Vyšetřovací komise má sloužit k tomu, aby se opozice a občané dostali k informacím, proto v Německu ústava zaručuje, že sněmovna musí komisi zřídit hlasy čtvrtiny poslanců, a proto je její jednání veřejné.

V ČR je to přesně naopak. Vznik komise musí odhlasovat většina a jednání je tajné. Výsledky jsou nabíledni. Komisi je možné věšet bulíky na nos a ona si je politicky upraví, aby to vyhovovalo většině, jenže pak ty komise nemají vůbec žádný smysl.

Prohrála republika arbitráž skutečně kvůli jedinému podvrženému dokumentu, jakýmsi poznámkám z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání? Samozřejmě, že ne.

Zkusme se znovu ponořit do shakespearovského příběhu protagonisty Železného, muže, jemuž sláva, moc a peníze stouply do hlavy natolik, že se rozhodl stát nejmocnějším mužem v zemi.

První dějství - Vladimír Železný jako ochránce amerických investorů

Duální televizní systém vznikl udělením licence na celoplošné vysílání společnosti CET 21 na začátku roku 1993. Za touto společností, kterou tvořilo pár českých a slovenských sociologů a televizních tvůrců, stál zájem amerického investora Ronalda Laudera vybudovat síť televizí v zemích střední a východní Evropy.

Vzhledem k atmosféře, která tehdy přímému vstupu zahraničního kapitálu nepřála, potřebovali pokrytí domácí firmou. Věděli, že jinak by licenci nedostali. CET 21 dokázala projekt napsat tak, aby radě vyhovoval a Železný jako obhájce projektu uměl přesvědčovat.

CET 21 slibovala modré z nebe. Komerční televizi, která bude vzdělávat, podporovat domácí tvorbu a tak dále, a tak jí rada dala licenci. Velmi tak rozčílila ODS, u které jména Gál nebo Železný, který byl před tím tiskovým mluvčím Petra Pitharta, vyvolávala kopřivku. Tehdy Železný obhajoval Američany jako lev.

Druhé dějství - Útok na licenci

ODS dosáhla toho, že po dvou letech sněmovna radu odvolala. Dosadila tam svoje lidi. Protože CET 21 neměl na rozjezd televize peníze, původní rada souhlasila s tím, aby americký investor udělal s držitelem licence společný podnik, který bude televizi provozovat. Tak vznikla ČNTS, která zajišťovala chod televize, a přes kterou Američané řídili finance.

Jenže vysílací zákon se dal vykládat úzce. Licenci měl mít ve výlučném držení jenom jeden subjekt. Nová rada toho využila a začala tvrdě tlačit na ČNTS, že vysílá neoprávněně. Vyhrožovala trestním stíháním.

Třetí dějství - Pokus o podfuk

Američani museli na tlak reagovat. Rozhodli se zákon s pomocí Vladimíra Železného obejít. Bezmezně mu věřili. Nejdříve mu půjčili, posléze darovali pět milionů dolarů, aby se stal majoritním vlastníkem CET 21, tedy držitelem licence, a pak si za miliardu korun koupili Vladimíra Železného. Uzavřeli s ním kamuflovanou smlouvu, která ze Železného udělala pošťáka na peníze.

Celé toto riskantní divadlo by bylo zbytečné, kdyby si mohli licenci koupit, jenže politika páření chudých českých "vlastníků" s investory vedla jenom k rozmazanému vlastnictví a byla semeništěm sporů.

Rada, místo toho, aby se starala o to, kdo je investorem a čí zájmy má stát hájit, hrála politické hry. Od této chvíle se Vladimír Železný stal jedním z nejbohatších lidí v České republice. Stalo se mu to, co mnoha před ním. Rychlé zbohatnutí málokdo psychicky unese.

Čtvrté dějství - Když se ruka k ruce vine

Během politické krize na konci roku 1997 televize Nova odvysílala šot o tom, že Václav Klaus má ve Švýcarsku vilu. Vypukl spor, který zakrátko skončil dohodou. Boj proti televizi Nova skončil. Železný si posílil politickou pozici. Televize Prima, která měla Nově konkurovat, se dostala pod jeho vliv.

Rýsovala se nádherná budoucnost. V roce 2005 měla Nově vypršet původní dvanáctiletá licence. Železnému se najednou reálně naskýtala možnost, že by v dalším období držel licenci sám. Pak by měl ovšem miliardu korun každý rok.

Dějství páté - Konflikt

Co čert nechtěl? Američané ze CME se rozhodli, že svoje televize po celé střední a východní Evropě prodají velkému televiznímu operátorovi Scandinavian Broadcasting Systems. Pro Železného to musela být rána. Sen o tom, že bude majitelem Novy sám, se začal rozplývat.

CBS mu nabídla, že když pro ně bude dělat podrž tašku jako pro Laudera, dostane ve splátkách celkem čtyři miliardy korun, jenže on mohl mít nejmíň dvanáct miliard, kdyby licenci získal sám, a tak Američanům řekl ne.

Pro Laudera to byl šok. Zkazil jim celý obchod. Bez Novy měla CME velmi malou cenu. Konflikt byl na světě. Američani při prověrce Novy před prodejem zjistili hrubá porušení povinností, které měl Vladimír Železný jako generální ředitel plnit. Vyčíslili škodu za devětašedesát milionů a Železného vyhodili.

Předpokládali, dosti naivně, že bude dál plnit závazky své smlouvy, jenže on už si před svým vyhazovem našel partnera, se kterým začal stavět svou Novu, za peníze Investiční a Poštovní banky s excelentními vztahy k ODS i ČSSD.

Když byl partner připraven, našel si záminku, proč se s Američany rozloučit. Od srpna 1999 ustřihl Američany od zisků, které jim jejich investice měla přinášet, a přisvojil si je sám. Připomínám, šlo o miliardu ročně.

Co následovalo, bylo důvodem, proč stát zaplatil deset miliard. Rada Železnému pomáhala. Takzvaný podvržený dokument líčí, jak Železný přišel na radu se žádostí, co potřebuje, aby mu pomohli zatlačit na Američany. Dohodli se na tom, že Železný napíše radě dopis, co vlastně chce a rada ho pošle investorům.

A co se stalo? Železný dopis napsal a předseda rady Josefík jeho formulace poslušně opsal do dopisu, který poslal Američanům. V dopise jim přátelsky sděluje, že sice investovali peníze, ale o výnosech bude rozhodovat někdo jiný.

Bezvadné, že?

A teď se zeptejme, proč se vyšetřovací komise stará o záznam a ne o chod událostí. To je stejně absurdní, jako kdyby na Žižkově Ferda zabil utahanou Lojzis, ale policie by se starala o to, jestli dopis, ve kterém píše, že ji zabije, není náhodou padělek.

Ještě horší bylo, že v prosinci 1999 rada schválila podvodné navýšení jmění v CET 21, kterým se Vladimír Železný chránil před možností, že by mu mezinárodní arbitráž nařídila obnovit spolupráci s Američany.

Může za to tedy jenom rada? To by bylo příliš jednoduché. Kauzu mohly rozhodnout soudy. Kdyby soud Železnému nařídil obnovit vztah s investory, neplatili bychom.

Dál radu každoročně kontroluje Poslanecká sněmovna. Kdyby politické strany neschvalovaly Železného počínání, vždyť v první Sedmičce po odstřihnutí Novy se na národ culil Václav Klaus s Milošem Zemanem, a dávali tím ostentativně najevo, co si dělají z ochrany zahraničních investic, mohly radu odvolat už v roce 2000.

Jenže předseda rady Muchka parlamentu později vyčetl, že vůbec smlouvy na ochranu investic uzavřel, a parlament si to nechal líbit.

Svádět fiasko s arbitráží na podvržený dokument je tedy čirým alibismem.

Dějství šesté - Jak finančního lva trefil šlak a co z toho vzešlo

Železný nakonec svůj lup neudržel. Krach IPB ho zbavil finančního zázemí. Když ho exekuce dostaly do kouta, objevila se finanční skupina PPF a televizi mu vyfoukla. Na rozdíl od toho, co on udělal Lauderovi, to bylo zcela legální. Železný se kasal, ale nakonec se s PPF dohodl. Podepsal s nimi smlouvy, které ovšem okamžitě porušil, jakmile ucítil příležitost, že by mohl mít šanci se opět stát vlastníkem licence. Smutný důkaz, že zcela ztratil soudnost.

Dějství sedmé a předposlední - Američani opět na scéně

Nakonec PPF prodalo očištěnou a konsolidovanou televizi Nova zpátky americkým investorům ze CME. Moralista by se mohl radovat, že okradený se dočkal spravedlnosti, ale to by mohl dělat jenom hodně naivní moralista.

Američani nejsou bez viny. Sami se pokusili obejít české zákony, místo aby se domáhali plnění smluv o ochraně investic v době, kdy je rada sice šikanovala, ale ještě nedošlo k žádným ztrátám.

Kdy se odehraje poslední dějství?

Teprve v okamžiku, kdy současný europoslanec Vladimír Železný se konečně bude zodpovídat ze svých činů. Uvidíme, jestli případný soudní proces se Železným bude tečkou za divokými devadesátými lety nebo jenom dalším důkazem, jak daleko máme k právnímu státu.

(Původně psáno pro ČRo 6, kde se tato analýza vysílala dne 28.12. 2004.)

Václav Žák je členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.