21. 1. 2005
Nelíbí se kritikova kritika? Podáme si kritika u soudu!aneb také znovu o hrubkách na televizní obrazovcePosoudit práci někoho druhého může být vždycky ošidné. Kousavě se někdy říká, že co člověk sám dělat neumí, aspoň to řídí, anebo ještě s větší lehkostí to kritizuje. |
Takže třeba kdo není romanopiscem nebo dramatikem, o to snáz a bez jakýchkoli zábran může kritizovat výkony romanopisců nebo dramatiků. Zkušenost nemá, ale kritizovat "umí". Tuhle výzvu kdysi přijal náš známý kritik Šalda. Následovníků samozřejmě mnoho nemá. Dnes ovšem mívají kritikové jednotlivých oborů, včetně filmu a televize, odborné školení a jejich činnost by měla být chápána jako zodpovědná zpětná vazba, která zároveň POMÁHÁ TVORBĚ, hodné toho jména. Autor by měl mít otevřenou neproblematickou možnost ve stejném médiu reagovat, je-li si jist, že nebyl přijatelně pochopen. Hrozit soudem nebo přímo podat na kritika žalobu není určitě vhodný postup. Žádná soudní instituce není svou odborností kompetentní k řešení uměleckých sporů. Takže není adekvátní obracet se na soud, jde-li o VĚCNÝ problém. Je-li meritem estetika, režijní pojetí, scénář, vlastní provedení apod., měly by být takové problémy řešeny na odpovídajícím odborném kolbišti. Pochopitelně bez umělých zábran k adekvátnímu projevu, pakliže to ještě umíme. Pokud např. uvedu, že jsem si všiml nějaké textové hrubky promítnuté na televizní obrazovce, pak by měli být její zodpovědní pracovníci rádi, že se o tom dovědí. Aby politováníhodným chybám příště podle možností "maximálně" předešli. Je tu ovšem problém. Je-li zjištěná chyba snad až příliš "hrubá", mohla by poškodit dobré jméno provozovatele? Je pak vůbec otázkou, jakou kvalifikaci měli ti, kteří se vytčené chyby dopustili? A že takto "kritik" ukazuje prstem na možný postih hříšníka, kterého rozhodně nemínil existenčně ohrožovat? Vizitka instituce se přitom --- buď jak buď --- nedostává do zrovna žádoucího světla. Takže jenom dva příklady prezentované (že bych se mýlil?) NOVOU. 7. 12. 2004 se objevilo ve vysílání zmíněné stanice v jednom titulku: "hudební krityk" -měl jím být J. Černý. Teď v lednu přímo ve zprávách táž stanice citovala Masarykovu univerzitu; přešly rychle dva titulky, a v prvém bylo napsáno, že ta univerzita má v názvu "Masarikova". Druhé uvedení tohoto jména bylo pak již uvedeno náležitě. Možná že někdo řekne, že to nemůže být pravda. A je-li? Co pak? Je to zralé na soudní "kauzu"? Taky je ve hře rozmanitě nasměrován lidský faktor, ovšemže... |