A rovnou k věci - bez okolků: chci polemizovat se Štefanem Švecem hlavně proto, aby jeho text nezapadl. Kromě toho mám utkvělou představu, že některé údaje z kapitoly o matematice čerpá ode mne a tak se cítím povinován uvést vše na pravou míru. Tím je dán i směr - vynechám literární vědu a soustředím se na exaktní vědy vs. humanitní vědy. Ale nejprve k použitému jazyku, který Štefan nazývá "obecná čeština". Jazyk Štefanem užitý odhaluje totiž víc, než autor zamýšlel. Například ho usvědčuje z nepochopení. A taky mu umožňuje syntetizovat. Neboť bez jazyka - a ve Štefanově případě bez psaného jazyka - by jeho analýzy a syntézy nejen nebyly dostatečně bravurní, nebyly by vůbec.

Toto kruté odhalení nechce Štefana Švece nikterak znevažovat, jen poukazuji na málo akcentovaný fakt, že lidé potřebují při svém myšlení berličku - a pro literáta je to logicky jazyk. Nikdo není schopen syntetizovat cokoliv jen ve své hlavě - a i tam k tomu užívá berličku, myslí v nějakém jazyce, vzorcích, notách, kótuje - a proto si pomáhá buď odkládáním do vlastní paměti (tito lidé asi už vymřeli s velkými vypravěči) nebo na papír. Poznámky na papíře (či v paměti - to je jedno) jsou pak ovlivněny kvalitou zápisu, sofistikovaností "zápisové metody", tj. do jaké míry nám tato metoda umožňuje vyjádřit naše úvahy. Kostrbatost "zápisové metody" ovlivňuje i kostrbatost našich úvah (typické je to pro překlady z jazyka primitivních národů, kde účinnost triviálních vět v bohatém jazyce není zdaleka taková, jaká byla v jazyce původním). A tím se dostávám k základnímu omylu Štefana Švece, totiž že zaměňuje příčinu s následkem. Bohužel není sám. Toto se děje v neuvěřitelné míře prakticky všude a následky jsou neblahé.

Matika vs. Matematika

Jednou z k použití se nabízejích berliček je matematika. Tato "zápisová metoda" je velmi jednoduchá (triviální) a umožňuje s velkou mírou přesnosti zaznamenat prakticky cokoli. Na druhé straně je po mnoho běžných věcí těžkopádná. Její hlavní předností je právě ta triviálnost, která umožní snadné nalezení omylu, či chyby ve vlastním uvažování. Jak už bylo popsáno v předchozím odstavci, je to jen berlička - a to berlička lidská. Nebylo by asi praktické, aby ji používal nějaký jiný tvor...

Ale vraťme se zpět k větě: Jazyk Štefanem užitý odhaluje totiž víc, než autor zamýšlel. Ta je přesným obrazem i přesahem autorova článku. Například když napsal: "Ale kdo se dovede podívat i za matiku a mimo ní, tak uvidí svět úplně jinak a mnohem přesnějc (protože bohatějc)," přesáhl svou úvahu. Matematické vztahy jím popisované (a vyvracené) zůstavají přesně na úrovni matiky základní školy.

Na základní škole se neučí matematika, ale kupecké počty, jež mají jako berlička sloužit pro prodavače zeleniny. U nich platí, že 1 = 1, neboť když mu ukradnou jednu papriku, musí on ukrást jinou jinde. Smutný je však obraz našich středních škol, které by měly vysvětlit svým chytřejším studentům, že na kupeckých počtech vybudovaná matematika disponuje mnohem širšími vyjadřovacími prostředky.

Fyzika vs. Historie

Faktem zůstává, že používání berličky matematika je omezeno jak malou znalostí tohoto "jazyka" veřejností, tak jeho nevhodností pro popis lidské tragiky a komiky. Fyzikové zkoumající náš svět bez nás, často přispěli k vylepšení matematiky, protože je ten původní "jazyk" svazoval. Naproti tomu historikové, pro které by matematika byla docela vhodná, brání se tomuto "jazyku" zuby nehty hlavně proto, že osudy lidstva jím popsané by sice naznačovaly tendence, byly by však natolik odlidštěné, že by je nikdo nechtěl číst.

Osudy jednotlivců by se v historii popsané matematikou zredukovaly pod úroveň chyby měření. Je pravda, že tam patří, ale dav to nechce slyšet a historici také ne. Aplikace matematiky na lidskou společnost tak vytváří sociologii. Je zcela jisté, že mezi historiky a sociology pak musí být určité napětí...

Věda vs. Věda

Tím se dostávám k syntéze. Napětí panující mezi vědními obory není způsobeno nikým jiným, než kapacitami v oborech působícími. Tato věta je z fyziky, ale platí i v literatuře. Vědní obory nemají žádný vlastní život. Žijí životem vypůjčeným od jejich představitelů. Štefan Švec ve svém článku bravurně dokazuje, i když nevyslovuje, že většina z nich jsou ťulpasové a paraziti. V humanitních vědách se takovým individuům daří lépe skrývat, a proto jich je tam mnohem více než ve vědách exaktních. Budiž nám útěchou, že jsou zase méně nebezpeční.