Patnáct let po pádu komunistického režimu se vyznačovalo zmenšováním politické různorodosti. V roce 1996 zůstalo v Poslanecké sněmovně šest stran, v roce 1998 pouze pět a vše nasvědčuje tomu, že v roce 2006 se jejich počet zmenší na pouhé čtyři. Není se čemu divit, Česká republika je velice homogenní země, ve které není třeba mnoha stran zastupujících diametrálně odlišné zájmy. Ostatně i dnes se strany v Poslanecké sněmovně v podstatě duplikují. Rozdíly mezi ODS a US-DEU jsou zanedbatelné a KDU-ČSL se také mnoho neodlišuje. Rozdíl mezi KSČM a ČSSD se zdá být na první pohded markantnější, ale to jen díky zastaralosti a konzervativnosti českých komunistů, kteří získávájí hlasy voličů pouze díky neschopnosti sociálních demokratů. Kdyby se měli komunisté ujmout vlády, museli by dříve nebo později převzít slovník sociálních demokratů. Tato duplikace stran trápí především sociální demokraty. Na jedné straně musejí spolupracovat s pravicovými stranami, aby si zajistili většinu v Poslanecké sněmovně, na druhé straně ztrácí hlasy voličů právě ve prospěch KSČM.

Současně dochází mnoha Čechům trpělivost s Ústavou. Načrtnutá podle moderních demokratických vzorů, v mnoha ohledech se Ústava nepovedla navrhnout k chuti občanů, a tak se čím dál více stává spíše trpěnou, než respektovanou. Poměrné zastoupení v Poslanecké sněmovně plodí buď menšinové nebo neefektivní koaliční vlády, způsob volby prezidenta se nelíbí až 80 procentům občanů a o Senátu hovoří lidé s despektem od samého počatku jeho existence. Ve všech třech případech prodělávají na systému sociální demokraté.

O co by se tedy měli sociální demokraté snažit? Hlavním cílem by mělo být překazit možnost většinové vlády ODS a KDU-ČSL a získat dostatek hlasů k tomu, aby spolu s ODS mohli měnit Ústavu. Podud se ODS nepodaří spolčit s křesťanskými demokraty, budou nuceni jít buďto do velké koalice se sociálními demokraty anebo s nimi alespoň uzavřít obdobu "opoziční smlouvy". Současní politici sociální demokracie by jistě uvítali možnost krotit radikálně pravicové návrhy ODS a v těch méně radikálních jsou s nimi beztak zajedno.

Skutečné divy by se však mohly dít v případě, kdyby ODS a ČSSD získaly společně ústavní většinu. Oběma by jistě vyhovovalo přeměnit současný volební systém poměrného zastoupení za systém mnohem více většinový. Podobné opatření by vedlo nejen k jasnějším volebním výsledkům, ale především by mělo obrovský dopad na KDU-ČSL a KSČM. Většinovým systémem se volí ve volbách do Senátu a obě strany v něm v posledních letech ztrácely. Obě velké strany by se tak zbavily jedné velké kukačky v hnízdě (slovy Miloše Zemana "prodejné děvky") v podání lidovců a na druhé straně politicky nepraktické, nestátotvorné komunistické mumie.

Zavedení většinového systému by také značně zkomplikovalo život neoblíbenému Senátu, pro nějž je alternativní volební systém jedním z důvodů bytí. Otevřela by se cesta buď pro jeho úplné zrušení nebo minimálně pro radikální reformu. Jednou z alternativ by byla transformace Senátu po vzoru německého Bundesratu (horní komory parlamentu), do které nominují zastupitele jednotlivé spolkové země. I u nás se zdá, že se regiony těší politické důvěře a podobné opatření by jejich roli mohlo zajímavě upravit.

I v otázce volby prezidenta by se ODS a ČSSD jistě shodly. Současná popularita Václava Klause by zajistila podporu ODS pro zavedení přímé volby a sociální demokraté hlásají přímou volbu tak dlouho, že jakoukoliv změnu si zde nemohou dovolit.

I když se podobný scénář může zdát jako pouhé přání otcem myšlenky, v současné situaci by to byla asi nejrychlejší a nejefektivnější cesta z českého politického nepořádku. Zachování současné situace povede k neustávajícímu trápení politických stran při hledání kompromisů, nekonečné marginalizaci stále silnějších komunistů a především k neustále rostoucí apatii občanů.

Sociální demokracie proto dělá dobře, že se orientuje na střední třídy. V současné době je prioritou přebrat pravicovým stranám voliče, kteří mají k sociální demokracii potenciálně blízko, tedy úředníky, učitele, liberálně založené lidi a proevropsky smýšlející podnikatele. Sociální demokracii nemusí tolik trápit komunistická strana. I kdyby totiž přebrala na svou stranu voliče, které v její prospěch ztratila, po volbách by byla stejně impotentní pokud by se ODS s KDU-ČSL chopily vládních otěží s parlamentní většinou v zádech.