v této disciplině Ladislav Špaček, průvodce stejnojmenným televizním seriálem.

Francie, stejně jako mnoho evropských zemí se začíná potýkat s nedostatkem pracovních sil. Silné poválečné ročníky se pomalu chystají na důchod a francouzská vláda se začíná znovu zabývat přípravou nového imigračního zákona, který by přilákal perspektivní pracovníky. Letos uplynulo již třicet let od poslední novely tohoto zákona a ve Francii se zvedají další hlasy, které žádají jeho změnu tak, aby lépe odpovídal výzvám současné ekonomické situace.

Posoudit práci někoho druhého může být vždycky ošidné. Kousavě se někdy říká, že co člověk sám dělat neumí, aspoň to řídí, anebo ještě s větší lehkostí to kritizuje.

Začněme drobným lingvistickým postřehem: zatímco v názvu naší vrcholné vědecké instituce, Akademie věd, se slovo věda vyskytuje v plurálu, v současné běžné české komunikaci je toto slovo užíváno výhradně v singuláru. Průzkumem v Českém národním korpusu, pracujícím se vzorkem 100 milionů slov, jsem zjistil, že slovo věda se v plurálu vyskytuje pouze zhruba v 15 %, a to ještě většinou v názvech institucí. Média, lid obecný i samotní vědci dnes nehovoří o vědách, ale pouze o vědě. Lze dokonce zcela oprávněně předpokládat, že kdyby jméno Akademie nebylo dědictvím po dávné Akademii věd a umění a pro tuto instituci se hledal název až nyní, nepochybně by se jmenovala nějak jako Akademie pro vědu a výzkum, případně vědu, výzkum a vývoj (případně inovace).

Článek vyšel v prvním letošním čísle časopisu Tvar

Brněnský univerzitní učitel filozofie Josef Šmajs vypracoval ekologickou výzvu, nazvanou "Nájemní smlouva se Zemí". Argumentuje, že podstatou nynějšího ekologického ohrožení světa je "kulturou způsobený úbytek přírodního bytí". Lidský organismus zůstává totiž sourodý s přirozeně uspořádanou biosférou, která kdysi umožnila jeho vznik. Dokument vyzývá obyvatele Země, aby zastavili nebezpečnou kulturní expanzi a s planetou uzavřeli oboustranně výhodnou nájemní smlouvu.

Na tomto textu se podíleli Ivan Binar, Etala Farkašová, Ivan Hruška, Josef Šmajs a Emil Višňovský, schválila ho mimo jiné i Obec spisovatelů (4.12.2004) a je otevřen k podpisu každému.

Všeobecné nadšení zavládlo mezi vědci, když sonda Huygens poslala první obrázky z Titanu. Jsou na nich šutry, což by nečekal ani ten největší optimista. A opravdu i ty největší fantazie překonal fakt, že těch šutrů je tam hodně. Nad dalšími snímky zůstali odborníci už jen v tichém úžasu - ty fantastické fleky!

Přes proklamované úsilí vlády o zpřísnění kontroly obchodu se zbraněmi panuje v České republice stále atmosféra utajování, která prakticky znemožňuje účinnou veřejnou kontrolu. Existence "Výroční zprávy o kontrole exportu" ani publikované informace o vládní novele zákona o zahraničním obchodě s vojenským materiálem zatím nedávají naději, že by se na situaci mohlo něco změnit. Demonstrovat to lze například na veřejné obchodní soutěži na prodej nadbytečné výzbroje, kterou 30. prosince minulého roku vypsalo Ministerstvo obrany.

Jan Suk: Krysy v Hadrianově vile, Concordia, Praha, 2004, ISBN: 80-85997-21-5 246 stran, 188 Kč.

Nevím, kolik čtenářů upoutá titul Krysy v Hadrianově vile od kritika, editora a básníka Jana Suka, ale obávám se, že jich bude méně, než by si kniha zasloužila. Nejde totiž o historický román s tajemstvím, jak by mohlo vyplývat z názvu, ale o soubor esejů z let 1996 -- 2004, a esej je žánr, který se v české literatuře rozhodně netěší takovému zájmu jako například v literatuře francouzské (Michel de Montaigne, Denis Diderot, Hyppolite Taine) nebo anglické (Francis Bacon, T.S. Eliot, George Orwell).

Proti tandemu Stanislav Gross - Bohumil Sobotka, kteří reprezentují modernistické, doprava posunuté až prý téměř blairovské křídlo, vystupuje zleva spolčení vedené z Vysočiny expředsedou Milošem Zemanem, rádoby předsedou Zdeňkem Škromachem a Platformou za renesanci strany. Podle vnitrostranické levicové opozice současné vedení strany zrazuje původní levicový program. Zvenku to tak vypadá. Zvlášť, když je situace komentována těmi, kteří vystačí s jednorozměrným chápání světa.

Na zprávě o tom, že se ODS připojuje k ústavní stížnosti rodičů proti tomu, že se od nynějška smějí žadatelé hlásit jen na jedinou střední školu, bylo zajímavé nejen to, že letos mají uchazeči o studium na střední škole jistou jen jednu přihlášku (!), ale i zpracování v případě jednotlivých internetových zpravodajských serverů propojených se čtyřmi celoplošnými relevantními českými deníky. Nejen zpracováním, ale i způsobem vydání se někdy tak trochu vyznávaly z politické náklonnosti.

K článku Filipa Sklenáře.

Nemohu při přemýšlení o tomto článku na téma zbytečnosti Palachovy oběti nevzpomenout známého Lecova aforismu: Vždycky se najde eskymák, který pro obyvatele Sahary vypracuje směrnice, jak se chovat v době velkých veder.

Palachův čin byl pro nás vrstevníky výrazem beznaděje z národní tragedie, zoufalství tak hrozného, že je nebylo možné unést, a protestu proti tomu, co se s národem stane. Většina nás, jeho vrstevníků, to tak chápala. Ten čin nepatřil mezi herostratovské s jeho omezenou megalomanií -- spíše mezi skutky braní viny na sebe za jiné v kristovském smyslu.

Filip Sklenář se pokusil o demýtizaci sebevraždy Jana Palacha v článku Je Palachova oběť hodná následování?. Je to odvážné, pro někoho možná drzé. Učinil tak ze svého horizontu. Píše: "Nám živým, nám kterým světlo nepohaslo, nepřísluší soudit motivy sebevrahů." Mně to ale přísluší několikrát za měsíc. Nikoli z morálního, ale z odborného hlediska. Očekává se, že posoudím, zda je možno pacienta po sebevražedném pokusu propustit domů nebo je ho nutno hospitalizovat, zda na uzavřeném či otevřeném oddělení, jaké je riziko opakování pokusu...

Ve čtvrtek proběhne bombastická inaugurace amerického prezidenta Bushe. Avšak jeho znovuzvolení vede k šířícímu se mezinárodnímu znepokojení, že jeho vláda učiní svět nebezpečnějším místem, než jakým bylo dosud.

Z průzkumu veřejného mínění, provedeného ve středu v 21 zemích světa - v Africe, v latinské Americe, v severní Americe, v Asii i v Evropě - vyplývá, že drtivá většina lidí má vážné obavy z nadcházejících čtyř let.

Stravování v KFC má jednu výhodu. Ve fast-foodu se scházejí typy lidí, které hned tak neuvidíte a možná ani vidět nechcete. Což je pro člověka, před jehož uchem bledne i Ucho, fantastická příležitost sbírat lidské osudy. Zatímco před KFC na I. P. Pavlova můžete v nočních hodinách natrefit na absolutně nenápadné hloučky východních národností, v nichž občas blýskne kryt nového mobilu a občas takové divné přeložené papírky, v KFC Kaprova najdete zajímavé lidi spíš uvnitř. Když škrtneme cizince, uvidíme různorodé podnikatele (pozoruhodné je, že čím luxusnější vzhled, tím střídmější objednávka) a vedle nich lidi, do nichž byste v životě neřekli, že je kdy v KFC uvidíte.

První skupinou jsou studenti humanitních oborů.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V prosinci 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 15412 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.