A to tu ještě cituju jenom z tý menšiny knížek, který jsou k něčemu. Ono i bořit je vlastně pitomost. Jasně, slušná řádka (dejme tomu) literárněvědnejch textů a terminologickejch stavbiček je věcně na nic, ale pár jich je skutečně zajímavejch a obohacujících náš pohled na svět.(13) Jejich problém je ten, že jelikož se samy zrodily z takzvanejch logickejch zákonů, tak nedovedou existovat vedle ostatních. Musej se popírat a navzájem vyvracet, páč jinak by podle vlastní logiky nemohly bejt. Neni přece logicky možný, aby znak fungoval zároveň podle dvosložkovýho a trojsložkovýho modelu!(14) Stačí přitom jenom lehkej nadhled nad sémiotikou (vědou o znacích), aby si jeden uvědomil, že už tak dlouhý desítky let docela účelně funguje.(15) Stejně tak měli zároveň pravdu Voltaire i Rousseau, nominalisti i realisti, Masaryk i Pekař, a dokonce i Haller a PLK, a Culler, Eco a Rorty (abysme tu měli nějakej trojúhelník, i když úplně nejlepší by bylo si vzpomenout na nějaký spory davový, jako že jich je hafo).

Stejný je to i se všema ostatníma humanitníma vědama, psycholog by měl bejt zároveň psychoanalytik i behaviorista (a všechno ostatní), historik může bejt mytolog, marxista, historik všedního dne (a všechno ostatní) a literární vědec by se měl na text umět podívat jako strukturalista, psycholog, sociolog, hermeneutik, fenomenolog, kulturální a recepční estetik a dekonstruktivista a ještě to ani zdaleka nestačí. Navíc jsou všechny vědy propojený, takže každá má svoji důležitou platnost pro každou jinou.(16)

Filozofie a humanitní vědy, založený na tom, že když má chemie Mendělejevovu tabulku a logika zákon vyloučenýho třetího, tak by měly mít něco podobnýho, musely už z principu, z nekonečnosti a z mnohoznačnosti vlastních předmětů dojít k sebezhroucení zvanýmu dekonstrukce (který mimochodem ty chytřejší přírodní vědci zažívaj taky). Tohle sebezhroucení je poetický, milý a potřebný -- a jestli se někdo ptá, co ustavit po něm, tak je nutný odpovědět, že nic. Doba ustavování (a tim i vymezování) minula, protože všechno je pravda.(17)

2 -- Odbočka k matematice a logice aneb vytahejte Aristotela za bradku

Vždycky mě málem švihne z toho, jak si matematici a logikové myslej, že jejich myšlenkový struktury kopírujou svět. Na internetovejch stránkách logiků z Masarykovy univerzity v Brně je hrdě vyvěšený: "Logika není žádná nauka, logika je zrcadlový obraz světa." Totéž tvrdí A. Rényi v Dialogu o podstatě matematiky o matice.(18)

Je to samozřejmě hloupost. Matematika je intelektuální hra, v podstatě umělej jazyk, kterej může bejt právě díky tomu formálně dokonalej a nemít se světem vlastně nic společnýho. Kdokoliv se umí dívat na svět, tak zjistí, že v něm základy matematiky(19) neplatěj. Jedna a jedna se nikdy nerovnaj dvěma. Jeden a jeden člověk nejsou dva lidi, ale dvojice, a to už je úplně jiná kvalita. Navíc je nespočitatelně druhů dvojic lidí a možností jejich vzájemnejch vztahů a existencí jako dvojice a ještě k tomu se všechny neustále proměňujou, jenže pro matematiku je tohle všechno pořád vyjádřený jedinym číslem 2. Jedno oko a jedno oko nejsou dvě oči, ale pohled, kterej nám umožňuje složit svět úplně jinak, než kdyby se dívalo jedno oko dvakrát. Jeden strom a jeden strom a jeden strom a jeden strom nejsou čtyři stromy, ale malej les nebo sad, což je úplně něco jinýho než čtyři stromy, atnl. (a tak nekonečně dál).

Stejně tak jedna se nikdy nerovná jedný. Když se podívám jednou, a pak ještě jednou, tak už vidim jinak něco jinýho. Ani jediný dvě ovce v tisícihlavým stádu nejsou stejný. Žádný dvě věci, byť i tisíckrát stejnýho druhu, na světě nejsou totožný a kdo chce, najde mezi nima vždycky nekonečně rozdílů. Z jistýho náhledu dokonce ani žádný jednotlivosti nejsou a všechno je jeden nekonenčnej (a tudíž nepočitatelnej (20)) celek. Příroda se matematickejm jistotám směje, ostatně odedávna nejde vstoupit dvakrát do jedný řeky.(21)

Samozřejmě že se nám zdá, že matika funguje. Výtečně strukturuje svět a umožňuje nám vidět ho jednodušejc. Tim, že zavádí neexistující pravidla do nekonečně chaotickýho světa, nám pomáhá se orientovat. Neni důvod ji úplně zatratit. Ironická poučka o tom, že svět funguje podle toho, jak si myslíme, že funguje,(22) koneckonců platí, takže vnímat svět jako souhru čísel nebo křivek je celkem pohodlná možnost, jako ho přežít. Ale kdo se dovede podívat i za matiku a mimo ní, tak uvidí svět úplně jinak a mnohem přesnějc (protože bohatějc). Dostat oči, který nebudou vůbec oslepený matematickejma pravidlama a dokážou se dívat v úplně jinejch kombinacích je můj sen už dlouho. Civilizace vnímající i ty jiný řády než jsou matematický by nás mohla inspirovat k úžasnejm věcem.

Fyzika má svůj Heisenbergův princip neurčitosti, kterej je sice ve skutečnosti o souběžný neměřitelnosti některejch(23) proměnnejch v mikrosvětě se stejnou přesností, ale může se použít zobecněně jako tvrzení, že některý moc přesný věci už prostě nejdou změřit a že tudíž jistá daň přibližnosti je i ve fyzice nutná. Nikdy prostě úplně přesně nezměříte, jak máte vysokej komín, protože úplně přesně nejde změřit nic. Zní to pěkně, ale platí to nejenom pro mikrosvět a přesný měření. Ve světě se denně dějou zázraky, na který je fyzika krátká, občas prostě David porazí Goliáše a Řekové vyhrajou Mistrovství Evropy ve fotbale, i když je to z hlediska počitatelnejch sil skoro nemožný. Neexistuje žádnej opakovatelnej pokus, pořád znova a znova pozorovaný pády stejnejch těles stejnou rychlost ve stejný laboratoři jsou k smíchu.(24) Vlivů je vždycky nekonečněkrát tolik, než jsme schopný pojmout a změřit a každej výsledek bude vždycky jinej. Jak to, že se některý chodci po žhavym uhlí nespálej? Svět se vysmívá i fyzice.

Nejhůř je na tom samozřejmě logika. Už dva a půl tisíce let se jí věnujou suchoprdi z celý euroatlantický civilizace a za celou dobu nedokázali nic jinýho než otrávit a zkřivit myšlení lidí svěrací kazajkou svejch neexistujících zákonů. Zákon sporu, zákon vyloučenýho třetího, zákon totožnosti... samozřejmě, že z nich ani všech ostatních neplatí ani jeden! Všechny jenom vězněj přemejšlení a fantazii v něčem, co by se klidně dalo nazvat Platónovou jeskyní. Když platí A, tak skoro vždycky platí zároveň neA, a to nejenom v Hegelově dialektický syntéze (jakože plus pól a mínus pól dávaj smysl až v celku magnetu), ale už v samotnejch základech.(25) Hitler byl zároveň bezcitnej i přecitlivělej, delfín je zároveň savec i ryba a ptakopysk je vedle savce a trochu ryby i pták. Matika je hlubokej mystickej základ světa i bezúčelná hra pro pár truhlíků a Mona Lisa je zároveň krásná i šeredná -- a to klidně pro jednoho člověka v jedinej okamžik.(26) Bohů je zároveň spousta, jeden i žádnej a smrt je i neni absolutní konec. Logikou sešněrovanýmu myšlení se to může zdát nemožný, ale většina praktický zkušenosti světa se zdá nepřipouštět nic jinýho.

S maniakálnim tříděnim věcí do kategorií, s přesnym vymezováním termínů a s vyzdvihováním logickejch zákonů začali (pokud vim) pořádně od podlahy Platón a Aristoteles a my tohle jejich pošahaný dědictví neseme dodnes. Platí to, co bylo vejš řečený o všech podobnejch strukturách v humanitních vědách -- můžou bejt obohacující a často nám osvětlej některý základní vztahy světa, ale absolutizovat je je absolutní pitomost. Vzájemně působících struktur je mnohem víc, než nám se může povést kdy "vědeckejma" metodama nahlídnout. Stejně jako Bůh je všude tam, kde ho hledaj a nikde tam, kde ho našli, tak všechny struktury jsou jasný a zřetelný, dokud se je nějakej prevít nepokusí aplikovat obecně a udělat z nich zákon. Aristoteles pěkně rozlišil formu a obsah, ale čim víc se od tý doby vědci a logikové snažej říct, co to vlastně je, tim víc se jim ten základní smysluplnej rozdíl ztrácí. Rozlišovat lyriku, epiku a drama je v zásadě taky na nic, pocitově je každýmu takovej rozdíl jasnej, ale pro vědu v aristotelským pojetí jsou ty kategorie nepoužitelný, protože prakticky neexistuje skutečnej text, kterej by se dal do některý z těch škatulek zařadit. Škatulky jsou prima do tý doby, než je někdo začne brát vážně.

3 -- Konečně ta literární věda a skutečnost

Jelikož se na závěr hodlám dost zhurta obout do přírodních věd, měl bych předeslat, že nemám žádnou potřebu popírat jejich úspěchy. Mimo jiný díky nim třeba právě teď ještě žiju a nebo můžu psát a přepisovat tyhle kecy na počítači místo abych je tesal do buližníku. Přírodní vědy, stejně jako matika a logika nejsou prostředky pro získání pravdy, ale jedny z prostředků pro získání úspěchu -- ve smyslu přežití. Matematika (neřikám schopnost abstraktního myšlení, protože ta je širší než matematika, ale ona taky) je strategie zjednodušení reality, díky níž lidstvo přežilo a stalo se nejrozšířenejšim druhem na planetě.(27) Díky ní byla taky evropská civilizace těch pár set let ve světě fakt cool. Úspěšnost matematiky je nesporná, ale nezbavuje přitom matiku pozice nástroje. Sekera je taky úspěšnej nástroj, ale symbolem a cílem úspěchu neni sekera, ale pokácenej les a postavenej dům. Zatimco matematika nám umožňuje přežít, tak humanitní vědy (myslim vlastně umění) nám dodávaj důvod a náplň toho přežití.

Nelze popřít, že přírodní vědy dosáhly svejch úspěchů díky matice. Ve skutečnosti a svým vlastnim základu ale nejsou o nic matematičtější než vědy humanitní.(28) Matematiku je v humanitních vědách možný použít stejně šikovně jako v přírodních. Problém (nebo štěstí) humanitních věd je v tom, že člověk bejvá dost alergickej na zjednodušení sebe sama do matematickejch modelů. Naproti tomu zjednodušení okolní přírody do matematickejch modelů mu většinou vůbec nevadí. Rozdíl mezi humanitníma a přírodníma vědama je v tom, že ty humanitní se dívaj zevnitř a ty přírodní zvenku. Hitler(29) se díval podobnym stylem zvenku na lidstvo a fungovalo mu to taky. Člověk zkoumá přírodu jako Hitler lidstvo a proto ji dokáže tak šikovně přizpůsobovat svejm potřebám (což se Hitlerovi s přidělenou částí lidstva za pár let taky celkem povedlo). Fyzika i biologie jsou plný systémů, jenže na rozdíl od sociálních věd (který jsou dokonce ještě plnější systémů) u nich nejsme schopný tak zřetelně nahlídnout jejich hloupost a zjednodušenost. Neřaděj totiž přímo nás.

Ještě jednou zopakujme, že všechny systémy platěj, ale žádnej neplatí sám. Platnejch systémů je nekonečno, a nebo jestli chcete, existuje jediná absolutní struktura jako shrnutí všech struktur, ale ta je nepopsatelná.

Proto jsou humanitní vědy (ve svým základu, ne ve svý občasný podobě parodií na přesnost) stejně důležitý, ne-li důležitější než třídící vědy přírodní. Na rozdíl od nich nám umožňujou pochopit( ) všechny nekonečný rozmanitosti a neurčitelnosti světa. Humanitní vědy jsou nepoměrně složitější než přírodní vědy -- ve stejným poměru jako je svět složitější než jakákoliv kostra, do který se ho pokusíme uzavřít. Tak jako je jazyk složitější než všechny gramatický kategorie a literatura složitější než literárněvědný a literárněhistorický systémy. Přírodní vědy (jestli chtěj opravdu pochopit to, co zkoumaj) se maj od humanitních věd pořádně co učit. Jediný humanitní vědy jsou schopný přijmout, popsat a pochopit svět v podobě nekonečnosti reality(30) a jejího neustálýho znekonečnonásobování.

Anebo ještě dál. Nejpraktičtější lidi na světě jsou dneska (a byli dycky) mystici a umělci. Opravdu nejpraktičtější, protože jako jediný jsou občas schopný nahlídnout pravdu v protikladech, nepočitatelnost a všepočitatelnost všeho a vůbec mnohost v jednotě a jednotu v mnohosti. Jsou taky schopný o ní nějak přenositelně komunikovat a existovat podle ní. (31) A právě v týhle nekonečnonásobnosti a nepopsatelnosti jako v jediný je skrytý něco, čemu se dá řikat realita nebo (když se člověk opije) Bůh. Když se odlišovali mystici a umělci od vědců, došlo ke zmatení pojmů. Jedinou skutečnou vědou (ve smyslu aspoň částečnýho nahlídnutí a pochopení reality a celku světa) je to, čemu řikáme umění a jediným skutečným uměním (ve smyslu lidskýho výtvoru, kterej svět nedokonale oslavuje a napodobuje) je to, čemu řikáme věda.

Literární věda patří mezi tlupičku věd, který se zabejvaj uměním. Proto je ze všech současnejch věd jedna z nejpraktičtějších a nejpravdivějších(32). Jediný věci, který v ní maj vědeckou hodnotu, jsou ovšem ty, který maj zároveň básnickou cenu. Každá hluboká myšlenka je ve skutečnosti vědecká, umělecká a náboženská zároveň, ať už je to třeba předpoklad světa jako nekonečně složitýho a dynamickýho systému vztahů (jako u strukturalismu), návrh věčný kontextový spirály (jako u hermeneutiky), psychoanalytickej objev předvědomejch, osobních i společnejch obsahů nebo cokoliv jinýho. Literární věda rozumí světu svým způsobem líp než fyzika, ale musí dokázat přijmout tíhu vlastního předmětu a ne se topit v terminologickejch, logickejch, definičních a vzájemně se popírajících hrách. Vědec, kterej si neprotiřečí, neni vědec.

Epitaf...eeee....epilog

Jasně že je to všechno mnohem složitější. Za celý dějiny se metodologií vědy i umění zabejvala už spousta moudřejších lidí než jsem já a dovedli všechno, co tu píšu, dokázat i popřít mnohem elegantnější argumentací. Šlo mi jenom stručně naznačit jeden systémík, kterej se zatraceně snaží bej nesystémíkovej, ale i tak samozřejmě potřebuje děsný zjednodušení k tomu, aby moh bejt vůbec vyslovenej, a ve skutečnosti je jenom jednim z dalších podmíněnejch náhledů, jak o nich pěkně píše ten frňous Feyerabend (33). Jeden z cílů každý vědy i poezie může bejt vyvolat cosi (34) ve čtenářovi a přimět ho k vlastní tvorbě novejch realit (i kdyby jenom na chvíli a bez hmotnýho výsledku, páč co je vlastně hmotnej výsledek?). Jestli se povedlo tohle, tak je to dobrý.

Literatura

Tenhle text byl inspirovanej spoustou různejch jinejch textů, ale mimo uvedenejch citací nevychází z žádnýho z nich bezprostředně. Dokonce i toho Feyerabenda jsem čet až po dopsání a navíc ohledně probíranýho tématu zůstal (z hlediska tohohle textu) na půl cesty. Takže sem žádnou literaturu psát nebudu, i když bych si ji při troše pokrytectví domyslet moh. Vyjímal by se tu dobře Aristoteles, Descartes, Comte i všichni postmoderní guruové, což se vlastně nemá skloňovat. Taky bych sem moh šoupnout Anatomii kritiky Northropa Fryeho, páč to byla poslední kapka k tomu, aby se člověk naštval na aristotelský vidění světa. Ale je škoda je sem flákat jenom proto, aby to tu nebylo prázdný.

Poznámky

1 Poznámky pod čarou nejsou pro pochopení toho důležitýho v textu důležitý. Jestli vás otravujou, tak je nečtěte. Tahle poznámka třeba řiká, že původně se tenhle text jmenoval Ontologická platnost literární vědy. Je to snad nějak zvlášť důležitý vědět?

2 Jsou lidi, co se dušujou, že žádný porozumění neexistuje, ale těm (i když s nima tak nějak filozoficky souhlasíme) moc nerozumíme.

3 Nebo diskurzu, pokud někdo ví, co to je. Případně taky rozpravy, žvatlání nebo jak tomu chcete řikat.

4 Vždycky samozřejmě zůstává otázka čímu porozumění.

5 Nikdo samozřejmě neumí říct, co je to smysluplnost. Ale k čemu definovat tak mnohovýznamový slova? Představte si pod smysluplností, co chcete, a čtěte dál.

6 Moraváky, který to trochu naštve, šovnisticky pomineme. Můžem ovšem taky chtít psát tajnej text pro zvláštní skupinu zasvěcenců. V tom případě se hoděj cizí slova, přesně vymezený termíny určený jinejma termínama a další takový hračky.

7 a česky mluvící

8 Sakra - samozřejmě, že ta hermetičnost, závazný pravidla a dosebezahleděnost diskurzu nějakej význam maj, stejně jako všechny věci, který jsou starý, prověřený a ustavený tolika chytrejma lidma. Maj dokonce takový významy, který nejsou schopný nahlídnout ani některý z těch, co je obhajujou. Všechno je provázaný a pravda je vždycky na všech stranách. Je ale myslim důležitý podpořit i v literární vědě opačnej pól uvažování, aby si kdejaký éro nemyslelo, že je vědec, protože používá pojmy diskurz a hermetičnost. Navíc chce bejt tenhleten text děsně provokativní, tak přece nebude nahlas uznávat nějaký přiblblý pravidla!

9 A kdyby se k takovýmu výkladu přidalo pár sprostejch slov, tak je možný, že by z leckterýho gymnazisty vyrost nadšenej a svobodnej literární vědec.

10 Jestli už teda máme dělit vědy na humanitní a přírodní (soft a hard, intuitivní-společenský a exaktní...), což je samo o sobě dost legrační. K tomu se ještě dostaneme.

11 V obojim maj samozřejmě recht!

12 Duálních opozic a triadickejch modelů, aby tomu rozuměli i strukturalistický sémiotici.

13 Při výzkumu skutečnejch lidí, textů nebo čehokoliv podobnýho přitom každej slušnej sociální vědec dojde nakonec k tomu, že na poslednim řádku svý studie přizná, že jeho předmět by si zasloužil ještě asi tak milionnásobnej výzkum a naznačí směry, kterejma by se měl ubírat.

14 Řeklo by se skoro literárních :o)

15 Což je legrační, protože už i katolickej Bůh je jeden a tři zároveň.

16 aniž by k tomu potřeboval Umberta Eca

17 To ví každej, ale pokaždý, když to domyslíte, trochu se vám zamotá hlava a způsobí to lehčí vesmírnou depresi. Ale co, deprese je zdravá.

18 K tomu ještě zabrousíme v poslední kapitolce. K tomu vymezení přírodních věd zase hned v tý příští.

19 K tomu ještě zabrousíme v poslední kapitolce. K tomu vymezení přírodních věd zase hned v tý příští.

20 A ještě to dává to pusy Sókratovi -- kterej by ho s tim poslal do háje. A. Rényi: Dialogy o matematice, Praha, Mladá fronta 1980

21 Jakože axiomy, a to už ani ty Euklidovy.

22 Jedna se rovná nekonečno stejně jako jakýkoliv jiný číslo.

23 Hérakleitos a jeho výkřiky nám obecně popisujou svět daleko praktičtějc než všechny Aristotelovy kategorie.

24 Thomasův teorém

25 konjugovanejch :o)

26 Teda byly by, kdyby na nich částečně nebyla založená alchymie a nejmodernější fyzika :o)

27 V šestý kapitole Vědy jako umění píše Paul Feyerabend tohle: "Vývoje, které vedly k teorii relativity a ke kvantové teorii, nejen že poškodily základní principy vědecké metodiky, ale vedly též k teoriím, které zdánlivě odporují zásadám samotného rozumného myšlení (například zásadám: oddělení subjektu a objektu; kausality; zákonům formální logiky; mechynickým modelům; a tak dále)." No vida, jak je to jasný i ve fyzice. Básníci to věděj už dlouho. A neplatí to jenom pro abstraktní světy teorie. Svět je plnej věcí, který "zdánlivě odporujou zásadám samotného rozumného myšlení".

28 A je jedno, jestli proto, že vždycky jde o mezistupně, nebo že každej pól v sobě obsahuje i svůj protiklad, nebo že už samotná protikladnost je v takhle složitejch věcech debilní a nepoužitelná, priotože jde vždycky o mnohem komplexnější problém. Ať už si na to přinesete kterýkoliv z těchhle chytrejch mávátek, tak je to pravda. A neni, samozřejmě.

29 Je možný, že díky stejný strategii nakonec taky poměrně svižně vyhyne, ale to už je jinej problém.

30 Ono tohle rozdělení je ve skutečnosti vážně ujetý...

31 Sakra, je tady zmíněnej už podruhý, jako by to byl nějakej guru.

32 nebo se k tomu spíš blížit

33 Nebo realit.

34 Samozřejmě to platí jen pro ty nejlepší z nich a kromě toho pro spoustu jinejch lidí. Ale proč nemluvit v kategoriích :o)