První má námitka směřuje k jeho kritice přijímacího řízení. Zde pan Boháč praví, že "škola by měla své studenty vybírat už na začátku a pak pouze rozvíjet jejich praktické dovednosti". Naneštěstí je to přání asi stejně reálné jako přání, aby se "manželé vroucně milovali celý život nebo aby všichni lidi byli slušní a nepodváděli se", protože není prakticky realizovatelné. Přijímacím řízením na běžné fakultě projde několik tisíc lidí, jejichž testováním se zabývá několik desítek zaměstnanců fakulty (přitom tito zaměstnanci mají i jiné starosti, například zkoušky, konzultace či vědeckou činnost).

To znamená, že na každého připadá kolem stovky uchazečů, a na každého se najde jen pár minut; jak si pan Boháč představuje ten "výběr podle schopností" tak, aby byl pokud možno spravedlivý? Co když někoho v daný den bolí hlava, pohádal se s rodiči, dostane jedinou otázku, kterou neumí, nebo je indisponován ze stovky jiných důvodů? Spravedlivý systém rychlých přijímacích zkoušek neexistuje; mnohem lepší je dát studentovi šanci, aby po dobu půl roku či roku ukázal, zda na studium opravdu má nebo ne. Můžete nahlížet na ten první rok jako na prodloužené přijímací řízení -- které je svou podstatou kvalitnější.

Druhá moje námitka směřuje k otřepané větě, že se studují naprosto zbytečné věci. Nevím, co si pod tím přesně představuje, neboť na VŠE jsem nikdy nestudoval, ale mohu Vás ujistit, že to není všeobecný jev. Jestliže tolerujete syllaby plné nesmyslů, je to Vaše věc (jakožto akademické obce VŠE) -- existují i školy, kde tomu tak není. Samozřejmě, že nemůžete mít studijní program ušitý na každého studenta zvlášť, takže něco, co se naučíte v prvním ročníku, Vám k ničemu nebude -- ale někomu jinému z Vašeho ročníku třeba ano. A je věcí Vaší aktivity, abyste společně se svými učiteli dospěli k optimální podobě syllabu, která bude obsahovat co nejvíce obecně použitelných věcí.

Příčinná souvislost mezi cenou studia a kvalitou výuky je velmi slabá -- studenti jsou dosti pasivní, ale je možné, že by je "vzkřísilo" nejen plné školné, ale i symbolická částka kolem 500 Kč ročně, která by přitom nepředstavovala fatální problém.

Úžasný myšlenkový veletoč představuje konstrukce "Souhlasím s mým kolegou, že studium začíná být pouze pro bohaté. Řešením by bylo zavedení školného." To je skoro na pořádný rozbor.

Představte si "úžasný život" takového jedince poté, co dostuduje. Nejprve odvede 50% svých příjmů na daně a různá pojištění, aby dvacetičlenná "sociálně potřebná rodina" z Chánova měla za co žít (nevěřím, že by se po zavedení školného snížily daně byť jen o 1 procento -- peníze ve státním měšci jsou zdrojem moci); následně splácí hypotéku a ještě navíc školné.

Když odečteme náklady na potraviny a ošacení, je na tom takový jedinec, co se míry ekonomické samostatnosti týče, hůře než nevolník z tereziánské doby, a jeho postavení se začíná přibližovat černochovi z otrokářského Jihu v roce 1850. Z toho, co vydělá, jde naprostá většina někomu jinému, a za to na oplátku "dostává" střechu nad hlavou, základní lékařskou péči a nástroje ke své práci; to měli ti otroci taky. Proto vidím školné jako další způsob ždímání střední třídy, která už je i tak dost ždímána na úkor třídy vyšší (majitelé hypotečních bank) a nižší (příjemci státního přerozdělování). Už teď je pro mladého absolventa VŠ většinou finančně obtížné pořídit si rodinu; přidejte ještě splátku na školné, a stane se to skoro nemožným.

Zásadní námitku mám vůči tvrzení, že "Školy by se zaměřily na produkci studentů, uplatnitelných na trhu. Tím by se postupně zvedala česká inteligence a celkové společenské IQ". Tato tendence může být spíš sebevražedná. Například síla právnické lobby v USA je tak velká, že být právníkem se nesmírně vyplatí -- skoro každý absolvent práv dostane ihned dobře placené místo. Jelikož právníci jsou početně zastoupeni v Kongresu, je přijímána řada zákonů nepřímo směřujících k posílení postavení právníků. Ovšem jediné, k čemu tato situace vede, je poškozování americké ekonomiky; odhaduje se, že každý nový právník v USA sníží po dobu své kariéry HDP země o několik milionů dolarů, neboť náklady firem na právní služby jsou neúměrně vysoké a "ujídají" z peněz na investice.

Další moje výtka směřuje k naprostému zacílení textu na podmínky VŠE, přičemž volá po zavedení všeobecných principů platných pro všechny VŠ -- jejichž fungování autor zřejmě nikdy "zevnitř" neviděl. Autor se např. vůbec nezamýšlí nad situací těch vysokoškoláků, kteří vystudovali obor pro fungování země nezbytný, ale jejichž příjmy nejsou příliš vysoké (neboť trh zdaleka nefunguje dokonale). Platy začínajících lékařů jsou směšné, ale každý, koho kdy rozbolel zub, potvrdí nezbytnost existence lékařské třídy; jenže nakolik ubude studentů medicíny, když se tam, kromě nesmírně obtížného studia (které prakticky znemožňuje vedlejší pracovní činnost) bude platit ještě tučné školné?

A co obory vědecké a technické? Úroveň bohatství té které země koneckonců závisí na její vědeckotechnické zdatnosti, neboť než je co prodávat, je potřeba to nejprve vyrobit. Proto je Finsko bohatší než Afghánistán, ačkoliv afghánští obchodníci jsou leckdy schopnější než finští: jenže ti afghánští mohou prodávat jenom koberce a opium, zatímco finští mají "v kufříku" složité softwarové a hardwarové systémy.

Bez vědců a techniků se staneme manufakturou; studium "tvrdého" vědeckotechnického oboru chce však velké množství času stráveného nad knihami a jistou dávku fanatismu (neboť platy začínajících vědců a techniků nejsou nijak závratné, někdy doživotně). Jenže náklady na přístrojové vybavení těchto fakult jsou značné, a tak by dle logiky autora bylo na těchto školách i vysoké školné.

Umím si představit následky -- zatímco teď se na vědeckotechnické fakulty stále ještě hlásí více lidí, než kolik je možno přijmout (i když o žádný dramatický převis nejde), mohla by se situace rázem obrátit. Zato snadno vystudovatelné a finančně nenáročné obory typu "televizní masáž populace" by měly plno; nějakou chvíli by to fungovalo, pak by se systém zhroutil a možná by nastaly rozumnější poměry. Je ovšem otázka, nakolik bychom se z toho vzpamatovali a nakolik by to "někdo jiný" použil k našemu odstavení na vedlejší kolej. Když vidím počet kvalitních čínských studentů na vědeckotechnických oborech západních univerzit, mám pocit, že za 20 let bude Čína vědeckým tahounem světa a my možná skončíme jako její manufaktura - i bez zavádění školného.