Různé americké vládní instituce se sice zabývaly možnými situacemi, jaké asi vzniknou po americkém vojenském vítězství v Iráku, ale nikdo nevypracoval konkrétní dokument, který by obsahoval strategii, jak konsolidovat vítězství po ukončení hlavních vojenských operací, píše Wilson v eseji, kterou přednesl na několika akademických konferencích, ale dosud ji nepublikoval. Kopii jeho eseje má k dispozici americký list Washington Post. "Neexistoval adekvátní operační plán operací pro dosažení stability ani pro podpůrné operace."

List Washington Post poznamenává, že obdobná kritika byla vznesena už dříve, nikdy však dosud tak autoritativně a veřejně a to vojenským odborníkem, který byl seznámený s nejtajnějším armádním plánováním. Od dubna do června 2003 byl Wilson výzkumníkem ve vojenské skupině, studující operaci Irácká svoboda. Posléze, od července 2003 do března 2004 byl hlavním válečným plánovačem u 101. výsadkové divize, rozmístěné v severním Iráku.

V důsledku neexistence řádného strategického plánování přišla americká armáda v létě roku 2003 o své dominantní postavení v Iárku a od té doby se je snaží znovu získat.

Americké okupační úřady vypracovaly oficiální plán na stabilizaci Iráku až v listopadu 2003, sedm měsíců po pádu Saddáma Husajna. WIlson však za toto selhání ani tak neobviňuje ministra obrany Donalda Rumsfelda, jako americké vojenské velitele, kteří neporozuměli strategické situaci v Iráku a neplánovali řádně na vítězství. Wilson ve své studii dochází k závěru, že ti, kdo plánovali válku, "nebyli schopni se poučit a nebyli ochotni se přizpůsobovat nové situaci".

Američtí vojenští velitelé podle Wilsona prý stále nerozumějí strategickému problému, jemuž čelí, a stále jednají špatně. Američtí velitelé ani nejsou schopni "řádně definovat současnou situaci". "Nejsou schopni si uvědomit, že bojují proti povstání, proti lidové válce, přestože jsou v samém ohnisku těchto bojů". Proto americké armádě hrozí, že by mohla tuto "válku" prohrát.

Wilson ve své práci odsuzuje vzdělání i schopnosti vysokých amerických činitelů, kteří vedli válku v Iráku. "Američtí váleční plánovači, praktici i civilní politické vedení pojali válku příliš úzce" a zastávali většinou názor, že operace po provedení invaze "jsou problémem někoho jiného". Ve skutečnosti však byly tyto operace nesmírně důležité, pokud měli Američané zvítězit - nestačilo pouze svrhnout Saddáma Husajna.

Podrobnosti v angličtině ZDE